Unikátní koncert nové hudby v Ostravě

Janáčkova filharmonie Ostrava ve spolupráci s Ostravským centrem nové hudby pořádá v pátek 16. června v 19. 30 v Domě kultury města Ostravy mimořádný koncert skladeb 2. pol. 20. století  a 21. století. Při té příležitosti navštíví Ostravu jeden z nejvýznamnějších japonských skladatelů Somei Satoh, jeho kompozice "Poslední píseň"  stejně jako skladba Američana Alvina Singletona "Řekněme,že víš, jaký to  má vše smysl" budou mít v Ostravě svou evropskou premiéru.

Poprvé v České republice zazní část cyklu Notations Pierre Bouleze.  Těchto 12 miniatur, původně napsaných  pro klavír, je  v současné době autorem instrumentováno pro velký orchestr, v Ostravě interpretovaná  "Notations VII" byla Boulezem upravena v roce 1997. Mohutný proud zvukové masy je typický pro pozdní dílo "Ata" Iannise Xenakise, slavného řeckého skladatele, který při  komponování užíval matematických principů.

Poslední skladbou mimořádného koncertu budou Metamorfózy Richarda Strausse, které patří k jeho vrcholným pozdním dílům. Tato studie pro 23 sólových smyčcových nástrojů vznikla jako meditativní reflexe zážitků spojených s vybombardováním jeho milované mnichovské opery a definitivního "konce staré Evropy".

V Ostravě se v rámci koncertu představí jako sólista jeden z nejuznávanějších amerických akordeonistů William Schimmel a přední interpret, producent a organizátor nové hudby barytonista Thomas Buckner.

Harfová sóla zahraje Ada Balová z Janáčkovy filharmonie Ostrava. Ostravské filharmoniky povede Petr Kotík, který s JFO  na projektech soudobé hudby pravidelně spolupracuje od roku 1997. Petr Kotík je rovněž zakladatelem a uměleckým ředitelem Institutu a Festivalu Ostravské dny.

Osobně se s protagonisty a organizátory koncertu můžete setkat na tiskové konferenci ve středu 14. června  ve 14.30 v salónku JFO v Domě kultury města Ostravy.

Za pořadatele koncertu Vás zve

Jana Knižátková (JFO)
Kristýna Zelinská (OCNH)

Řecký skladatel Iannis Xenakis (1922-2001) vystudoval polytechnickou školu v Athénách. Od roku 1947 žil v Paříži, kde krátce po příchodu začal pracovat  v týmu architektů pod vedením Le Corbusiera. Oba spolupracovali např. na návrhu pavilonu  firmy Phillips na bruselské výstavě EXPO v roce 1958. Xenakisovy kompozice, speciálně jeho raná díla, vycházejí z architektonického projektování. Ve své metodě užívá Xenakis matematické principy včetně Gaussova rozložení, Markovových řetězců, teorie her nebo teorie pravděpodobnosti, jejichž pomocí vytváří masové zvukové struktury.

V kompozici Ata  (1987) pro 89 členný orchestr pracuje Xenakis právě s takovými zvukovými komplexy. Toto dílo je typické pro Xenakisovo pozdní období. Užívá v něm dlouhé evoluce atonálních bloků, jejichž akordy jsou dynamicky vyzdvižené. Tónová struktura skladby je odvozena z neperiodických stupnic. Tyto stupnice uslyšíte  hned v prvních taktech kompozice.

Richard Strauss (1964-1949) komponoval Metamorfózy pro 23 smyčcových nástrojů jako reakci na vybombardování mnichovské Opery, které se odehrálo začátkem roku 1945. Na pozadí skladby je zřetelný Straussův  prožitek z vyvrcholení zkáz a "konce Evropy" tak, jak vše zažíval od roku 1933.

Metamorfózy patří mezi Straussova vrcholná díla, která nelze  jednoduchým způsobem vysvětlit nebo analyzovat. Strauss sám nevěděl, jak k tomuto dílu přistoupit. Rozhodl se tuto skladbu uvést až  po dvou letech, v roce 1947. Sám podtitul jakoby ubíral  skladbě na důležitosti: Metamorfózy, studie pro 23 sólových smyčcových nástrojů.

Francouzský skladatel Pierre Boulez (1925) nejdříve vystudoval matematiku, poté  pokračoval  na pařížské  konzervatoři ve studiu  hry na klavír, kompozice a sbormistrovství . Jeho učiteli byli např. Olivier Messiaen, Andrée Vaurabourg a René Leibowitz. Boulez přednášel v Darmstadtu a na Basilejské univerzitě. V letech  1962 až 1963 byl hostujícím profesorem na Harvardské univerzitě. Od roku 1976 do roku 1995 zastával pozici předsedy  'Invention, technique et langage en musique' na prestižní College de France. V roce 1970  byl Boulez požádán  francouzským prezidentem Georgesem  Pompidouem o návrh na zřízení instituce, která by se věnovala vývoji moderní hudby. Takto vznikl IRCAM. Boulez do roku 1992 zastával  místo  ředitele IRCAMu . Pierre Boulez je velmi významným dirigentem, zaměřuje se hlavně na důležitá díla první poloviny 20. století, na skladby Claudea Debussyho, Gustava Mahlera, Arnolda Schoenberga, Igora Stravinského, Bély Bartóka, Antona Weberna a Edgara Varèse. V letech 1971 až 1977 se stal  hudebním ředitelem a šéfdirigentem Newyorské filharmonie. Roku 2002 mu byla udělena prestižní cena Glenna Goulda.

Boulezova raná skladba Notations pro piano (1945) se skládá z 12-ti krátkých miniatur. V současné době Boulez celé toto dílo instrumentuje a přepisuje pro velký orchestr. Skladba Notations VII byla dopsána  v roce 1997.

Americký skladatel Alvin Singleton (1940) studoval kompozici na New York University a Yalské univerzitě, ve studiích pokračoval jako stipendista Fullbrightovy nadace u Goffreda Petrassiho na akademii Nazionale di Santa Cecilia v Římě. Poté žil Singleton osmnáct let v Evropě. Do Spojených států se vrátil v roce 1985 jako rezidenční skladatel Atlanta Symphony Orchestra. Poté se stal rezidenčním skladatelem  Spelman College v Atlantě (1988-91), Detroit Symphony Orchestra (1996-97) a Ritz Chamber Players v Jacksonville na Floridě (2002-03). Roku 2003 obdržel Singleton prestižní grant Guggenheimovy nadace. Získal  objednávky od Serge Koussevitsky Music Foundation a American Composers Orchestra, a to  na orchestrální dílo When Given A Choice, které mělo premiéru na jaře roku 2004 v Carnegie Hall.

Kompozice Say You Have This Ball of Meaning (Řekněme, že víš, jaký to má vše smysl) byla objednaná newyorskou institucí Mutable Music pro barytonistu Thomase Bucknera, který ji poprvé uvedl v roce 2005 v Merkin Concert Hall s The Orchestra of the S.E.M. Emsemble pod vedením Petra Kotíka.  Dílo se svým obsahem dotýká náboženských a duchovních témat. Je to přiznání neschopnosti se modlit a v tomto procesu se vlastně stává modlitbou samou. Text je od básnířky Patricie Hampl.

Somei Satoh se narodil v roce 1947 v Sendai v Japonsku. Začal komponovat v roce1969 jako člen experimentální skupiny Tone Field, která působila v Tokiu. Od Satoha  si objednal  kompozice např. Kronos Quartet, Arts at St. Ann's, Bang on a Can a Newyorská  filharmonie. Jeho skladby vydaly americké společnosti New Albion Records, Lovely Music a Mode Records a  japonská  Alm Label . Satohovu skladbu Message for the Millenium  si nedávno objednala Newyorská  filharmonie. Premiéra  kompozice The Valley se uskutečnila v Alice Tully Hall v Lincoln Centru s Thomasem Bucknerem a The Orchestra of the S.E.M. Ensemble pod vedením Petra Kotíka. V roce 2004 bylo vydáno společností Mode Records (New York) CD s hudbou Someie Satoha, které nahrála Janáčkova filharmonie Ostrava pod taktovkou Petra Kotíka a se sólistou Thomasem Bucknerem. Toto CD zahrnuje skladby From the Depth of Silence, Burning Meditation, Kyokoku a Kisetsu.

The Last Song (Poslední píseň) 2005
"Znáte nejsvatější píseň z hudby Gagaku? Tato píseň se nazývá Kami Asobi (Božské potěšení). Dítě zpívá : „Nedotýkej se mých omrzlých rukou, protože to velmi lechtá“. Když jsem četl báseň Walta Whitmana Beginning My Studies, připadlo mi, že má stejnou atmosféru jako Kami Asobi. Bůh miluje každé dítě a jeho přirozený humor. Tato skladba byla objednána Thomasem Bucknerem, kterému je také věnována. "

Ada Balová během studia na konzervatoři v Ostravě u prof. V. Jandové externě spolupracovala s orchestrem Státního divadla v Ostravě  a Ostravským rozhlasovým orchestrem, jehož členkou se stala v roce 1975. Od roku 1983 je první harfistkou Janáčkovy filharmonie Ostrava.  Spolupracuje s komorními orchestry (Musica poetica a Musica lyrica) a pěveckými sbory. Realizovala vydání několika CD a natáčela pro Český rozhlas a Českou televizi. Účinkovala na VII. světovém harfovém kongresu v Praze. Vyučuje obor harfa na Janáčkově konzervatoři v Ostravě. Každoročně se podílí na interpretaci skladeb současných autorů a organizuje festival Harfové dny.

Barytonista Thomas Buckner je již přes 30 let uznáván jako přední interpret, producent a organizátor nové hudby. Buckner je stálým spolupracovníkem skladatelů a hudebníků, jako jsou Robert Ashley, Roscoe Mitchell, Alvin Lucier, Pauline Oliveros, Jon Gibson, Annea Lockwood a mnoha dalších. V šedesátých letech se Buckner začal věnovat  sólovému zpěvu se zaměřením na hlasovou improvizaci. Tuto práci, která je dodnes jednou z hlavních částí Bucknerových aktivit, prezentuje na koncertech a nahrávkách. Během uplynulých jedenácti sezón Buckner spoluprodukoval s World Music Institutem prestižní sérii koncertů v Merkin Concert Hall v New Yorku, která má název „Interpretations“.  Tuto řadu, která uvádí dvanáct koncertů ročně, Buckner také dramaturgicky vede. Na koncertech znějí pouze skladby žijících skladatelů, a to za jejich aktivní spolupráce. Buckner vystupoval s Janáčkovou filharmonií Ostrava na festivalech Ostravské dny 2001 - 2005 a také na mimořádných koncertech v roce 2002 a 2004.

Akordeonista, spisovatel, filozof a skladatel William Schimmel  studoval na Neupauer Conservatory of Music a na Juilliard School v New Yorku. Vyučoval na Juilliard School, Brooklyn College CUNY, Upsala College a Neupauer Conservatory, kde působil také jako děkan. V Princetonu, Columbii, Brandeis, Duke University a na Missourské univerzitě měl přednášky týkající se hry na akordeon.  National Public Radion označilo Williama Schimmela nejlepším akordeonistou na světě. Vystupoval s mnoha významnými symfonickými orchestry (např. dlouhodobá spolupráce s Minnesota Orchestra, kde působil řadu let I Zdeněk Mácal) i s newyorskými komorními soubory (Ensemble Sospeso, Odeon Jazz Ensemble) a též s Newyorskou filharmonií.
Schimmel vede v současné době program na Neupauer Conservatory Order of the Shield  a dává soukromé lekce pro nadané absolventy a postgradualní studenty. Organizuje mistrovské třídy a koncertní cykly, které jsou sponzorované Americkou akordeonistickou asociací, která nyní vstupuje do své desáté sezóny.

Skladatel,  dirigent a flétnista Petr Kotík (narozen v Praze roku 1942) studoval hudbu v Praze a ve Vídni, žije od roku 1969 ve Spojených státech amerických, kde vede The Orchestra of the S.E.M. Ensemble. S Janáčkovou filharmonií začal spolupracovat v roce 1997, kdy dirigoval závěrečný koncert festivalu „Hudby výjimečných délek“ pořádaný kanceláří prezidenta ve Španělském sále Pražského hradu. V každém následujícím roce se uskutečnila vystoupení Petra Kotíka s Janáčkovou filharmonií Ostrava, koncerty a nahrávky. Za stěžejní lze považovat koncerty „Hudba v prostoru“ - kompozice pro 3 orchestry (Pražské jaro 1999, Varšavská jeseň 2000 a MaerzMusik Berlin 2004) a početná vystoupení v Ostravě  na mimořádných koncertech Janáčkovy filharmonie a festivalech Ostravské dny 2001 - 2005. CD nahrávky Janáčkovy filharmonie pod taktovkou Petra Kotíka vydaly firmy Asphodel (San Francisco) – John Cage 103, a Mode Records (New York) – Orchestrální dílo Someie Satoha se sólistou Thomasem Bucknerem. Petr Kotík je zakladatelem a uměleckým ředitelem Institutu a Festivalu Ostravské dny.

Janáčkova filharmonie Ostrava (JFO) patří k nejvýznamnějším orchestrům v České republice. K uměleckému rozvoji tělesa přispělo mnoho dirigentů, mezi nimi i Serge Baudo, Roberto Benzi, Zdeněk Mácal, Charles Mackerras, Václav Neumann, Libor Pešek, Christian Arming a Petr Vronský.  Jejím současným šéfdirigentem je Theodore Kuchar. Od svého založení se  JFO stala výrazným zastáncem současné hudby. Pod vedením Petra Kotíka, se kterým JFO pravidelně spolupracuje od roku 1997, se JFO účastní velkých projektů nové hudby, například čtyřhodinového koncertu na Festivalu hudby výjimečných délek v Praze v roce 1997, kde byla provedena kompozice Johna Cage 103 a skladba Pauline Oliveros Four Meditations. Od roku 1999 se JFO účastní projektu „Hudba v prostoru – Kompozice pro tři orchestry“ spolu s dirigenty Petrem Kotíkem, Zsoltem Nagyem, Christianem Armingem a Petrem Vronským. Program pro tři orchestry uvedla JFO na pěti koncertech, mj. na Pražském jaru 1999, Varšavském podzimu 2000 a Maerz Musik Berlin 2004. Ke skladatelům, se kterými JFO spolupracuje, patří Somei Satoh, Christian Wolff, Petr Kotík, Alvin Lucier, Tristan Murail, Maria de Alvear, a Roscoe Mitchell. Pod vedením Petra Kotíka, Zsolta Nagye a Christiana Arminga JFO provedla rozsáhlá díla Karlheinze Stockhausena, Edgara Varèse, Tristana Muraila a kompozice Mortona Feldmana Coptic Light a Violin and Orchestra se špičkovou českou houslistkou Hanou Kotkovou. Mezi nahrávky nové hudby JFO patří 103 Johna Cage  pro Asphodel (San Francisko) a Disseminate Philla Niblocka a orchestrální skladby Someie Satoha pro Mode Records (New York).
Od konce 90. let JFO spolu s Ostravským centrem nové hudby pořádá “Ostravské dny” – letní festival a tvůrčí dílnu mladých skladatelů z celého světa.
V širokém repertoárovém spektru orchestru je navíc zastoupena nejen hudba symfonická, ale i operetta, symfonický jazz a rocková hudba. Svědčí o tom i bohatá diskografie orchestru: desítky kompaktních desek s Janáčkovou filharmonií vydala řada českých I zahraničních firem (Panton, Rosa Direkt, Kentaur, Naxos, Palantia Arte Nova nebo Briliant Classic.)