Zpráva ze semináře s Lynn Dierking v Americkém centru

Přinejmenším v angloamerickém světě se návštěvník muzea vzhledem k tlakům kulturní politiky, boji o podporu ze soukromého sektoru i soupeření těchto institucí s jinými volnočasovými aktivitami dostává do středu zájmu. A zdaleka se již nejedná jen o kvantifikaci návštěvnosti. Muzea zajímá diverzita jejich publika i to, co si jednotlivý návštěvník z této specifické zkušenosti vlastně odnáší. Existuje řada studií a publikací, které muzeální prožitek tematizují, snaží se jej kategorizovat, definovat. Mluví se dokonce o „ekonomii prožitku“ či „designu prožitku“: jít do muzea již neznamená jen kontemplovat vybrané předměty, díla či expozice, ale stát se součástí řady dalších aktivit, které s vystaveným objektem nemusejí nutně souviset. Muzeum umění je v tomto ohledu specifickým případem, většina studií je totiž věnována spíše vědeckým, historickým a dalším typům expozic. I zde ale existují snahy prožitek návštěvníka muzea umění uchopit, zejména v souvislosti s teoriemi učení. Jak ale s tímto komplexním prožitkem, který zahrnuje edukativní, psychologickou i sociální rovinu, vztah k danému prostředí a řadu dalších komponentů, operovat v institucionální praxi?

Dierking ve svém semináři zdůraznila především roli evaluace, průběžného zhodnocování činnosti dané instituce a jejího dopadu na návštěvníky. Pokud budeme mluvit konkrétně o výstavním projektu, bez evaluačních nástrojů si muzeum do výroční zprávy, dokumentace činnosti pro účely grantů či obecně fundraisingu nemůže napsat v podstatě nic jiného, než že se uskutečnil. V českých institucích je zpravidla samozřejmostí alespoň sledování počtu návštěvníků a občasné kvantitativní studie formou dotazníků, které bývají použity pro marketingové účely či zhodnocení jednotlivých projektů. Řada dalších typů vícevrstevnatých analýz je pro tuzemské organizace zatím spíše novinkou.

Úryvek publikován se svolením redakce Artalk více se dočtete na "Diktát publika"