Proculture: výzkumné, informační a vzdělávací centrum pro umění a kulturu
Domů CultureInfoAnalýzy a zprávy
TechSoup

Marie Novotná: Vznik kulturních domů v letech 1948 – 1989

Historický vývoj objektů, které sloužily lidem k uspokojování kulturních potřeb, byl dozajista v každé obci odlišný. Od 19. století vznikala společenská centra spolků, jako byl například Sokol, byly zakládány různé besedy, na začátku 20. století si své kulturní objekty začala zřizovat i tělovýchovná jednota Orel. V únoru 1948, kdy došlo k oficiálnímu převzetí moci komunisty, se s budováním socialismu začaly budovat i veřejné stavby, mj. i kulturní domy dále jen (KD). Jedním z cílů tehdejší socialistické kulturní politiky, která zaměřovala svůj zrak na proletariát a snažila se vesnici pozdvihnout na úroveň města, byl bohatý kulturní život a zpřístupnění kultury všem občanům. Díky tomu mohly být socialistické ideje šířeny účinněji a ve větším měřítku.
KD měly být společenským a klubovým střediskem všech obyvatel příslušné vesnice, města či územního obvodu. Jejich úkolem bylo vytvářet potřebné podmínky pro rozvoj kulturních činností obyvatel a plnit tak funkci společenských, osvětových a spolkových center*1.

Osvětová práce se stala neoddělitelnou součástí při budování vyspělé socialistické společnosti. Materiální a technická základna byla důležitá pro politickou agitaci a rozvíjení občanů v marxisticko-leninském duchu. Předpokládalo se, že postupným přechodem ke komunismu bude současně docházet ke změnám ve způsobu života lidí a sice tak, že zvyšující se produktivita práce umožní zkracování pracovní doby a přinese více volného času, který bude využíván občany ke kulturnímu oddechu. Proto se jevilo jako nutné, vytvořit vhodné materiální podmínky a prostředí, které budou rozvíjet společenský a kulturní život lidí. Ideální se zdála být výstavba osvětových zařízení klubového typu v sídlištích všeho druhu i v rekreačních prostorách*2. KD se tak měly stát součástí kulturní vybavenosti obcí a jejich dominantou. Vlastní provádění osvětové práce mělo postupně přejít na společenské organizace sdružené v Národní frontě, národní výbory, orgány ROH či Jednotná zemědělská družstva*3.

Hlavním pilířem pro vznik KD se stal zákon č. 52/1959 Sb. O osvětové činnosti a následně rozpracování zásad rozvoje, úprav a výstavby kulturních zařízení klubového typu (KD) v Usnesení vlády č. 3 z roku 1961. To vše bylo upřesněno československou státní normou č. 73 5252 Projektování kulturních domů, která byla platná do konce 80. let 20. století.

Po sjezdu socialistické kultury v roce 1959 dostalo Ministerstvo školství a kultury od Politického byra ÚV KSČ za úkol vypracovat zásady rozvoje, úpravy a výstavby kulturních zařízení klubového typu. Politické byro ÚV KSČ vycházelo při stanovení úkolu ze situace, že 30 % obcí nemělo zatím vhodné zařízení klubového charakteru (tj., alespoň sál s nejnutnějším vybavením), a že vedle toho je k dispozici asi 4000 sálů, které jsou vinou nedostatečné údržby ve špatném stavu. Usnesení bylo přijato vládou v roce 1961, která ho vzala se souhlasem na vědomí a uložila Ministerstvu školství a kultury jeho zapracování do hypotézy rozvoje školství a kultury do roku 1980 při jejím projednávání se Státní plánovací komisí. Současně nařídila radám krajských národních výborů vypracovat konkrétní plány rozvoje osvětových zařízení klubového typu do roku 1965. V rámci schváleného třetího pětiletého plánu a navrhnout další plány do budoucna v rámci koncepce rozvoje národního hospodářství do roku 1980. Ministerstvo školství a kultury a Ministerstvo výstavby mělo ve spolupráci s dalšími orgány vypracovat typové podklady pro základní tři kategorie osvětových zařízení klubového typu a pro úpravu a modernizaci stávajících zařízení a publikovat je pro potřeby národních výborů a ROH. Dalším úkolem Ministerstva výstavby bylo zajistit výstavbu těchto zařízení podle plánů rozvoje osvětových zařízení klubového typu. Směrnice o způsobu úhrady nákladů spojených s výstavbou a provozem KD na vesnici mělo vydat Ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství v dohodě s Ministerstvem financí a radami krajských národních výborů*4.

Dle tohoto usnesení měly být KD kulturním a společenským střediskem všech obyvatel příslušného územního obvodu a této funkci měly odpovídat prostory pro divadlo, koncerty, kino i společenskou zábavu. Dále měly plnit funkci středisek klubového života a kulturní zájmové činnosti pracujících, čemuž měly odpovídat prostory pro klubovny, divadlo, hudbu, knihovnu, čítárnu, dílny, laboratoře a zlepšovatelskou činnost, herny atd. V místech, kde by nebylo vyhovující pohostinství, se mělo počítat s vybudováním jídelny jako základního typu provozovny veřejného stravování, které by taktéž mohlo být napojeno na komplex KD*5.

Československá státní norma č. 73 5252 z roku 1961 Projektování kulturních domů stanovila, jaké KD mají být projektovány, jak je možné upravovat stávající kulturní zařízení či jiné objekty na kulturní domy. Výjimky mohlo povolit jen Ministerstvo školství a kultury po dohodě se všemi dotčenými ústředními úřady a orgány a s Úřadem pro normalizaci*6.

Norma měla především: • celostátně sjednotit zásady pro projektování KD, • sjednotit názor přehodnocení projektů, • vytvořit podklad pro rozvíjení typizace, • zvýšit ekonomii při projektování, výstavbě i provozu. KD byly roztříděny do následujících kategorií:

    podle umístění (vestavěné nebo přistavěné k budově jiného účelu; samostatné budovy);
    podle velikosti sálů (kategorie I. – do 100 sedadel; kategorie II. – od 101 do 400 sedadel; kategorie III. – nad 401 sedadel);
    podle charakteru (v sídlištích všeho druhu; v rekreačních oblastech).

    Rozsah a kategorie KD pro určitou lokalitu se měla stanovit na základě studie o dislokaci kulturní a společenské činnosti a potřeb obyvatelstva a územního plánu obce. KD největšího rozsahu měl obsahovat divadelní část s příslušenstvím*7, kino s příslušenstvím*8, hudební část (koncertní síň, šatny), klubovou a společenskou část (př. taneční sál), administrativní a doplňkovou část (př. kanceláře JZD, restauraci, jídelnu*9. Osvětová zařízení klubového typu měla být vybudována do konce roku 1970, a to buď úpravou stávajících prostor, nebo novou výstavbou. Předpokládalo se, že KD základního typu (II. kategorie) budou budovány především v rámci akce Z a nebudou stát v průměru více než 1 000 000 Kč, KD III. kategorie do 5 000 000 Kč, ve městech popř. 8 – 10 000 000 Kč.

Ministerstvo školství a kultury se problémem stavu kulturních zařízení klubového typu intenzivně zabývalo. Řada opatření byla v roce 1964 směřována na vypracování urbanistických zásad pro rozmísťování a stanovení velikosti kulturních zařízení klubového typu v podmínkách vesnického osídlení*10.

Ze statistického šetření z roku 1965 vyplývá skutečnost, že se počet KD v ČSR vyšplhal na téměř 4 tisíce*11. V období normalizace budovatelské nadšení neutichlo, spíše naopak. Zavedením tzv. střediskové soustavy byla stanovena přítomnost kulturně společenských středisek, víceúčelových sálů, klubových prostor atd. ve střediskových obcích a nestřediskových obcích trvalého významu.
Strategický přístup k plánování staveb KD z hlediska jejich ekonomického přínosu podal v roku 1976 Bohuslav Beneš. Ve své studii Kulturní dům klubového typu upozorňoval na problémy, které jsou s výstavbou spojeny a to především architektonické řešení stavby z hlediska její provozní vybavenosti a naddimenzovanou kapacitu objektů*12. V knize se snaží podat souhrn metodologických zásad a investičních a provozně ekonomických aspektů kulturního domu klubového typu. Kladl důraz na to, aby bylo před stavbou zjištěno, zda bude KD prospěšný a nezbytný. Poukazoval na provedení průzkum sociální potřebnosti, aby bylo zjištěno, jak je místo vybaveno existujícími kulturními zařízeními, rozsah zájmu obyvatel, úroveň komunikací, očekávaný ekonomický, populační a kulturní vývoj místa. Základním ukazatelem měla být podle něj velikost obce a počet obyvatel k počtu a druhu kulturních zařízení*13. Ideálním velikostní poměr KD se mu jevil 80 míst k sezení na 1000 obyvatel*14.

Aktivity KD spočívaly v organizování kulturních, uměleckých a společenských akcí (např. oslavy svátku MDŽ, plesy a jiné taneční zábavy, koncerty, divadelní představení atd.), Díky svým prostorám a svému vybavení poskytovaly prostory pro kulturní zájmovou činnost (např. nácviky tanečních folklórních souborů, umístění knihovny do KD), ale také pro cílevědomé prosazování politiky KSČ (schůze politických organizací, oslavy státních svátků, JZD či jiných podniků).

Prostudováním dostupných materiálů můžeme dojít k závěru, že státní řízení kultury během let 1948 – 1989 mělo velký podíl na vzniku velkého množství KD. KSČ si byla vědoma potřeby institucionální základny, která měla umožnit uplatňování socialistické kulturní politiky. Vládní usnesení, zákony či státní normy soustřeďovaly pozornost na zásady rozvoje výstavby, zatímco teoretici kultury se snažili navrhnout optimální model rozmístění kulturních zařízení a upozornit na nedostatky při jejich budování. Z dnešního rozmístění, velikosti a počtu KD je patrné, že ne vždy byla tato doporučení zohledňována. I přesto je nutné ocenit pozitivní přínos a zásluhu na vybudování sítě KD, které jsou alespoň v okrese Hodonín, kde byl výzkum v rámci diplomové práce uskutečněn, hojně využívány a jsou mnohdy jedinými prostory, které umožňují kulturní a společenské vyžití v obcích.

Vysvětlivky:

*1) Dobová literatura označuje KD několika názvy: kulturně osvětová zařízení, kulturně osvětová zařízení klubového typu, kulturní dům klubového typu, dům kultury a vzdělání, dům kultury, kulturní dům a jiné.
*2) Osvětová zařízení klubového typu měla být převážně budována jako kulturní zařízení universálního typu = kulturní domy.
*3) Příloha k Usnesení vlády č. 3 z ledna 1961 O zásadách rozvoje, úpravy a výstavby kulturních zřízení klubového typu, s. 1–4. Uloženo: Národní archív ČR.
*4) Usnesení vlády ČSSR č. 3 z ledna 1961 O zásadách rozvoje, úpravy a výstavby kulturních zřízení klubového typu, s. 1–2. Uloženo: Národní archív ČR.
*5) Příloha k Usnesení vlády ČSSR č. 3 z ledna 1961 O zásadách rozvoje, úpravy a výstavby kulturních zřízení klubového typu, s. 4. Uloženo: Národní archív ČR.
*6)Tato norma se nevztahovala na projekty schválené do 31. 3. 1963.
*7) Podle ČSN 73 5250 Projektování divadel.
*8) Podle ČSN 73 5251 Předpisy pro projektování investiční výstavby. Kina.
*9) ČSN 73 5252 Projektování kulturních domů. Schválena 28. 12. 1961, s. 1–12. Tato norma byla několikrát pozměněna, nahrazena normou 73 5245 z roku 1988 Kulturní objekty s hledištěm. Podmínky viditelnosti.
*10) Hromádka, M., Studený, A.: Síť kulturních zařízení v podmínkách vesnického osídlení a její problematika, Praha: Osvětový ústav, 1966, s. 5.
*11) Hromádka, M., Studený, A.: Rozbor využívání kulturních domů v podmínkách vesnického osídlení. I. díl, Praha: Osvětový ústav, 1968, s. 3–4.
*12) Tamtéž, s. 8.
*13) Tamtéž, s. 56–59.
*14) Tamtéž, s. 111.

Mgr. Marie Novotná je autorkou diplomové práce Fenomén kulturních domů na Hodonínsku (se zaměřením na obec Čejkovice).
 
 
Text byl na ProCulture publikován s laskavým svolením autorky Marie Novotné. 
 
(09.09.2011) ZDROJ: Mgr. Marie Novotná
Nezávislá kultura má nového spojence: jlbjlt.net

  © 2003-2022 vydává ProCulture o.s.
   ISSN 1214-8369
 © 2022 Webhosting SmartWEB.CZ |  Optimalizace stránek e4you s.r.o.