Proculture: výzkumné, informační a vzdělávací centrum pro umění a kulturu
Registrace do mailinglistu pro zasílání e-bulletinu. Odhlásit se můžete zde.
Culture Action Europe

ProCulture je členem Culture Action Europe

 
Logo Rady uměleckých obcí

ProCulture je sekretariátem Rady uměleckých obcí (RUO)

 
Archiv Národní knihovny

ProCulture je součástí Archivu Národní knihovny

 
Facebook
Konference EU
Future City Game
Koncepce umění
Symposium Ostrava
Creative Cities
Future City Jobs
Domů ArtsInfoPerforming arts
TechSoup

Poselství pro Světový den divadla - 27. března 2006

"Musíme prožívat divadlo, abychom pochopili, co se s námi děje, abychom předávali bolest a utrpení, které jsou všude kolem nás, ale také abychom ve zmatku a hrůzách každodenního života zahlédli paprsek naděje." tím končí letošní poselství vydané u přiležitosti Světového dne divadla, jehož autorem je tentokrát mexický dramatik Victor Hugo Rascón Banda. Mezinárodní den divadla byl založen v roce 1961 Mezinárodním divadelním institutem.

Tento den slaví každoročně 27. března všechna národní střediska MDI a spolu s nimi celá mezinárodní divadelní obec. Při této příležitosti se organizují různé národní i mezinárodní divadelní akce - k nejvýznamnějším z nich patří Mezinárodní poselství - z podnětu Mezinárodního divadelního institutu je každoročně jeho autorem nějaká světově proslulá divadelní osobnost.

Oficiální web: http://www.iti-worldwide.org


POSELSTVÍ: PAPRSEK NADĚJE
Victor Hugo Rascón Banda, dramatik

Každý den by měl být Světovým dnem divadla - vždyť v posledních dvaceti staletích divadelní plamen vždycky plál někde na světě. Divadlu prorokovali zkázu ode dávna, zvlášť pak od vzniku filmu, televize a v poslední době digitálních médií. Technologie vtrhla na jeviště a zničila lidskou dimenzi divadla - objevily se pokusy vytvořit vizuální divadlo, spíš jakési pohyblivé obrazy, které potlačilo slovo. Objevila se díla beze slov, bez osvětlení nebo bez herců - jen s manekýny nebo loutkami ve světelných efektech. Technologie chtěla proměnit divadlo v ohňostroj nebo z něj udělat pouťovou atrakci.

Nyní jsme svědky návratu herce před diváka. Návratu slov na jeviště.

Divadlo již nechce být masovou komunikací, pochopilo své meze, což znamená, že proti sobě stojí dva lidé a sdělují si city, emoce, sny a naděje. Divadelní umění již nechce vyprávět příběhy, usiluje o výměnu myšlenek.

Divadlo vzrušuje, osvětluje, narušuje, zneklidňuje, povznáší, odhaluje, provokuje a porušuje konvence. Je to rozhovor, jehož se účastní i společnost. Divadlo je umění, které čelí nicotě, stínům a tichu, aby dalo vyniknout slovům, pohybu a světlu života. Divadlo je živý organizmus, který se spaluje, zatímco vzniká, ale který vždy znovu povstane z popela. Je to jakási magická komunikace, v níž všichni dávají i dostávají něco, co je mění.

Divadlo vyjadřuje existenciální úzkost člověka a odkrývá tajemství lidského údělu. Na divadle nehovoří jeho tvůrci, ale současná společnost.

Nepřátele divadla nelze přehlédnout: nedostatečná umělecká výchova v dětství, což nám nedovoluje objevovat umění a radovat se z něho; chudoba postihující svět, která brání divákům v přístupu k divadlu; lhostejnost vlád a jejich pohrdání divadlem, které by měli podporovat.

Kdysi spolu na divadle hovořili bohové a lidé, dnes tam lidé hovoří s jinými lidmi. Proto by divadlo mělo být nádherné a lepší než život. Divadlo je otázkou víry, protože pronáší rozvážná slova v šíleném světě. Je to projev víry v lidstvo, odpovědné za vlastní osud.

Musíme prožívat divadlo, abychom pochopili, co se s námi děje, abychom předávali bolest a utrpení, které jsou všude kolem nás, ale také abychom ve zmatku a hrůzách každodenního života zahlédli paprsek naděje.

Ať žijí účastníci svěcení divadla! Ať žije divadlo!

Victor Hugo Tascón Banda

se narodil v roce 1948 v Uruáchicu, hornickém městečku ležícím v Sierra Chihuahua na severu Mexika. V souladu s rodinnou tradicí se měl věnovat hornictví; jeho život však zamířil jinam: "Tím jménem, které mi matka dala, mě odsoudila, abych se stal spisovatelem. Mé dětství mě předurčilo, abych se stal dramatikem." Rodinný dům sloužil i jako soudní síň a tak od raného dětství slýchal zpovědi lidí, kteří předstupovali před soudce, jeho dědečka. Svět, v němž se odkrývaly duše obžalovaných, byl tak naléhavý, že mu nemohl Victor Hugo uniknout - stal se tedy nejen významným advokátem, ale především vedoucí postavou mexické dramatické tvorby.

Více informací o autorovi:
http://www.divadlo.cz/art/clanek.asp?id=10369

(28.03.2006) ZDROJ: České středisko ITI
Nezávislá kultura má nového spojence: jlbjlt.net

  © 2003-2020 vydává ProCulture o.s.
   ISSN 1214-8369
 © 2020 Webhosting SmartWEB.CZ |  Optimalizace stránek e4you s.r.o.