Proculture: výzkumné, informační a vzdělávací centrum pro umění a kulturu
Registrace do mailinglistu pro zasílání e-bulletinu. Odhlásit se můžete zde.
Culture Action Europe

ProCulture je členem Culture Action Europe

 
Logo Rady uměleckých obcí

ProCulture je sekretariátem Rady uměleckých obcí (RUO)

 
Archiv Národní knihovny

ProCulture je součástí Archivu Národní knihovny

 
Facebook
Symposium Ostrava
Konference EU
Future City Jobs
Creative Cities
Koncepce umění
Future City Game
Domů ArtsInfoPerforming arts
TechSoup

Poselství k mezinárodnímu Dni divadla

Obrázek k článku Poselství k mezinárodnímu Dni divadla

Jako každý rok je mezinárodní Den divadla slaven divadelníky na celém světě 27. března. Provolání, jehož autorkou je letos významná francouzská režisérka Ariane MNOUCHKINE, bude prostřednictvím International Theatre Institute (ITI ) čteno v divadlech světa. Světový den divadla byl založen v roce 1961 Mezinárodním divadelním ústavem /ITI/.

SVĚTOVÝ DEN DIVADLA 27. března 2005

Světový den divadla byl založen v roce 1961 Mezinárodním divadelním ústavem /ITI/.

Mezinárodní den divadla, který připadá každoročně na 27. března, slaví střediska ITI a mezinárodní divadelní komunita.

Při této příležitosti se pořádají četné národní i mezinárodní divadelní akce. Jednou z nejvýznamnějších je zveřejnění Mezinárodního poselství, jehož autorem je již tradičně světově významná divadelní osobnost, kterou vybírá a pověřuje Mezinárodní divadelní ústav.

ARIANE M N O U C H K I N E
režisérka Théatre du Soleil, Francie
Mezinárodní poselství


Pomoc!

Divadlo, pomoz mi!
Spím. Probuď mě
Jsem ztracen v temnotách, veď mě, alespoň až ke svíčce
Jsem lenivá, zahanbi mě
Jsem unavený, pozvedni mě
Jsem lhostejný, uhoď mě
Zůstávám lhostejná, rozbij mi hubu
Bojím se, povzbuď mě
Jsem nevzdělaná, pouč mě
Jsem obludná, polidšti mě
Jsem namyšlený, rozesměj mě
Jsem cynický, vyveď mě z míry
Jsem hloupá, proměň mě
Jsem zlá, potrestej mě
Jsem panovačný a krutý, bojuj se mnou
Jsem pedantka, vysměj se mi
Jsem obyčejný, pozvedni mě
Jsem němá, rozvaž mi jazyk
Už nesním, nazvi mě zbabělcem a pitomcem
Zapomněl jsem, zahrň mě pamětí
Cítím se stará a zapšklá, vyburcuj dětství
Jsem ztěžklý, obdař mě hudbou
Jsem smutný, jdi hledat radost
Jsem hluchá, ať v bouři zaburácí bolest
Jsem vzrušený, přivolej moudrost
Jsem slabá, rozžehni přátelství
Jsem slepý, povolej veškeré světlo
Podlehla jsem ošklivosti, přivolej vítěznou krásu
Naverbovala mě nenávist, obdař mě veškerou silou lásky

ITI - MDD2005 – Autorka Poselství Ariane MNOUCHKINE & Théatre du Soleil

Stručný životopis
Théatre du Soleil (Divadlo Slunce) je čtyřicet let. V roce 1964 založila Adriane Mnouchkine s přáteli, kteří přišli z univerzitního divadla, družstvo nazvané Théatre du Soleil - tímto názvem chtěli vyjádřit, co pro ně divadlo znamená.
Začali se věnovat divadlu profesionálně a v Théatre Mouffetard uvedli Gorkého "Měšťáky" v úpravě Arthura Adamova. Jejich druhé představení byl "Kapitán Fracasse", kterého jeden z nich, Philippe Léotard, napsal podle románu Théophila Gautiera. Tímto představením se skupina uvedla jako originální jev ve francouzském divadle - vše se opíralo o základní pravidlo jejich činnosti, jímž byla kolektivní organizace. Jedním ze zdrojů byla improvizace. Ačkoliv každý něco navrhoval a představení těžilo z představivosti všech, ústřední osobností Théatre du Soleil byla Ariane Mnouchkine, které vše řídila a udávala tón.
Ctižádostí Théatre du Soleil bylo stvořit divadelnost, skutečně jevištní básnické umění, které by vtisklo představení lidskou, společenskou a politickou realitu: pouťová prkna nebo komedianti v "1789" jako odraz revoluce na pochodu, obrovské loutky v "Bubny na hrázi" (Les Tambours sur la Digue) od Hélene Cixous nebo nepatrný prostor maličkých pojízdných podií jako obraz situace imigrantů na celém světě v "Posledním karavanseraji" (Dernier Caranvansérail).
Představení "1789", které v roce 1970 divadlo uvedlo v milánském Piccolo Teatro a později v Paříži, když se nastěhovalo do Cartoucherie ve Vincennes, plně odpovídalo snaze souboru najít obsah, souznějící s herci i s diváky. Revolucí z roku 1789, kdy začala dnešní společnost, chtěli prosadit kritický pohled na dějiny, které se právě píší. Proto se rozhodně zapojili, a především Ariane Mnouchkine, jako umělci do bojů za svobodu a proti nespravedlnosti. Přitom ani trochu nepropadli poučování. Zatímco "1789" a potom "1793", "Zlatý věk" a další představení byla praktickou ukázkou kolektivní tvorby na dané téma, Ariane Mnouchkine nově uvedla pro čirou radost z divadla Shakespeara - "Richarda II", "Večer tříkrálový" a Jindřicha IV", pro něž vytvořila vizuální a gestikulační jazyk, který nás přesazuje do jiného prostředí a skvěle se přizpůsobuje duchu shakespearovského divadla. Tuto zkušenost pak zopakovala s řeckou tragedií - byly to Aischylův "Agamemnón" a "Eumenidy" a Euripidova "Ifigenie v Aulidě". Rovněž dokázala obnovit původní silnou satiru Molierova "Tartuffa", když přenesla děj do dnešní doby a umístila jej do islámské komunity s jejími radikálními tradicemi a zákazy trýznivě omezujícími ženy. Uvedla dvě silné dramatické fresky, jejichž autorkou je Hélene Cixous, zasazené do současných světových dějin: první byla v roce 1985 "Hrozný, leč nedokončený příběh kambodžského krále Norodoma Sihanuka" (L´Histoire terrible mais inachevée de Norodom Sihanouk, roi du Cambodge) a pak "Indiada neboli Indie jejich snů" (L´Indiade ou l´Inde de leurs reves)v roce 1987.
Ve volbě repertoáru si Ariane Mnouchkine vždy zachovává svobodu inspirace; Théatre du Soleil je v neustálém, tvůrčím pohybu.

Paul-Louis Mignon
kritik, historik
předseda Společnosti pro dějiny divadla, Francie


iTi
Mezinárodní divadelní ústav

SVĚTOVÝ DEN DIVADLA

Na 9. Kongresu Mezinárodního divadelního ústavu /International Theatre Institute-ITI/-nejvýznamnější mezinárodní nevládní organizace pro scénická umění, který se konal v červnu 1961 ve Vídni, navrhl předseda finského střediska ITI Arvi Kivimaa jménem finských a všech skandinávských divadelníků vyhlásit jeden den v roce jako Světový den divadla. Smyslem a cílem tohoto Světového dne divadla je přimět divadelníky na jevištích i obecenstvo v sálech k zamyšlení nad posláním a úlohou divadla, vyjádřit solidaritu divadelníků celého světa, podpořit jejich úsilí o prosazování základních morálních a společenských vlastností uměleckými prostředky, napomáhat myšlenkám mírového soužití a vzájemného porozumění mezi národy.

UNESCO tuto iniciativu přijalo, stanovilo datum tohoto Dne na 27. března (den zahájení přehlídky „Divadlo národů“ v Paříži) a zařadilo jej do svého Kalendáře výročí. A tak od roku 1962 je tento svátek divadelníků slaven každý rok, rozmanitými způsoby, prostřednictvím ITI středisek nyní již ve více než 100 zemích světa.

Mezinárodní divadelní ústav požádá každoročně některou z významných světových divadelních osobností k napsání poselství, které je pak čteno dne 27. března ve všech divadlech na celém světě. Autory mezinárodních Poselství byli např. Jean Cocteau, Arthur Miller, Laurence Olivier, Eugene Ionesco, Peter Brook, Richard Burton, Edward Albee, a další. V roce 1994 byl autorem Poselství Václav Havel.

Toto Poselství bývá nejen čteno v divadlech, ale publikováno v tisku, přenášeno rozhlasem a televizí. Často jsou s tímto dnem spojena i speciální divadelní představení /třeba charitativní benefice/ a oslavy, zahájení divadelních festivalů, sympozií a konferencí, vyznamenávání hereckých osobností, dramatiků apod. V průběhu let se zrodily i některé další originálnější iniciativy:vydávání speciálních poštovních známek a razítek k tomuto dni, plakátů, prohlídky divadel pro veřejnost. V některých zemích se Světový den divadla slaví různými divadelními přehlídkami celý týden, soustřeďují se k tomuto datu významné premiéry či otevření nových divadelních budov či sálů, kulturních stánků, apod. V mnoha zemích hrají v tento den divadla zdarma.

Mezinárodní divadelní ústav

SVĚTOVÝ DEN DIVADLA - 27. března

Ustavení Světového dne divadla navrhl nejdříve v Helsinkách a potom ve Vídni na 9. světovém kongresu Mezinárodního divadelního ústavu v červnu 1961 prezident Arvi Kivimaa jménem Finského střediska Mezinárodního divadelního ústavu. Tento návrh podporovaný skandinávskými středisky byl schválen aklamací.

Národní střediska Mezinárodního divadelního ústavu ITI, jichž je dnes téměř 100 na celém světě, slaví od té doby každý rok 27. březen (datum zahájení sezóny "Divadla národů" v roce 1962 v Paříži) jako Světový den divadla mnohočetným a nejrůznějším způsobem.

Mezinárodní divadelní ústav založený v roce 1948 organizací UNESCO a světově proslulými divadelními osobnostmi, je nejvýznamnější mezinárodní nevládní organizací v oblasti reprodukčního umění, která má formální příbuzenské vztahy s UNESCO (vztahy poradenství a přidružení). ITI usiluje o "prosazování mezinárodní výměny poznatků a praxe v oblasti reprodukčního umění, podněcování tvorby a zvyšování spolupráce mezi divadelníky, vytváření povědomí veřejného mínění o nezbytnosti počítat s uměleckou tvorbou v oblasti rozvoje, prohlubování vzájemného porozumění za účelem účasti na posilování míru a přátelství mezi národy, připojení se k obraně ideálů a cílů organizace UNESCO."

Akce pořádané na oslavu Světového dne divadla jsou pokusy o uskutečňování těchto cílů. Každý rok je přizvána význačná divadelní osobnost nebo osoba vyznačující se silou srdce a ducha z jiné oblasti, aby se podělila o své úvahy o divadle a souladu mezi národy. To, co je známé jako Mezinárodní poselství se překládá do více než 20 jazyků, předčítá pro desítky tisíc diváků před představeními v divadlech na celém světě a tiskne ve stovkách deníků. Kolegové v audiovizuální oblasti bratrsky pomáhají a více než stovka rozhlasových a televizních stanic vysílá Poselství posluchačům ve všech koutech všech pěti kontinentů.

Jean Cocteau byl autorem prvního Mezinárodního poselství v roce 1962. V roce 1993 vydalo Venezuelské středisko ITI dvě antologie, jednu obsahující všechna poselství od roku 1962 do roku 1993 v originálních jazykových verzích a druhou sbírku ve španělštině.

Světový den divadla je příležitostí pro divadelníky, aby oslavili sílu reprodukčního umění spojovat lidi, je to příležitost podělit se se svými diváky o určitou vizi svého umění a jeho schopnost přispívat k porozumění a míru mezi národy.

Spolu s širokým rozšířením Mezinárodního poselství, které je ústředním znakem Světového dne divadla od jeho zavedení v roce 1961, zahrnuje Světový den divadla četné akce ve všech částech světa od téměř intimních projevů až po velké lidové slavnosti.

Mezi speciální akce, které se konají na znamení Světového dne divadla, patří:

  • Čtení Poselství v divadlech před večerními představeními 27. března.
  • Mezinárodní festivaly v tento den nebo během týdne nebo měsíce obsahujícího 27. březen, např. Japonsko, Kamerun, Burkina Faso, Kuvajt.
  • Speciální představení: např. Belgie, Filipíny, Kypr, Tunisko, Rumunsko, Švédsko, Monako, Španělsko, Zaire a jinde.
  • Symposia, kolokvia a konference u kulatého stolu o různých aspektech role divadla ve společnosti, např. Řecko, Bangladéš, Chorvatsko, Rumunsko, Makedonská jugoslávská federativní republika, Indie.
  • Speciální ceny za vynikající výkony v divadelním a tanečním umění - zvláště ceny udělené jako uznání mezinárodního vlivu činnosti oceněných osobností, např. střediska ITI ve Finsku, Maďarsku, Velké Británii, Izraeli, Polsku, Ugandě, Rusku, Německu, Slovinsku a jinde.
  • Otevření nových divadel, divadelních muzeí a divadelních výstav; dny otevřených dveří a prohlídky divadel s průvodcem.
  • Národní poselství v mnoha zemích, např. Rumunsku, Zimbabwe, skandinávských zemích a některých latinskoamerických zemích.
  • Články v tisku o divadle a komentáře o Mezinárodním poselství.
  • Rozhlasové a televizní pořady o divadle, včetně pořadů pro speciální okruh diváků, např. Indie, Makedonská jugoslávská federativní republika, Rumunsko, Libanon, Sierra Leone a jiné země.
  • Speciální vysílání dramatických pořadů na národních a regionálních televizních a rozhlasových stanicích.
  • Bezplatná představení nebo volné lístky do divadla, které jsou tradičně k dispozici v některých zemích, např. v Maďarsku, Egyptě, Chille, Španělsku, Řecku, Belgii, Turecku atd.
  • Projevy významných národních osobností, např. v USA, skandinávských zemích.
  • Výzdoba divadel, lidové plesy, veletrhy a průvody.
  • Speciální plakáty vydané středisky ITI k této příležitosti.
  • Speciální známka, která byla vydána ve Francii při prvním Světovém dni divadla a v roce 1962 indická pošta zrušila známky na dopisech nápisem oslavujícím divadlo a mír.
  • Představení na pomoc divadelním charitativním organizacím, např. skandinávské země, Velká Británie.


Zdá se, že mnohé akce plní řadu funkcí. Zatímco všechny akce manifestují mezinárodní aspekt, oslavy Světového dne divadla často poskytují příležitost, aby se městská a provinciální divadla v určité zemi více sblížila. Pomocí bezplatných představení a rozhlasových a televizních pořadů, které mohou dojít jak k dlouholetým milovníkům divadla, tak k těm, kteří nikdy žádnou hru neviděli, divadelní profesionálové také rozvíjejí a zlepšují vztahy se svými diváky.

Četné akce jsou mnohostranného rázu a často je pořádají střediska, která mají k dispozici jen omezené prostředky. Na příklad Bangladéšské středisko ITI a Federace divadelních skupin Bangladéše oslavují Světový den divadla za účasti celé divadelní komunity. V průvodu ulicemi Dháky se sejde více než 1000 herců a hereček v divadelních kostýmech. Pořádají se divadelní výstavy a večer následuje tradiční přednáška o divadle v Bangladéši a divadelní představení různých divadelních společností.

ITI – Provolání k Mezinárodnímu Dni divadla – 27. března

Autoři Poselství:
1. 1962: Jean COCTEAU
2. 1963: Arthur MILER
3. 1964: Laurence OLIVIER – Jean-Louis BARRAULT
4. 1965: Anonym
5. 1966: René MAHEU, generální ředitel UNESCO
6. 1967: Helen WEIGEL
7. 1968: Miguel Angel ASTURIAS
8. 1969: Peter BROOK
9. 1970: Dimitrij ŠOSTAKOVIČ
10. 1971: Pablo NERUDA
11. 1972: Maurice BEJART
12. 1973: Luchino VISCONTI
13. 1974: Richard BURTON
14. 1975: Ellen STEWART
15. 1976: Eugene IONESCO
16. 1977: Radu BELIGAN
17. 1978: národní poselství
18. 1979: národní poselství
19. 1980: Janusz WARMINSKI
20. 1981: národní poselství
21. 1982: Lars af MALMBORG
22. 1983: Amadou Mahtar M´BOW, generální ředitel UNESCO
23. 1984: Michail CARJEV
24. 1985: Abndré-Louis PERINETTI
25. 1986: Wole SOYINKA
26. 1987: Antonio GALA
27. 1988: Peter BROOK
28. 1989: Martin ESSLIN
29. 1990: Kirill LAVROV
30. 1991: Federico MAYOR – generální ředitel UNESCO
31. 1992: Jorge LAVELLI – Arturo USLAR PIETRI
32. 1993: Edward ALBEE
33. 1994: Václav HAVEL
34. 1995: Humberto ORSINI
35. 1996: Saadalla WANNOUS
36. 1997: Jeong Ok KIM
37. 1998: 50. výročí ITI – speciální poselství
38. 1999: Vigdís FINNBOGADÓTTIR
39. 2000: Michel TREMBLAY
40. 2001: Iakovos KAMPANELLIS
41. 2002: Girish KARNAD
42. 2003: Tankred DORST
43. 2004: Fathia EL ASSAL
44. 2005: Ariane MNOUCHKINE

(23.03.2005) ZDROJ: ITI
ProCulture

  © 2003-2020 vydává ProCulture o.s.
   ISSN 1214-8369
 © 2020 Webhosting SmartWEB.CZ |  Optimalizace stránek e4you s.r.o.