Proculture: výzkumné, informační a vzdělávací centrum pro umění a kulturu
Registrace do mailinglistu pro zasílání e-bulletinu. Odhlásit se můžete zde.
Culture Action Europe

ProCulture je členem Culture Action Europe

 
Logo Rady uměleckých obcí

ProCulture je sekretariátem Rady uměleckých obcí (RUO)

 
Archiv Národní knihovny

ProCulture je součástí Archivu Národní knihovny

 
Facebook
Symposium Ostrava
Future City Jobs
Creative Cities
Future City Game
Konference EU
Koncepce umění
Domů ArtsInfoTexty, literatura
TechSoup

Goethe Institut Praha: Literatura pod vysokým napětím

Provokují, iritují, vyvolávají diskuse. Současná německá literatura je plná svébytných osobností a možná není náhoda, že často mají zahraniční kořeny. Vybrala jsem autory s odvahou, energií, jiskrou. A takové, kteří mají o čem psát, říká novinářka Alice Horáčková, kurátorka nové literární řady pražského Goethe-Institutu. Trojici diskusních pořadů Literatura pod vysokým napětím zahájí 27. února 2012 Sibylle Lewitscharoff. Ve svém románu Apostoloff účtuje s Bulharskem, rodnou zemí svého otce. Kniha získala Cenu Lipského knižního veletrhu, ale také v Bulharsku vyvolala bouřlivé reakce.
Sibylle Lewitscharoff se narodila jako dcera bulharského otce a německé matky. V přestrojení za moderní cestopis posílá autorka urny bulharských emigrantů spočinout do domovské půdy. Doprovázejí je rodinní příslušníci, kteří se setkávají s ortodoxností, se zemí tiše chřadnoucí po pádu socialismu, zemí šedivou a chudobnou. Autorka nemilosrdně pranýřuje místní poměry, nezapomíná však na humor. Lewitscharoff nevnímá sama sebe jako emigrantku, i když je tak někdy tiskem označována. Je především jedním z nejoriginálnějších hlasů na německé literární scéně a po právu držitelkou řady významných literárních ocenění. Její nejnovější román Blumenberg o stejnojmenném filozofovi, vyprávěný na způsob moderní legendy o světci, se zcela přirozeně stal loni jednou z nejdiskutovanějších knih na německé literární scéně.

Nový objev německé scény, Abbas Khider, rodák z Bagdádu, dlouho hledal jazyk pro vyjádření traumat svého života: teprve když vyměnil arabštinu za němčinu, tak se „utrpení proměnilo v literaturu.“ V Iráku se aktivně zapojil do protestů vůči režimu, byl několikrát zatčen, dva roky strávil ve vězení. Otřesné zážitky z vězení se mu v románu „Die Orangen des Präsidenten“ (Pomeranče od prezidenta) daří ztvárnit věrohodně a přesto ne beznadějně. Jeho texty se vyznačují schopností najít i v nejtragičtější chvíli slova útěchy. Čtení se koná 26. března.

Wladimir Kaminer
je dnes jedním z nejúspěšnějších německých autorů. Do Německa přicestoval hned po pádu Berlínské zdi a ve svých prvních knihách - česky vyšlo Ruské disko a Vši svobody - líčí s notnou dávkou humoru sovětskou minulost. Jeho poslední kniha „Láskyplné pozdravy z Německa“ (Liebesgrüße aus Deutschland) se věnuje německé současnosti. Autor s ironickým pohledem oceňuje německý smysl pro organizaci a v rozhovorech tvrdí, že by nejradši nechal znovu postavit berlínskou zeď – aby Berlínu dopřál nějakou pořádnou památku. V Praze Kaminer vystoupí 10. května 2012.
Alice Horáčková působí od roku 2001 v MF DNES, nejdříve jako literární redaktorka a recenzentka, od loňského roku vede profilové rozhovory pro sobotní přílohu těchto novin (Magazín Víkend).

Všechna čtení proběhnou od 19 hodin v Goethe-Institutu, simultánní překlad zajištěn. Vstup zdarma. 
 
Ukázka autorského textu: 
Sibylle Lewitscharoff: APOSTOLOFF

Ať nám Rumen ukáže cokoli, sestra to kvituje s líbezným úsměvem. Ten úsměv dobře znám. Sestra ho nasazuje, když je do hloubi duše znuděná. Ten úsměv ujišťuje svět o její líbeznosti, je bez komentáře a absolutně nezúčastněný. Je to suchá, zcukernatělá verze jejího úsměvu. V hloubi duše je i ona ráda, když se opětovně ujistí, jak je Bulharsko stupidní. Vím to naprosto jistě, i když sestra je příliš zdvořilá, příliš opatrná, než aby nechala své averzi volný průběh. Tahle směšná země jasně dokazuje, že nám dvěma nezemřel vzácný otec, nýbrž jenom jakýsi pošetilý Bulhar. Neutrpěly jsme ztrátu, naopak: měly jsme štěstí, neboť doba, během níž nás mohl nakazit svými bulharskými fantasmagoriemi, byla příliš krátká. Sestra ovšem podobné myšlenky uzavírá v sobě a usmívá se, zatímco ze mě leze Rumen vzteky po stropě, když sáhodlouze kritizuji bulharské neštěstí.
Máme Bulharska plné zuby dřív, než jsme ho doopravdy poznaly. Je to smutné, ale je to tak, bulharština nám připadá jako nejodpornější jazyk na světě. Změkčilý, těžkopádně se odvíjející jazyk, labiální petardy, které se nechtějí vznítit. Souhlásky postrádají ostrost. Když chci Rumena pozlobit, s oblibou se uchyluji k vychvalování sousedního Rumunska. Jak příjemně zní v uších rumunština! Tak temně, těžce a osaměle. Ach ano, pro Rumuny bylo výhodou, že se jejich slovanské nářečí přizpůsobilo románským jazykům. A jak dobře vypadají! Ano, někteří z nich vyhlížejí jako urostlí Římané. A jakou mají úžasnou literaturu, plnou černé magie! Je to logické, vždyť hostili Ovidia, měli významné disidenty a nepodlézali Sovětům všichni do jednoho jako Bulhaři. Těch pár Bulharů, kteří se vzepřeli, vyřídil režim v lovečském kamenolomu nebo
v pracovním táboře v Belene.
 
Ukázku z románu přeložila Michaela Škultéty, u příležitosti čtení Sibylle Lewitscharoff 27.02.2012 v Goethe-institutu. www.goethe.de/praha 
© Suhrkamp Verlag Frankfurt am Main 2009

 
(13.02.2012) ZDROJ: Goethe Insitut Praha
Nezávislá kultura má nového spojence: jlbjlt.net

  © 2003-2020 vydává ProCulture o.s.
   ISSN 1214-8369
 © 2020 Webhosting SmartWEB.CZ |  Optimalizace stránek e4you s.r.o.