Papírový hlavy - odkaz českého undergroundu ve vizuálním umění

„Těmto textům je společná existenciální tematika a důraz na zcela svobodné nahlížení životní reality, přičemž název výstavy přímo odkazuje ke kořenům tvorby skupiny Plastic People of the Universe, jež byla vždy úzce svázána s tím nejlepším, co přinášela naše soudobá poesie. Plastici totiž důsledně zhudebňovali básně domácích autorů a ať již se jednalo o autory přímo zakazované a pronásledované, či sice nezakázané, ale také nepovolené, vždy měli něco společného: pohled na okolní svět „reálného socialismu“, který jim často připadal jako jedno velké panoptikum, v němž různí paňácové hrají své podivné hry. Přitom lepší vyjádření tohoto pocitu než najdeme v názvu Wernischovy básně Papírový hlavy bychom asi těžko hledali,“ vysvětluje publicista a autor koncepce Josef Rauvolf.

„Umělci si vybírali básně z obsáhlého seznamu samizdatově vydaných textů 70. a 80. let a jejich výběr nebyl žádným způsobem ovlivňován a korigován. Konečný seznam byl pro nás velkým překvapením, neboť umělci sami si zúžili seznam autorů na pouhých sedm jmen. Zvýtvarněny byly básně Egona Bondyho, Pavla Zajíčka, Milana Kocha, Petra Lampla, Věry Jirousové, Jana Hedla a Roberta Wittmana, a někteří umělci si dokonce nezávisle na sobě vybrali totožné básně. Podivuhodný mandarín od Egona Bondyho bude mít svou výtvarnou interpretaci na výstavě dokonce třikrát(!) a další dvě básně – Kanárek Petra Lampla a Prší, prší Egony Bondyho – byly výtvarně zpracovány dvakrát. Variabilita výsledných děl versus úzký výběr zpracovávaných básní je určitě překvapivým prvkem výstavy,“ říká Jana Kubátová, produkční a spoluautorka koncepce projektu.

Výsledkem výstavy bude srovnání společných témat a pocitů autorů, žijících a tvořících ve zcela odlišných historických dobách a společenských i tvůrčích podmínkách. Na styčných bodech obou generací výstava ukáže, nakolik je odkaz undergroundu aktuální, a také, do jaké míry jsou či nejsou životní pocity undergroundových komunit nadčasové a nezávislé na společenské, politické a ekonomické situaci.

Osloveni byli umělci do 35 let. Tato věková hranice symbolizuje celkovou oddělenost generace lidí, kteří v minulém, totalitním režimu žádným způsobem profesně nepůsobili. Tvůrčí uchopení  životní reality undergroundu jim zprostředkovala básnická díla generace, která v socialistické společnosti, respektive na jejím okraji, prožila velkou část svého produktivního života.

Na výstavě představí svá díla Michal Cimala, Michal Cáb, Veronika Daňhelová, Adéla Doušová, Karolína Heřmánková, Markéta Hlinovská, Anna Hulačová, Matěj Hájek, Jakub Janovský, Tomáš Kofroň, Markéta Korečková, David Landa, Silvie Milková, Jakub Musil, Marko Pajič, Magdaléna Peševa, Pavel Tichoň, Jan Wolfchen Vlček, Kateřina Zemene a Katka Zochová. Kurátorka výstavy Terezie Honsová doplňuje: „Technika uměleckých děl nebyla blíže specifikována, oslovila jsem umělce pracující s odlišnými médii. Výstava tak bude zajímavá variabilitou a osobitostí výsledných děl z okruhu malby, fotografie a konceptu, naleznete na ní také objekty a videoinstalace.“

Výstavu doprovodí  reprezentativní katalog, který je současně originální publikací trvalé hodnoty - reedicí vybraných básní  a jejich unikátním výtvarným zpracováním.   Projekt je věnován památce básníka Milana Kocha a jeho ženy Mirky.

O občanském sdružení Inter-Art
Inter-Art je občanské sdružení, založené v dubnu 2007 pod názvem Exhibit. V únoru roku 2009 došlo k přejmenování organizace na současné Inter-Art. Hlavním důvodem bylo sjednocení image organizace s projektem Inter-Art Gallery, který si již za dobu svého působení získal určité povědomí v umělecké komunitě.Cílem organizace je podpora současného umění prostřednictvím realizace různorodých kulturních projektů. Dále vyhledávání nových talentů a působení na rozvoj jejich uměleckého potenciálu prostřednictvím seminářů a workshopů a prezentace jejich děl na výstavách a na Internetu.