Hra pozpátku představení Jána Mančušky

Originální koncepce této divadelně-taneční performance odvrhuje pasivní percepci diváků a nutí je k zamyšlení a konstruování vlastní osy příběhu. Vypravěč, umístěný v publiku vypravuje příběh, zatímco tanečníci na pódiu ztvárňují stejný syžet, avšak z opačného konce. „V příběhu se hlavní hrdina, vedený touhou napravit vlastní chybu vrací do minulosti. Tedy přímo v příběhu je obsažen element návratu, opačného sledu událostí. V průběhu nastudování mě ale fascinovalo, jakou novou kvalitu téhle myšlence přináší samotný pohyb v opačném směru,“ poodhaluje detaily projektu Hra pozpátku Ján Mančuška.

Také výtvarná stránka celého představení je velice specifická: herci-tanečníci se pohybují na jevišti, kde je pouze pár nezbytných rekvizit. Scénu de facto určuje světlo. To definuje prostor a spoluvytváří minimalistickou vizi celé scénografie. Kostýmy působí civilně, Mančuška v inscenaci pracuje se základními barvami a jednoduchým potiskem, který odkazuje k ději. 

Hra pozpátku seznámí české publikum s aktuálním směřováním tvorby jednoho z našich nejvýznamnějších umělců, jehož dílo je poslední dobou stále více prezentováno na zahraničních přehlídkách současného umění. Mančuška, jenž se ujal i režie, se obklopil dalšími špičkovými umělci - ať už se jedná o tanečníky či choreografa. Pohybové nastudování svěřil zkušené Petře Hauerové, úlohu vypravěče zastane Roman Zach a v pohybových kreacích se představí Miroslav Kochánek, Ondřej Lipovský, Lotte Nouwkens, Veronika Kacianová i zmíněná Petra Hauerová.

Projekty Jána Mančušky mají povahu kontextuálního výzkumu bezprostřední reality. Umělec se zabývá procesy percepce a interpretace předmětů, událostí a jejich sociálních funkcí. Ve svých realizacích pracuje s textem, který se osamostatňuje jako objekt a znak, a zkoumá různé možnosti nelineárního čtení. Intenzivně se také zabývá reflexí filmového a divadelního jazyka. Jeho práce bylo možné vidět například ve Stedelijk Museu Amsterdam, Muzeu moderního umění New York, Kunstahalle Basilej, tranzitdisplay Praha nebo Takkelloftet, Královské divadlo Kodaň.

Petra Hauerová absolvovala konzervatoř Duncan Centre a stáže v Londýně a Amsterdamu. Vytvořila sérii výtvarně-pohybových děl, jimiž zaujala odborníky Trans Danse Europe. S téměř revolučním dílem Noční můra se stala českou  reprezentantkou tohoto mezinárodního projektu. Dalším významným projektem, který také využíval laseru, byla choreografie Turing Machine, která vznikla stejně jako Noční můra ve spolupráci s multimediálními umělci sdruženými ve skupině TOW (např. Vladimír 518). Petra  Hauerová spolupracovala s ateliérem „Socha, prostor, instalace, konceptuální tendence“ na pražské AVU a vyučuje v Duncan Centre.

Web: Jan Mančuška