Výstava Rodinná pohoda reaguje na problém odebírání dětí

Výstava v prostorech Informačního a kulturního centra Národního technického muzea v Nostickém paláci na Maltézském náměstí představuje videa, objekty, instalace, grafiku, fotografie i komiks. Iniciátorka projektu a zároveň jedna z vystavujících umělkyň Tamara Moyzes k projektu uvádí: „Už několik let pracuji s romskou problematikou, ať už v oblasti umění nebo aktivismu. Občanské sdružení Vzájemné soužití mě oslovilo s prosbou vytvořit umělecké dílo na toto téma. Mým nápadem bylo zorganizovat větší uměleckou výstavu a tímto nezvyklým způsobem na problém upozornit.“ Tamara Moyzes vystavuje videa a tisky, které vznikly na základě spolupráce s rodinami postiženými odebráním dětí.
Většina vystavujících umělců a umělkyň ve své tvorbě dlouhodobě pracuje také s politickými a sociálními tématy. Svým dílem na výstavu přispěla i známá srbská umělkyně žijící v Německu Tanja Ostojić, která se vyjadřuje k rasistickému myšlení v evropské politice. „Myslíme si, že současné umění může být platformou i pro politické diskuse o ožehavých tématech. Umění by nemělo být vnímáno jen jako estetický jev, jeho spektrum je daleko širší. Těší nás, že výstava proběhne v budově ministerstva, protože právě k politice státu se výstava vyjadřuje,“ uvádějí kurátorky výstavy Lenka Kukurová a Zuzana Štefková.

 

Pořadatelem výstavy je občanské sdružení Vzájemné soužití, které se již několik let zabývá prevencí odebírání dětí ze sociálně slabých rodin a jejich umísťování do ústavů. Vedle terénní práce má sdružení za cíl šíření informací o této problematice a poskytování právního  poradenství klientům. „Stále častěji se ozývají hlasy veřejnosti upozorňující na to, že nejlepším místem pro život a výchovu dítěte je jeho rodina a ne skvěle vybavené a materiálně zásobené dětské domovy, ve kterých děti vyrůstají jako ve ,skleníku‘ a které je nepřipraví na reálný život. Věřím, že tato výstava bude dalším z impulzů pro veřejnost i politické zastupitele,“ zdůrazňuje předseda sdružení Kumar Vishwanathan. 

 

Vystavující umělci/kyně: Darina Alster (CZ), Radovan Čerevka (SK), Pavlína Fichta Čierna (SK), Milena Dopitová (CZ), Kateřina Fojtíková (CZ), Laďa Gažiová (SK), Anežka Hošková (CZ), Shlomi Yaffe (IL), Gabriela Jurkovičová (CZ), Lenka Klodová (CZ), Jana Kochánková (CZ), Tomáš Makara (SK), Tamara Moyzes (SK), Tanja Ostojić (SER/DE), Pavla Sceranková (SK), Michal Šiml (CZ), Jana Štěpánová (CZ), TOY_BOX (CZ), Silvie Vondřejcová (CZ), Richard Wiesner (CZ), Dušan Zahoranský (SK), Kateřina Závodová (CZ) 

Množství dětí vyrůstající v anonymním a v důsledku toho patologickém prostředí ústavů je v České republice alarmující (60 z každých 10 000 dětí do 3 let). V současné době je do ústavní výchovy umisťována více než polovina dětí z důvodu nepříznivé sociální situace rodiny a další třetina z důvodů zdravotně - sociálních, přičemž romské děti tvoří velice významné procento z celkového počtu dětí umístěných ústavní výchově. Z valné většiny se tedy nejedná o děti opuštěné, sirotky nebo o děti týrané či zneužívané, ale o děti z chudých rodin. Tyto děti se tak stávají „rukojmím“ státní moci. Děti jsou často nešťastné a po odchodu z ústavní péče se stávají oběťmi kriminality. (Podle průzkumu uskutečněného Ministerstvem vnitra České republiky 51 % dětí, které opustily ústavní péči, spáchalo trestný čin). Nevládní organizace nabízejí alternativní služby založené na podpoře rodin čelících krizovým situacím a změně přístupu veřejnosti. Několik českých soukromých nadací také v poslední době volá po přehodnocení současných kampaní zaměřených v rámci solidarity na „plnění dětských domovů plyšovými hračkami“. Místo toho žádají o větší podporu dětí v jejich vlastních domovech a rodinném prostředí tak, aby k jejich umístění do ústavní péče vůbec nemuselo dojít. Státní instituce začínají na toto volání po změně slyšet. V rámci své činnosti usiluje sdružení  Vzájemné soužití o podporu tohoto nově vznikajícího pozitivního trendu. 

 

Díla prezentovaná na výstavě mají za cíl reflektovat tuto problematiku, kriticky zhodnotit status quo, poukázat na neblahý vliv zásahů úřední moci do rodinných vztahů a v širších souvislostech pak problematizovat téma (ne)kompletní rodiny v politických, sociálních a kulturních souvislostech.