Brněnský Lunapark aneb Divadlo ke kávě

Myšlenkový koncept „Lunaparku“ vzešel jednak od samotných brněnských divadelních souborů, jmenovitě od Pavla Baďury z Divo4, a jednak od Mgr. Viktora Pantůčka, pedagoga na Masarykově univerzitě. Projekt byl zpracován (a nyní je i realizován) studenty předmětu Řízení kulturního provozu, jenž spadá pod Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity, Ústav hudební vědy a obor Management v kultuře.

 

Festival představí:

 

Divadlo Facka
Divadlo Facka vzniklo v roce 1995 jako amatérský soubor pod vedením Sergeje Sanži. Divadlo založil spolu s Dušanem Pernickým. Do roku 2001 působila Facka v Uherském Hradišti, ovšem bez stálé scény, tedy jako amatérské zájezdové divadlo. V tomto období vzniklo mnoho autorských představení, např. Rumiště, Proměna, Párty u baby Nani, Tichá noc, atd.
Od roku 2001 se Facka profesionalizuje, především díky hostování herců z divadel Husa na Provázku, Mahenovo divadlo, divadlo V 7 a půl. Od roku 2001 se stávají postupně členy divadla Martin Siničák, Gabriela Štefanová, Michal Bumbálek, Kateřina Hurychová, Barbora Milotová a další. V tomto období do roku 2006 divadlo působilo na stálé scéně divadla V 7 a půl, od roku 2006 opět bez stálé scény, jako zájezdové, ale již profesionální divadlo. Specifikem divadla Facka jsou nonverbální pohybová plenérová představení s cirkusovými dovednostmi jako je chůdařství, žonglování, balancování na kouli, chůze po laně apod.


Divadlo Líšeň
Divadlo Líšeň je nezávislý profesionální soubor založený v roce 1998 v Brně. Pro jeho tvorbu je typická výrazná stylizace vycházející z experimentu s výtvarnem, zvukem, hudbou a pohybem. Část dosavadní produkce divadla Líšeň tvoří loutkové inscenace pro dospělé. Líšeň při své práci využívá staré tradiční divadelní postupy a formy (inspiruje se např. lidovým divadlem, orientálními způsoby jevištní práce) a objevuje nové a neobvyklé možnosti jejich použití. Jednotlivé inscenace jsou výsledkem dlouhodobé tvůrčí práce a doba jejich vzniku se pohybuje okolo jednoho roku. Uvádějí se pak po celé republice a v cizojazyčných verzích putují po evropských festivalech.
Nejnovější inscenací divadla Líšeň je jevištní reportáž Putin lyžuje, která čerpá z Ruského deníku zavražděné novinářky  Anny Politkovské. V současné době divadlo sídlí v Brně-Líšni na ulici Ondráčkově, kde rekonstruuje městskou částí pronajatý objekt bývalé hospody s kdysi funkčním sálem. Zatím proto hraje v prostorách v centru Brna – Kavárně Trojka, v Divadle Husa na provázku ad.
Kromě vlastní tvorby divadlo Líšeň také pořádá pravidelný festival (letos v září proběhne už jeho dvanáctý ročník) i další kulturní akce. V rámci projektu Divadlo zapomenutému publiku navštěvuje diváky, pro které je divadlo v běžné formě obtížně dostupné (v ústavech sociální péče, psychiatrických léčebnách, uprchlických táborech nebo dětských domovech).


Malé divadlo kjógenu
Malé divadlo kjógenu, občanské sdružení (dále jen MDK) je profesionální divadelní soubor, který se od roku 2001 zabývá tvůrčím překladem, realizací a uváděním tradičních japonských frašek kjógen v češtině a projektů inspirujících se v lidovém a jarmarečním divadle. Vzhledem k hlavním programovým cílům MDK (rozvoj netradičních divadelních forem, realizace nekomerčních divadelních projektů, specializujících se na japonské frašky, ale i jiné alternativní divadelní formy) usilují členové souboru o vytváření uměleckých aktivit, v jejichž centru stojí nejen japonská tradiční fraška kjógen, ale i tzv. divadlo jarmareční nebo formy divadla pohybového, které pracuje s principem výrazné stylizace. Dramaturgický směr MDK tvoří dvě systematicky rozvíjené oblasti: projekty spojené s prezentací japonských divadelních forem (přednáškové cykly a vlastní inscenování kjógenů) a projekty zaměřené na lidové a pololidové formy divadla (projekty s liturgickými náměty, představení lidových a kočovných her anglické a německé provenience).
Kjógen (v překladu „bláznivá“ nebo „umně vyšperkovaná slova“) reprezentuje komickou divadelní formu, která se vyvinula, stejně jako divadlo nó, z původně čínských her sarugaku. Rozkvětu dosáhl tento žánr v polovině 14. století a v nepřerušené tradici je provozován do dnešních dnů. Slovo „kjógen“ je samo o sobě většinou chápáno jako výraz označující samostatnou komickou divadelní hru, tradičně vkládanou mezi dvě hry divadla nó.
Dramaturgickou linií MDK je v prvé řadě japonské tradiční divadlo přenesené do českého prostředí prostřednictvím srozumitelného jevištního tvaru, který ve své podstatě zůstává věrný principům japonského originálu.
Na svém repertoáru mají hry Horský asketa zlodějem tomelů (Kaki jamabuši), Papouškování (Kučimane), Lahodný jed (Busu), Horský  pramen (Šimizu), Připoután k tyči (Bóšibari), Mnich, kostra a její obal (Honekawa), Student a volavka.

Absolutní divadlo
Herci Absolutního divadla jsou mladí lidé plní elánu a chuti tvořit. V inscenacích se dostávají do různých, někdy i velmi nepříjemných situací, které ale právě svojí tragičností vyvolávají smích. Vaše pobavení z cizího neštěstí nás v tomto případě velice těší. Naše tvorba směřuje komickou, či tragikomickou cestou, nebojíme se však do budoucna sáhnout i po vážných tématech. Na zmar nepřijdou ani naši malí diváci, pro které vedle výpravných pohádek tvoříme také pohádky aktivní. Děti jsou zapojovány přímo do děje a pomáhají našim skřítkům, vílám a vodníkům překonávat nástrahy zla, které na ně číhají na každém rohu.
(Jana Filová, dramaturg)
Hlavní ideou představení Absolutního divadla je důraz na civilní herectví, tedy herectví, kdy se divák během představení nedostává do fantaskního světa megalomanských a umělých gest a situací, ale snažíme se, aby uvěřil, že se dívá na syrově reálnou situaci, která by se mohla běžně vyskytnout v jeho normálním životě. Zabýváme se problematikou mezilidských vztahů nazíranou značně dekadentní optikou a nevyhýbáme se otevřenému zobrazení násilí a sexu. Představení tohoto dramatického směru, jakkoliv citlivě provedená, nejsou vhodnou podívanou pro citlivé povahy. Směr, ke kterému v oblasti divadelní tvorby tíhneme, je tedy "Cool drama".
Co se týče pohádek, tvoříme vedle výpravných také pohádky aktivní. Tím míníme pohádky, které pracují s malým divákem často jako s dalším hereckým prvkem. Pro dítě, které se na nás dívá, nejsme vystupující na jevišti, nýbrž součást okolního světa a snažíme se zrušit hranici mezi hledištěm a jevištěm. Tuto oblast používáme také jako kontakt s různými charitativními a integračními projekty pro mentálně či tělesně postižené.
Svou prací chceme dosáhnout alespoň malou osvětu mezi našimi diváky v oblasti všeobecného puritánství, pokrytectví a čecháčkovství. Díky "otevřenosti" našich představení dáváme divákovi najevo, že se nebojíme následků vyřčeného a s patřičnou hrdostí si za svými představeními stojíme. Kdybych měl na chvíli sklouznout do ideologického pojetí, nazval bych to jako "Snaha o Očištění české po-totalitní mysli".
(Radek Petráš, ředitel)
Na Brněnském Lunaparku se představí s hrou TLAK ŠOU. Jedná se o kabaretní pořad s nádechem předvolební kampaně, který si bere na paškál nejen nejznámější politiky české scény minulé i současné, ale i dnes tak často používanou formu zábavy – talk show. Naše Tlak šou má však s principy talk show společné pouze hosty a moderátora. Tvůrci se totiž drží pořekadla, že každá správná improvizace musí být řádně secvičena. I přesto, že tento pořad má pouze dva účinkující, můžete se těšit na spoustu zajímavých hostů. Možná že budete jimi překvapeni. Možná, že jim tito hosté zodpoví i jejich dotazy. A možná přijde i kouzelník…
Scénář, režie a účinkující: Václav Dvořák a Jaroslav Schindler

Služebníci lorda Alfreda
Občanské sdružení Služebníci lorda Alfreda je malá divadelní skupina orientující se převážně na nonverbální mimické divadlo. Členskou základnu sdružení tvoří hlavně absolventi Divadelní fakulty JAMU v Brně, herecké jádro pak absolventi ateliéru Klaunské, scénické a filmové tvorby prof. Ctiborem Turbou. Ve své činnosti ale sdružení nerozvíjí pouze divadelní tvorbu. Ta je doplněna filmovými projekty, performance i dalšími uměleckými žánry.
Na Brněnském Lunaparku sehrají v Brně již dobře známý Jukebox – improvizace na přání! Přijďte si objednat i Vy.

Divo4
Divo4 je nezávislé produkčně divadelní sdružení (založeno 2003). Působí především v prostorách kavárny Trojka v Domě pánů z Kunštátu. Snaží se navázat na nejlepší tradici alternativních divadel v hledání a nacházení neuralgických bodů našeho vnímání současnosti a pomoci výrazné autorské interpretace také o jejich zachycení. Příkladem může být autorská hra "Kafka je mrkev" uvedená v dubnu 2008 v Divadle v Dlouhé, gendrové kabarety FemFem, nebo autorská hra Frida, Frida Kahlo.
Na Brněnském Lunaparku bude uvedena hra Grand Prix - Legenda o prvním vítězství. O co půjde?
„Jest nad slunce jasné, že naši borci v náročné mezinárodní konkurenci opět dokazují svých kvalit. Bylo by s podivem, by některý z našich reprezentantů nezanesl vlajku na stupně vítězů! Musíme především obdivovat jejich zápal a odvahu, s jakou se vrhají do náročného motoristického klání se svými vehikly! Pozor! Jeden silný stroj se právě vynořuje ze zákruty! A přátelé to co se vynořuje, to je... to je... legenda.“
Obsazení - Jiří Kniha, Sára Venclovská; Scénář, režie: Pavel Baďura

Šavgoč
Rodinné uskupení Šavgoč je nezávislé sdružení divadelníků, hudebníků, autorů a performerů, kteří se sešli při pořádání pravidelného divadelního kabaretu Triptych v roce 2007. Pro tvorbu Šavgoč – family (Miroslav Šavgoč, Miran Šavgoč, Latimerie Šavgoč, A. F. Šavgoč aj.) je charakteristická názorová i divadelní pestrost a různost. Šavgoč vytváří inscenace, performance a klauniády, jež jsou k vidění v klubech, sálech a restauracích nejen v Brně. Je nám blízká poetika trapna, potulného komediantství, kočování a nového cirkusu.
Oceňujeme:
Trapno jako intenzivní kolektivní prožitek.
Trapno vytvářející napětí. Hmatatelné trapno. Trapno obsahující zajímavá témata.
Připravené a po zásluze potrestané trapno.
Z posledních inscenací uveďme hry Chcete mě aneb Kamarádská revue (A. F. Šavgoč), Do větru slova nakřivo natřená, po kterých sotva kdy zbývá ozvěna (Miran Šavgoč).
Na Brněnském Lunaparku představí hru TELE.
Hra je na motivy masopustní hry Hanse Sachse. Účinkují Veronika Lazorčáková, Tomáš David a Vojtěch Johaník.

Divadlo v karanténě
Divadlo V karanténě navazuje na tradici kočovných divadelních spolků. Putuje po malých obcích, ale je velmi úzce spjato právě s Brnem. V malých obcích nemají lidé zpravidla přístup k divadlu. Jedinou možností je pro ně dojíždět do větších měst, což ovšem vyžaduje mnohem více úsilí. V dnešní době dá většina lidí přednost sledování televize v teple domova, bohužel, bývá tomu tak i ve městech větších… Divadlo se řídí pořekadlem: Když nemůže Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi. A proto také poputuje za Vámi do Vašich oblíbených kaváren.
Divadlo V karanténě se na festivalu Brněnský Lunapark aneb Divadlo ke kávě představí s představením Tetřev v hrušni, Miran a Kajetána – Propuštěnci z Karantény.
A o co půjde? Kavárenské  panoptikum. Lichtovní  mimosvět. Bez koruny ale na větvi.
Miran:  Ptačí jazz, smím prosit?
Kajetána: Už mi raší kořínky.
Miran: Ale káva je studená. Kajetána: Ledař se opozdil.
Miran: A buchty ukradli kluci z pekáče, že?
Kajetána: No dovolte?!? Asi jste spadl z višně…?

Narušení všednosti nevšedním setkáním dvou lidí, akce, která by se za normálních okolností nikdy nestala, přirozená činnost podléhající  vlastním pravidlům, velký svět podlehl mikrosvětu, prapodivný bál na hranici iluze a pravdivosti, divní lidé v maskách a zvláštních kostýmech, kteří do kavárny patří jako všichni ostatní...