Divadlo Líšeň uvede Domovní Requiem (Hlá hra)

divadlo Líšeň:                                                               
DOMOVNÍ REQUIEM (ZLÁ HRA)
5.10. 2005, v 19.30
HaDivadlo (ALFA pasáž, Poštovská 8d)
 
Groteskní maňasová exhibice o životě a smrti v blahobytu konzumní společnosti.

Temný loutkový thriller o našich společných vášních, sexu, násilí, brutalitě a hnusu, plný těch nejodpornějších úchylek - prostě všeho, co nám dělá dobře.
 
Inscenace byla nominována na Cenu Alfréda Radoka 2003 za scénografii. Na festivalu Skupova Plzeň 2004 získala ceny za scénografii, dramaturgii a režii, na festivalu Bábkárská Bystrica 2004 hlavní Cenu Henryka Jurkowského a na mezinárodní přehlídce LUTKE 2004 v Lublani Cenu  
za originalitu.
 
Pro dospělé od 15 let.

Rezervace vstupenek - HaDivadlo, tel.: 542 212 761
e-mail: produkce@divadlolisen.cz

Z recenzí:

Ostrava opět srdcem loutkářského světa (Loutkář, červen 2003)
„…Byla to moderní maňásková groteska (se zcela zakrytými herci), která nejenom mírou drastičnosti, brutalit, perverzáren a prasáren všeho druhu, úchylek nad pomyšlení odporných a vášní nevýslovně ubohých, ale i uměleckým účinkem a v neposlední řadě vkusem, předčila všechna cool dramata, co jsem jich kde viděl… Bylo to divadlo navýsost současné, veskrze loutkové a totálně kontaktní, divadlo, které se směle může poměřovat se současnými výboji evropského divadelnictví…“
Petr Pavlovský, Loutkář

Pohyblivý svátek s přesnou datací (Divadelní noviny, o festivalu Divadlo evropských regionů, září 2003)
„…Nezapomínejme ovšem na inspirativní venkovní produkce, tzv. open air program, kdy například vystoupení brněnského Divadla Líšeň přineslo jeden z nejsilnějších zážitků vůbec. Skupina mladých kolem Pavly Dombrovské (prošla školením Studia Dům Evy Tálské) předvedla v produkci Domovní requiem téměř dokonalý tvar, krutou maňáskovou rakvičkárnu, upozorňující na bolesti naší doby: ohlupující sílu komerční televize, komercionalizaci sexu, ekologickou necitlivost, drogové vlivy zahraničních mafií…“
Jan Kerbr, Divadelní noviny

Šerosvit se nekonal (Divadelní noviny, článek o festivalu Spectaculo Interesse, listopad 2003)
„…To, co je v činohře tohoto typu mnohdy primitivním návratem k samoúčelnému naturalismu (soulože, znásilnění, vraždy, drogy, krev, automobilové honičky), bylo v provedení brněnských loutkoherců a jejich plechového černého spektáklu groteskní jevištní poezií. Dokazují, že prvními světovými cool či fuck off dramaty byly české rakvičkárny…“
Vladimír Just, Divadelní noviny

Divadlo z jiné planety (Divadelní noviny, článek o festivalu …příští vlna/next wave… 2003, listopad 2003)
„…Brněnské divadlo Líšeň odehrálo hrubou, brutální, perverzní, temnou, ale především groteskní a parodickou loutkohru Domovní requiem. Pomocí figurek, jako je prostitutka, houmlesák, prostoduchý frajírek nebo nenormální pár postarších manželů, zesměšňuje představení život současné konzumní společnosti. Každá z nich má určitý stereotyp a zvláštnost, které ji nakonec zahubí… Na to vše dohlíží loutka anděla v růžovém kostýmu… Herci pracují s absurdním humorem a vytvářejí divokou frašku. Loutky se navzájem nešetrně tlučou, nadávají si, likvidují se, což patří do každé správné rakvičkárny. Propracovaná výprava, mnoho scénických nápadů i výrazný světelný a hudební doprovod vytvářejí z tohoto představení zábavnou loutkářskou coolness grotesku…“
Tomáš Vokáč, Divadelní noviny

Skupova Plzeň jubilující (Loutkář, duben 2004)
„…hra není pouhou satirou, je to drastická, ale přitom strašlivě pravdivá kritika životního stylu naší civilizace, pohled do odvrácené, ohyzdné tváře hledané superstar. Namísto tak častých naturalismů, kterými se nás snaží divadelníci mnohdy šokovat, se tu setkáváme s groteskní hyperbolou, jejíž hnus se dotýká hvězd, aniž by se nám musel kvůli tomu zvedat žaludek. Představení nebudí fyziologický, ale duchovní odpor k pseudohodnotám, které hrozí zahltit naši kulturu. Činí tak nesporně uměleckými, originálními a navýsost účinnými prostředky – na tváři ryčný smích, hluboký v srdci děs. Pokud se dnes mluví o potřebě umění skutečně současného, pak je to právě toto…“
Petr Pavlovský, Loutkář