Památkáři připravují nový projekt v součinnosti s pedagogy

Národní památkový ústav má ročně kolem pěti milionů návštěvníků. Velká část z nich jsou děti nebo mládež. Současně NPÚ střeží ty nejcennější kulturní hodnoty ve formě českého hrado-zámeckého odkazu. A to není jen dědictví architektonické, ale i dědictví hmotné ve formě mobiliáře, který byl paradoxně díky komunistické konfiskaci zachován do dnešních dnů téměř ze 100 %.

A díky celistvosti, pestrosti a obrovské kulturní hodnotě tohoto unikátního souboru hradů, zámků a jejich mobiliáře je jeho kulturně-vzdělávací potenciál nesmírný. Poznání tohoto souboru se nesmí omezit jen na klasickou komentovanou prohlídku s průvodcem. Je třeba systematicky rozvíjet nejrůznější typy didaktických programů, které mohou zcela jinou a novou formou interaktivně přiblížit hodnoty památkových objektů, říká náměstek generální ředitelky, NPÚ Mgr. Milan Svoboda, kterého jsme požádali, aby nám přiblížil projekt s názvem Edukativní centra.

Co jsou edukativní centra, kdo je duchovním autorem myšlenky na jejich vznik a jaký je jejich cíl?

Je to zcela jistě nový směr, kterým se hrady a zámky ve správě NPÚ musí v budoucích letech vydat. Nechť je nám inspirací třeba Velká Británie, která je v oblasti edukativních programů na památkových objektech opravdu daleko před námi. V souladu s celoevropskými trendy, které vychází z doporučení Rady Evropy R 98(5) z roku 1998, je zřejmá stále sílící potřeba vytváření vztahu veřejnosti ke kulturnímu dědictví, především k lokálním památkám. A protože je nejlepší vytvářet vztah ke kulturnímu dědictví už od dětství, spolupráce se školami je prioritní. Národní památkový ústav, jako odborná instituce, je nositelem nejkvalitnější informační databáze o památkovém fondu České republiky ve všech regionech. Přibližování hodnot kulturních památek všech typů široké veřejnosti, a zejména mládeži, je úkol náročný nejen na vysokou úroveň odborných znalostí, ale rovněž na schopnosti pedagogické a komunikační. Aby pak byly kvalitně připravené didaktické projekty úspěšně uvedeny do praxe, je velmi důležitá součinnost s praktickými pedagogy. Nezbytnost rovnocenného partnerství profesionálních památkářů a pedagogů potvrdily ostatně mnohé fungující zahraniční systémy (např. britská English Heritage nebo National Trust, či projekt “Město a region umění a kulturního dědictví“ ve Francii). Při správné součinnosti je odborník (někdy ve spolupráci s pedagogem) tvůrcem programu. On poskytuje pedagogům konzultace ještě před realizací akce. Pedagog pak děti připraví na základě získaných informací a materiálů, a v průběhu akce je doprovází odborník společně s pedagogem. V oblasti památkové péče se v České republice začíná systém didaktických programů teprve utvářet. V rámci institucionálního výzkumu vznikly v letech 2005 až 8 první pilotní projekty. Některé projekty vznikají spontánně v rámci aktivit veřejně přístupných památkových objektů či z iniciativ městských nebo obecních úřadů. Chceme tedy všechny doposud vytvořené didaktické programy nabízet veřejnosti a především školám na internetových stránkách NPÚ. Aby si pedagogická veřejnost na tuto novou nabídku zvykla a naučila se ji užívat, bude nutná medializace, nejlépe v jednotlivých regionech, prostřednictvím tisku, rozhlasu i jednorázových informačních seminářů na regionální úrovni. Důležitým partnerem mohou být ve všech regionech Pedagogická centra, která zajišťují další vzdělávání pedagogů. Bylo by praktické, kdyby na jednotlivých regionálních pracovištích fungovaly kontaktní osoby pro spolupráci s těmito centry. Nabízí se využití regionálních pracovníků, kteří se již déle o didaktické programy zajímají nebo s nimi mají konkrétní zkušenosti. Jedná se především o jihočeské územní odborné pracoviště a jeho pracovnici Kateřinu Cichrovou, dále o Martinu Veselou z telčského pracoviště nebo např. Tomáše Wizovského z hradu Bečov a další.

Jaké podmínky jsou nutné pro jejich vznik, a poté k jejich provozu?

V současné době je NPÚ schopno edukativní programy koncipovat, tzn. vymýšlet. Nyní máme k dispozici řadu pracovních sešitů či tematických vycházek. Nápadů je dost. Problém nastane ve chvíli, kdy chceme tyto produkty nabídnout  školám ve větší míře. Narážíme jednak na nedostatek hmotného zabezpečení – není dostatek financí na tisk či obecně produkci kvalitních pracovních sešitů apod., ale hlavně nemáme prostředky pro honorování lektorů, kteří by edukativní programy animovali. Položme si jen řečnickou otázku, kolikrát bude řadový pracovník NPÚ po své pracovní době věnovat čas studentům či žákům při animaci edukativního programu? Zde je nutno říci, že pracovníci, o nichž hovoříme, nemají ve své náplni tvorbu a produkci edukativních programů, nýbrž zpravidla mají zcela jinou náplň práce. NPÚ zkrátka v tuto chvíli nedisponuje profesní skupinou, která by se účelově edukativními produkty zabývala (na rozdíl od našich zahraničních partnerů).

Rozjezd projektu hodláte financovat za pomoci fondů EU, takže by určitě naše čtenáře zajímalo, o jaké zdroje a jak velkou částku se jedná, kdy bude (nebo byla) žádost podána a kdy je v optimálním případě možné projekt začít realizovat.

V tuto chvíli jsme v jednání s Ministerstvem školství mládeže a tělovýchovy ČR, kde máme možnost čerpat pro projekt edukativních center prostředky z evropských strukturálních fondů. Nová aktuální výzva bude vypsána na jaře 2010. A v ní se můžeme ucházet o prostředky na několikaleté období, které by personálně i hmotně projekt
edukativních center zabezpečily. Řádově se jedná o desítky milionů korun, které by byly použity pro personální i hmotné posílení našich územních odborných pracovišť ve všech krajích. Tak by vznikla již výše zmiňovaná centra – zkrátka v každém kraji by byl pracovník, placený z projektu financovaného z evropských strukturálních fondů, který by čerpal prostředky projektu i pro vlastní tvorbu a produkci jednotlivých produktů. Organizačně by je pak také zabezpečoval. Pokud by vše dopadlo dobře a povedlo by se nám  projekt v průběhu roku 2010 úspěšně zadministrovat, mohli bychom začít čerpat prostředky na začátku roku 2011.

Jaké  subjekty by je měly (mohly) poté provozovat (a financovat)?

Věříme, že pokud by se tento tříletý projekt ukázal jako úspěšný a životaschopný, usilovali bychom o jeho financování v dalších letech po ukončení projektu naším zřizovatelem, tzn. MKČR. K tomu je ale třeba mít v ruce již řadu konkrétních argumentů, které pak pomohou svou výmluvností přesvědčit zřizovatele NPÚ o prospěšnosti
této činnosti v rámci NPÚ.

 
Předpokládám, že síť edukativních center je určena mládeži, v tom případě v jakém věkovém rozpětí?

Čerpání prostředků z evropských strukturálních fondů pro tyto účely nás limituje věkovou hranicí 18 let. V podstatě se projekty mohou týkat žáků základních a studentů středních škol.

Počítá se v některé fázi s participací ministerstva školství, případně škol?

Máte-li na mysli finanční participaci, tak budeme-li čerpat prostředky z evropských strukturálních fondů, musí být výstupy pro konečné příjemce (žáky a studenty) zdarma. A nutno podotknout, že pokud by se projekt z fondů povedlo realizovat, bude po dobu tří let dost prostředků pro personální i věcné zabezpečení edukativních programů. Teprve po ukončení projektu můžeme pomýšlet např. na poplatky od jednotlivých žáků či škol za účast na nich. Ty by však stačily pouze na produkci programů (animaci a např. kopie pracovních sešitů). Pracovníka, který by se staral o další koncepční tvorbu programů, jejich propagaci a administraci, by musel honorovat náš zřizovatel. To znamená, že by jeho plat na svá bedra převzal stát a v důsledku posílení mzdových fondů NPÚ ze strany ministerstva.

V této souvislosti jste velmi stručně zmínil obec Netolice, můžete být, prosím, konkrétnější?