Daniel Dvořák scénograf i sběratel
Jako scénograf a sběratel se představuje v pražském Mánesu akademický architekt a ředitel Národního divadla Daniel Dvořák. Daniel Dvořák je známý jako mecenáš a sběratel české postmoderny. Na výstavě jsou z jeho sbírky k vidění rovněž sochy a obrazy jeho vrstevníků Antonína Střížka, Jiřího Davida, Stanislava Diviše, Jaroslava Róny, Michala Gabriela, Tomáše Císařovského, Jana Pištěka, Petra Kožíška, Karla Jerieho či Petra Nikla.
Název výstavy: Daniel Dvořák 50:50 Fifty/Fifty, scénograf/sběratel
Kurátoři: Pavel Petráněk a Martin Dostál
Mánes, Masarykovo nábřeží 250, 16. prosince 2004 - 2. ledna 2005
Do názvu výstavy dal číslice 50:50 a slova fifty/fifty. Na vernisáži to vysvětlil tím, že v padesátce má výtvarník udělat zásadní výstavu, protože je v poločase. "A mně bylo padesát letos v únoru, takže jsem to stihl,"uvedl.
Expozice v širším rámci postihuje i jeho patnáctiletou úzkou spolupráci s režisérem Jiřím Nekvasilem, s nímž od roku 1988 připravil 39 inscenací. Na více než třech stech stranách je podrobnými fotografickými scénáři připomíná sborník Pavla Petráňka a Milana Černého, který vydalo Národní divadlo.
"Mánes je něco jako pro zpěváky Lucerna," řekl Dvořák a připomněl, že většinou tu ve dvou podlažích vystavují minimálně dva umělci. A protože se prý nechtěl dělit s konkurencí, umístil do suterénu stovku obrazů a soch zástupců postmoderny českého umění, které od poloviny 80. let sbírá. Jsou mezi nimi díla jeho vrstevníků Antonína Střížka, Jiřího Davida, Stanislava Diviše, Jaroslava Róny, Michala Gabriela, Tomáše Císařovského, Jana Pištěka, Petra Kožíška, Karla Jerieho či Petra Nikla. "Po roce 1990 kupovaly galerie současné umění jen vzácně," poukázal na mimořádnost kolekce kurátor Martin Dostál.
Jako scénografa reprezentuje Dvořáka v přízemí Mánesu šedesát prací, které realizoval v průběhu třiceti let. První byl fragment Bergova Fausta uvedený v únoru 1989 v Malostranské besedě v Praze, zatím poslední připravovaná inscenace Rusalky ve Slovenském národním divadle v Bratislavě. Návštěvníci se mohou seznámit s inscenacemi na zahraničních scénách, alternativními projekty Opery Furore, experimenty s Mozartem na Novotného lávce, scénografiemi ve Státní opeře a v Národním divadle. Připomenuta jsou Dvořákova muzikálová a loutková představení. Ze dvou stovek realizací prý vybral ty, které dokládají jeho cestu k divadlu.
Vedle modelů scén jsou v expozici i kostýmy, loutky a stovky fotografií. Inscenace samotné a společné televizní snímky přibližují videoprojekce. Z kulis Dvořák použil dekoraci mlýna - část scény k hudebnímu dramatu Nížina od Eugena d'Alberta, které loni uvedla Státní opera Praha. "Je to všechno šalba a klam - většinou papundekl a to, co se tváří jako železo, je ze dřeva," prozradil Dvořák. Výstava bude v Mánesu otevřena do 2. ledna.
Jiří Borovička kar
