K odsouzení Romana Týce a Romana Smetany
Český helsinský výbor (ČHV) je znepokojen trestním stíháním Romana Smetany a Romana Týce (vlastním jménem David Hons). Případ olomouckého řidiče městské hromadné dopravy a provokativního umělce mají mnoho společného. Jsou atypickým, nekonvenčním vyjádřením názorů. Vyjádřením, jež v sobě nese kromě poškození majetku (zanedbatelného) či jiného způsobení hmotné škody i další poselství. Umělecký a politický rozměr obou aktů je zřejmý a podle našeho názoru převažující. ČHV nepovažuje za správné kriminalizovat kritické projevy občanů a svobodomyslná umělecká vyjádření, jež je možno chápat jako reakci, byť svéráznou, na prohlubující se krizi společnosti. Odpovědí státních orgánů by měla být především sebereflexe, a nikoliv represe. Naopak jiný pohled na Romana Týce přináší umělec a kurátor Milan Mikuláštík, který jeho kauzu považuje za mediální kýč a připomíná, že umělec se zprvu pokoušel obelhat soud a ke svému činu se nehlásil, přičemž dnes celou kampaň využívá komerční galerie Dvorak Sec.
Z tiskového prohlášení ČEského helsinského výboru:
ČHV se domnívá, že reakce státní moci na oba případy je zcela nepřiměřená a připomíná, že nový trestní zákoník účinný od roku 2010 přinesl důležitou zásadu subsidiarity trestní represe vyjádřenou v ustanovení § 12 odst. 2. To znamená, že trestní odpovědnost lze ukládat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu; neméně významná je i zásada přiměřenosti trestní sankce.
Ve světle těchto zásad bylo možné oba případy řešit v rovině práva správního či občanského a nepřistupovat k trestněprávnímu řešení. Případně, pokud už se orgány činné v trestním řízení vydaly touto cestou, bylo možné upustit od potrestání, neboť žádný právem chráněný zájem společnosti nebyl ve skutečnosti podle našeho názoru ohrožen.
Oba případy jsou svědectvím o pozvolné proměně společenské atmosféry. Pokud jde o Romana Týce, nelze jeho skutek nepoměřit s více než dvacet let starou událostí - s natřením smíchovského tanku na růžovo. Bez ohledu na postoj k natření tanku bylo už tehdy nepředstavitelné, že by na tento čin reagovala státní moc trestním stíháním jako na poškození majetku, a nepřihlížela k jeho dalšímu rozměru uměleckému i politickému.
Nepovažujeme za správné kriminalizovat kritické projevy občanů a svobodomyslná umělecká vyjádření, jež je možno chápat jako reakci, byť svéráznou, na prohlubující se krizi společnosti. Odpovědí státních orgánů by měla být především sebereflexe, a nikoliv represe.
V Praze dne 27. února 2012
Kontakt:
Anna Šabatová
Český helsinský výbor
předsedkyně
mobil: 606 636 016
Jiný názor - Milan Mikuláštík, 29. února 2012
Případ Týc je podle mého názoru jeden velký mediální kýč. Kýčem jsou novinové titulky tvrdící, že umělec "jde sedět za úpravu semaforů", Umělec byl přitom za svůj streetartový kousek odsouzen k pouhé pokutě. Do vězení jde, protože zmíněnou pokutu odmítl zaplatit. O výšce pokuty lze diskutovat, nikde se ale během emotivní kampaně na jeho podporu neobjevuje informace o tom, že se Týc pokoušel soud obelhat a ke svému činu se zprvu nehlásil.
Více viz odkaz.
