Kulturní služby pozvedají hospodářský růst - schváleno vládou

Jednak se konečně v seriozním politickém kontextu objevuje termín >kulturní průmysl<, a pak kultura je definitivně deklarována jako aktivní faktor hospodářského růstu. Doposud se zdálo, že česká politika chápe kulturu především jako nárokovou oblast, tedy, jak varuje strategie trvale udržitelného rozvoje, jako >čistě spotřebovávající odvětví<. Tento předsudek se bohužel již řadu let projevuje v neustále klesajícím podílu kapitoly ministerstva kultury v poměru ke státnímu rozpočtu. Letos získala kultura (odpočítáme-li církve) kritických 0,49 procenta, a to přesto, že jedno procento ze státního rozpočtu je mezinárodně uznávaným ukazatelem úrovně dostupnosti veřejných kulturních služeb.

Kreativní ministr i lidé
Nejprve to vypadalo, že ministerstvo kultury propásne možnost aktivně se podílet na jednom z klíčových úkolů vlády, kterým je zajištění ekonomické prosperity. Jako jediný resort totiž nezpracovalo pro tento dokument podklady. Kultura se v návrhu SHR objevila pouze v tradičním pojetí záchrany kulturního dědictví. Přitom už všem je nad slunce jasné, že kulturní dědictví je v této zemi příčinou velké části cestovního ruchu. Teprve až v připomínkovém řízení, kde se sešlo 700 návrhů na změny, byla přijata výše uvedená dvě doporučení, která reflektují skutečnost, že kulturní infrastruktura je předpokladem pro rozvoj měst a regionů, růst kulturního turismu, kulturního a kreativního průmyslu.

Tak zvaný kreativní průmysl se jako nový sektor ve světě velmi rychle emancipuje. V červnu například uvedla Velká Británie do funkce nového ministra kreativního průmyslu, v jehož kompetenci je nejen kulturní průmysl ale stimulace dalších oblastí, které se do kreativního průmyslu počítají - design, móda, reklama, multimedia apod. Odráží to hluboké strukturální změny, ke kterým po nástupu nových komunikačních technologií ve světě dochází. Ekonomika se již nesoustředí na věci, nýbrž na nehmotné služby, které lze přenášet kamkoli na světě skoro zadarmo, neboť stále větší podíl mezinárodního obchodu tvoří videonahrávky, hudba, filmy, televizní show, zprávy, módní návrhy, software a obchodní služby, které již nemusí vznikat či existovat v blízkosti svých klientů.

Ačkoliv se má v České republice stále všeobecně za to, že služby nejsou základem ekonomiky, analýza připravovaného Národního rozvojového plánu konstatuje, že podíl průmyslu, zemědělství a stavebnictví na ekonomice od roku 1990 stále klesá a nárůst HDP je nutné přičíst terciálnímu sektoru, tedy právě službám, které dnes vytvářejí již většinových 56 procent celkového HDP.

Co se skrývá v krabici
Česká vláda tedy konečně bere v úvahu, že kulturní průmysl je i v tuzemsku progresivně se rozvíjející oblastí sektoru služeb s vysokou přidanou hodnotou, navíc pracuje s kvalifikovanou lidskou silou a nemá trvalé dopady na životní prostředí. Dobrým příkladem je audiovizuální průmysl, který staví na silné a především kontinuální české filmové tradici a pouze členové Asociace producentů v audiovizi (zastřešuje na 80 procent českých producentů, a to navíc bez výroby televizní, která má vlastní obrovské objemy) jsou schopni ročního čtyřmiliardového obratu v rámci zahraničních zakázek.

Jinými slovy: investor přiveze zahraniční kapitál, který se rozdělí mezi tisíce lidí a firem, a odveze si několik krabic filmu a někdy jako bonus zpropaguje ve filmu česká města coby pozadí. Zní to skoro ideálně. Jenže výhody tohoto byznysu si uvědomují nejen v zemích Evropské unie, a tak se jednotlivé státy předhánějí v tom jaké podmínky filmařům nabídnou. V Maďarsku to je například nový zákon, určující, že zahraniční produkce mohou odvádět pouze čtyřprocentní daně, když zbylých dvacet procent investují zpět do výroby maďarského filmu. Tím regulují tok peněz tak, aby slibný průmysl generoval pro zemi další zisky.

Jenže v kultuře nejde pouze o obchody. Umění a kvalitní umělecky provoz je oceňován zejména v souvislostech společenských. Každý investor, který do České republiky přijíždí zvažuje možnosti trávení volného času, neboť chce přivést rodinu a pozvat své známé. Proto je kvalita kulturního života v každém regionu jedním z rozhodujících aspektů, který napomáhá nejen získat nového investora ale také nového a zajímavého občana.

Nejde pouze o obchod
Umění a kultura podmiňuje především kvalitu života, neboť je součástí podmínek stability společnosti. Nejen že umění je zdrojem zábavy, předmětem volnočasových aktivit, ale plní zejména poznávací, identifikační a vzdělávací funkce.
Je také důležitým preventivním prvkem vzniku sociálně patologických jevů a pomáhá při jejich odstraňovaní, tím, že je schopno život člověka i společnosti proměňovat. Nejeden z nás to zažil, když se nechal inspirovat filmovými a románovými hrdiny. Nejenže umění vytváří naše kulturní dědictví, ale je také platformou pro artikulaci myšlenek a názorů, je místem pro reflexi společenských a kulturních fenoménů a možností pro vyjadřování individuálních postojů, což je předpokladem zdravé společnosti. Bývalý americký ministr práce a sociálních věcí Robert B. Reich varuje: >Největším ohrožením svobody slova nejsou v moderních společnostech otevřené represívní režimy, nýbrž stále nelítostnější konkurence na trhu, na němž si mohou zákazníci snadno změnit své preference a koupit si to, co je víc uspokojuje.<

Pokud státem deklarovaná podpora kulturní infrastruktury a kulturního průmyslu přinese i konkrétní opatření podpory a regulace finančních toků, které přispějí k rozvoji té nejpestřejší a nejrozmanitější kulturní nabídky a kulturních služeb, vyřeší se tím nejspíš dva problémy najednou. V opačném případě si můžeme být jisti, že absence sofistikované regulace těchto oblastí znemožní nejen jejich konkurenceschopnost a další rozvoj ale poškodí i základní lidské a společenské hodnoty.

Marta Smolíková pro Hospodářské noviny z 25. 7. 2005

Autorka je ředitelkou ProCulture, výzkumného, informačního a vzdělávacího centra pro umění a kulturu

--------------------------

Další odkazy:
Připomínky ke strategii hospodářského růstu:
http://www.proculture.cz/index.php?section=71&a_id=818