Aki Onda vystoupí v pražském NoDu a v Brně na Skleněné louce

Aki Onda (1967) je výrazným zástupcem současné japonské vlny technologických improvizátorů: v ČR vystupuje jako vůbec první zástupce této světově renomované scény. Aki Onda přiváží svůj program Casette Memories: po léta si vede zvukové deníky. Manipulací s nahrávkami odhaluje hlubiny zvuku, možnosti "zestárlého" média magnetofonové kazety i zasuté vzpomínky uvnitř osob, prostor, strojů. Ukazuje lidskou dimenzi technologie, poezii a sentiment, které vyvěrají z techniky, její nevypočitatelnosti i selhání.

Prestižní britský časopis The Wire označil Ondovo album Casette memories 2 za jeden z nejpozoruhodnějších počinů roku 2003.

Onda má za sebou úspěšná léta hip-hopového producenta, ve skupině Audio Sports s ním hrál Nobukazu Takemura a Yamatsuka Eye (Boredoms, Naked City Johna Zorna).

Mezi umělci, s nimiž spolupracoval, jsou Yoshihide Otomo, Tujiko Noriko, Haco, Ikue Mori, Blixa Bargeld, Linda Sharrock, Toshimaru Nakamura a mnozí další.

Jako fotograf opakovaně vystavoval v newyorskych Anthology Film Archives, uměleckém centru vedeném filmařem Jonasem Mekasem.

Cremaster

Improvizační duo založené v roce 2000, působící ve složení:
Alfredo Costa Monteiro: objekty na elektrické kytaře
Ferran Fages: mixážní pult se zpětnou vazbou

Oba hráči jsou aktivními členy Barcelonského improvizačního kolektivu IBA. Pojítkem a výchozím bodem spolupráce těchto dvou hudebníků je zkoumání hluku. Při práci s nástrojem se postupně stále více zaměřují na zdroj zvuku.Výsledkem je pak rovnováha mezi hlukem, který je chápán jako doplněk základní informace, a záměrem extrahovat z něj informační jednotky tak, aby bylo možno na nich pracovat v reálném čase koncertu.

Diskografie:
oompfsquawk (2001)
Flysch - G3G records (2002)
Infra - Antifrost (2003)
23 November 2002 - Sound 323 (2003)
32,41 n/m2 – Absurd (2003)
Void (compilation) – Antifrost (2003)

Recenze:

[sound 323] CREMASTER - 23 NOVEMBER 2002

„Duo Monteiro/Fages znovu ukazují – tentokrát na ploše o něco málo delší 20 ti minut – že představují jasně definovanou pozitivní sílu na nové hudební platformě dneška. Toto 3-palcové cd s nahrávkou z živého koncertu, z galerie vydavatelství Sound 323 v Londýně, prezentuje duo jako hudebníky, kteří křešou jiskry na pomezí totálního ticha a ‚dobře poučeného noise‘. To, co Alfredo vyluzuje na svou kytaru, by se dalo přirovnat k vyprazdňování odpadkového koše plného cárů papírů, připomínající některé momentky Luce Ferrariho. Po Alfredově boku pak Ferran obratně se svým mixážním pultem zhýčká a vzápětí uštkne vaše sluchové membrány, aby vám včas připomněl, že linka se zpětnou je nebezpečnější než leckterý zkreslený elektrický akord.“ – massimo ricci

Ivan Palacký /1967/ - diktafony, MD, hračky, kontaktní mikrofony.
architekt a hudebník
Hrál v různých skupinách a účastnil se různých hudebních projektů. Osmdesátá léta a začátek devadesátých prožil jako tanečník, kytarista a zpěvák v kapele “Výkřiky břich”, poté hrál sám na akustickou kytaru a oheň s projektem “Nápoje”, a absovoval mnoho koncertů se skupinou “Sledě, živé sledě”. /www.slede.cz/ V současnosti je členem ambi(val)entního dua “Tílko”.
Společně s Florianem Tilzerem /preparované piáno/ doprovází představení nevidomých herců divadla “Kiosk” a občas improvizuje na vernisážích na fén a kráječ na vejce.

Vede si zvukový deník ze všech svých cest – zaznamenává útržky příběhů, podivné zvuky a rozmanité “akustické chyby”.
K projektům z poslední doby patří také velmi pomalé nahrávání “korespondenčního alba”, během něhož si vyměňují různí hudebníci své příspěvky poštou a doplňují k nim své party.

“… a stejně tak já – hraju na tu kytaru, mírnix, tírnix, jak mě zrovna napadne. Co se týče hudební teorie, mám úplně čistou hlavu. Pohybuju prsty po hmatníku spíš po jakýchsi “geometrických cestách” – obrazcích, které tam tak nějak intuitivně vidím. Spojuju je ad-hoc k sobě, tak jak se mi zdá, že by mohly k sobě jít a v poslední době jich i hodně vynechávám, to moje hraní začíná být jaksi “děravé”, objevuje se v něm ticho, pořád víc ticha. Ale co s tím nadělám? Vždycky se mi líbili hudebníci, co dokázali dělat signifikantní chyby, které se časem staly součástí jejich stylu, že hráli i tu “špínu”, která tam podle všeho být nemá. Vždycky mě pobaví, když vidím muzikanta, na kterém je vidět, že neví jak to celé jeho hraní dnes večer dopadne, který si říká, jestli to tentokrát nepřestřelil, jestli tentokrát zvládne dojít až ke konci písně. To se mi líbí! Kdo nedělá chyby, hraje pod svoje možnosti!”
úryvek z rozhovoru /srpen 2000/

Vera Lukášová /1976/ - videomix

Vedle veejayingu se věnuje promítání.
Podílela se na řadě videí a výstav svých přátel.
V současnosti žije a pracuje v Brně.

"A ještě dlouho ne dostatečně blízko."

Homepage: http://www.japanimprov.com/aonda.html

Česko-slovenské turné Aki Ondy podpořili: České centrum Bratislava, Česko-japonská společnost a FCCA — Nadace pro současné umění.

další info: www.sklenenalouka.cz
www.roxy.cz/nod