Proculture: výzkumné, informační a vzdělávací centrum pro umění a kulturu
Domů CultureInfoKulturní politika v ČRPraha - kulturní politika
TechSoup

Kultura v Praze a názory primátora Pavla Béma

Pražský primáror pozval zástupce odborné kulturní veřejnosti k diskuzím a workshopům o kultuře v Praze. Poslední z trojice plánovaných setkání se konná v pátek 4. února. Přinášíme vám zápisy z první debaty konané 14.ledna a ze tří paralelních workshopů, které se konaly 28.ledna.
Zároveň zveřejňujeme stenografický zápis jednání zastupitelstva Městské části Prahy 6, kde je možno se blíže seznámit s názory pražského primátora na kulturu. Podle Pavla Béma kultura není veřejný statek. Primátor tvrdí: "kultura je privátní, soukromý statek" a také, že kultura je "strašně složitě objektivizovatelná. Vlastně to nejde". V souvislosti s nedávno transformovaným Dejvickým divadlem, a jeho podporou z veřejných zdrojů, se zamýšlí nad složitostí financování divadel: Jak to, že divadlo Sklep funguje s 200 tisícovou dotací a divadlo Archa s 20ti miliónovou?

CITÁT ZE STENOZÁZNAMU JEDNÁNÍ MČ PRAHY 6:

Člen ZMČ pan Pavel Bém, primátor hlavního města Prahy: Vážený pane starosto, dámy a pánové, já se pokusím promluvit jako jeden ze 45 zastupitelů a jeden z více než 100 tisíc obyvatel této krásné městské části, nikoli jako pražský primátor.

Položil jsem si tři otázky. Zaprvé - co je to kultura, jaký je to statek a komu patří. Zadruhé - jaké je Dejvické divadlo a komu slouží. Zatřetí - jak by Dejvické divadlo mělo být financováno. Co je to kultura za statek? Možná před tím, než odpovím, měl bych říci - pro klid duše paní ředitelky Měřičkové - že patřím mezi fanoušky Dejvického divadla. Co je to kultura za statek? Kultura je privátní, soukromý statek. Není to veřejný statek. To, co se líbí mně, se nemusí líbit panu senátorovi. To, co se líbí mně, se určitě nemusí líbit paní Gušlbauerové. (Veselost.) Kultura je soukromý statek, který ještě navíc má ten obrovský problém - na rozdíl od spektra sociálních služeb, jiné oblasti lidského konání - že kultura je strašně složitě objektivizovatelná. Vlastně to nejde.

Jaké je Dejvické divadlo a komu slouží? Dejvické divadlo je skvělé divadlo mimořádné kvality. A neslouží městské části Praha 6. Neslouží vůbec městské části Praha 6. Kolik obyvatel z městské části Praha 6 chodí do Dejvického divadla? Kolik obyvatel městské části Praha 6 si koupí ročně lístek? Jakou přidanou hodnotu nabízí městské části Praha 6 Dejvické divadlo? Nezlobte se, paní ředitelko, já tvrdím - nula.

Jak by mělo být Dejvické divadlo financováno? Pokud na tu druhou otázku odpovím nula, tak říkám: Dejvické divadlo by si zasloužilo, aby přežilo. Zasloužilo by si, aby si udrželo svoji kvalitu. Ale nezaslouží si ani korunu od městské části. Dobrá. Toto je hrozně tvrdý soud, až bych řekl krutý soud. Ale jsem přesvědčen, že to je soud nejméně z 50, možná dokonce z 51 % pravdivý. A teď se dostanu do detailu té otázky, jak by vlastně Dejvické divadlo mělo být financováno. Myslím si, že by mělo být financováno - chce-li být nejlepším uměleckým souborem v této republice - částečně ze státních zdrojů. Ministr kultury by měl zaplatit Dejvické divadlo. Vždyť ono je svým způsobem výjimečné. Ono opravdu s městskou částí nemá nic víc společného, než to, že je v Dejvicích. Dobrá, když se snížím nebo když slezu o patro níž, možná, že by mohlo být financováno ze zdrojů hlavního města Prahy, že chce být nejlepší divadlo v Praze, a možná, že už dneska je. I když složitě objektivizujeme kvalitu v umění. Čili možná, že by mělo být financováno ze zdrojů hlavního města Prahy.

Možná, že by městská část mohla nějakou korunu pustit, ale nedovedu si představit, že do budoucnosti to bude taková částka - možná, že to není 800 Kč na lístek, možná, že to je 600 Kč, když spočítáme počet představení, která Dejvické divadlo nabízí, přičteme k tomu počet zájezdů, koneckonců šíří slávu, kultivuje ducha po celé České republice a možná dokonce i v zahraničí, možná to srovnání dotace městské části na jednu vstupenku nebude 800 Kč, jak říkala paní kolegyně Blažíčková, ale bude třeba 600 Kč. Ale i tak je to hrozně moc. Představte si, že lístek do Dejvického divadla si koupíte za 200 Kč a 600 Kč na něj doplatí městská část. Kdo je to městská část? To jsou daňoví poplatníci. To jsem já. To jste vy, kdo tady bydlíte.

Když se podívám na tu vaši otázku, kterou jste řekla - sponzoring, čím dál tím hůř. Sponzoři nechtějí dávat peníze. A když ty peníze dají, tak zatraceně dobře chtějí vědět, na co je dávají. Dobrá. Když bych v té metafoře uvažoval o tom, že městská část je sponzor - ona svým způsobem je sponzor, velmi štědrý sponzor - tak si kladu otázku a obracím se na vedení městské části: Jak to, že vedení městské části, pane starosto, nechce od Dejvického divadla vědět, co městské části Dejvické divadlo za těch 600 nebo 800 Kč na tu vstupenku nabízí. Jak to, že to nechce vědět? Co vám nabízí? Co vám dává? Vy reprezentujete 100 tisíc občanů městské části. Kladu si otázku, co odpovíte, když vám tuto otázku položí občan městské části. Tedy - kdybych já byl dnes v pozici starosty městské části Praha 6, tak po vás budu chtít, paní ředitelko, deset stránek vašeho slibu a závazku, smluvně podepsaného, co všechno vy jako ředitelka Dejvického divadla pro městskou část uděláte. Jakou slávu městské části budete šířit. To vůbec není o politice. Kdyby tady seděl Karel Schwarzenberg, musí položit stejnou otázku. Nemá to vůbec nic společného s tím, jestli tady sedí ODS, sociální demokracie, klub Evropských demokratů, Unie svobody. To je úplně jedno. Městská část Praha 6 a její politická reprezentace. A já tvrdím - vy pro ni děláte hrozně málo.

Celosvětový trend - to nevím, jestli je celosvětový trend maximálně 4procentní sponzoring. Kde jste na to přišla? (Poznámka paní Měřičkové: To jsou oficiální mezinárodní studie.) Dobře, já si dovolím nabídnout jiné oficiální studie, které ukazují nikoli na celosvětový trend, ale na modely financování kulturních stánků jinde v Evropě a zjistíte, že to vůbec není pravda. Včera jsem seděl s Davidem Vávrou a ptal jsem se ho, jak je to možné, že Vávra dostává 200 tisíc Kč ročně na své divadlo a divadlo Archa dostává 20 milionů od hlavního města Prahy. Jak je to možné? Copak to Vávrovo divadlo je horší, než divadlo Ondřeje Hraba? Kde bere ten Vávra peníze na chod svého divadelního souboru. A Vávra řekl: Já si vydělám. Já jsem se ptal: Z čeho? Ze vstupenek. Já říkám: Jak je to možné, že ty si vyděláš ze vstupenek, a ty, Ondřeji, si nevyděláš ze vstupenek a potřebuješ 20 milionů Kč? Tedy máte pravdu, financování uměleckých souborů je složité. Je těžké srovnávat Sklep, divadlo Archa a Dejvické divadlo. Každé má jinou scénu, jiné rekvizity, je jinak nákladné, má jiný soubor, má jiné nároky svého souboru. Ale má také různý počet technických pracovníků, velikost vozového parku, běžný provoz atd. Říkám to proto, že si myslím, že opírat své komentáře o celosvětové trendy je poněkud zavádějící a jestli něco v budoucím modelu financování Dejvického divadla se musí změnit dle mého názoru, tak je to skutečně váš privátní podíl, podíl privátních zdrojů, podíl zdrojů - například mých zdrojů. Já když půjdu do Dejvického divadla …(Přerušen předsedajícím.)

Starosta pan Tomáš Chalupa: Pane primátore, já se omlouvám, spojuji váš příspěvek s druhým příspěvkem vzhledem k vyčerpání časového limitu.

Člen ZMČ pan Pavel Bém, primátor hlavního města Prahy: Děkuji, já už končím. Mě uráží, paní ředitelko, že si půjdu koupit do Dejvického divadla lístek za 200 Kč a budu vědět, že 600 nebo 800 Kč na něj doplácí městská část. Ne. Já, když budu chtít jít do divadla, tak si budu chtít zaplatit lístek třeba za 500 Kč, nebo za 600 Kč, nebo za 1000 Kč. (Ohlas v sále.) Čtyřletý grant je správná cesta. Autonomie financování souboru a fungování souboru a jeho nezávislost - umělecká nezávislost na politickém vedení radnice je také strašně důležitá. Doba cenzorů je už dávno pryč. Vám nikdo nemá co mluvit do toho, jakou kvalitu vy produkujete, protože toho - já doufám - už bohdá nebude, aby nějací funkcionáři říkali "toto je kvalitní kultura", "toto není kvalitní kultura". Čili autonomie, autonomie fungování uměleckého vedení, ale - já přidávám - do značné míry i autonomie finanční. Dejvické divadlo se postaví na vlastní nohy a budete daleko samostatnější, když k 50 procentům zdrojů, které dostanete od městské části - já dodávám, prosím vás, chtějte je od hlavního města Prahy! Proč je nechcete od hlavního města Prahy? Přihlaste se do čtyřletých grantů! Chtějte víc od města! Jste soubor, který skutečně přesahuje hranice městské části Praha 6, soutěžte o finanční zdroje na úrovni města. Jsem přesvědčen, že čtyřletý grant je v pořádku. Myslím si, že větší finanční autonomie a vyšší zapojení vlastních zdrojů a vlastních příjmů je nezbytné.

A otázka nebo odpověď na závěr - jaký je pražský trend, když jsme byli u těch celosvětových trendů? Pražský trend je a bude - vyprofilování jakési kořenové nebo základní, elementární kulturní nabídky, která tvoří ty základní stavební kameny pražské kultury, ve vztahu k vyšší autonomii fungování i financování, to znamená z příspěvkových organizací nějaké společnosti obecně prospěšné, obchodní či jiné, větší finanční samostatnost, čtyřleté granty. Všechno ostatní musí být privátní zodpovědností souboru. Nebraňte se tomu, hledejte více vlastních zdrojů. A ještě jednou se obracím na městskou část - nejsem přesvědčen, že je dlouhodobě obhajitelné před sto tisíci obyvateli, že na jeden lístek, ať už je to 600 nebo 800 Kč, ale přes to, dává své finanční prostředky daňový poplatník.

Úplný zápis z jednání 16. zastupitelstva Městské části Praha 6 ke stažení:
http://www.proculture.cz/downloadfile.php?id=84 (DOC, 502 kB)

Zápisy Magistrátu hlavního města Prahy na téma:

Pražská kultura (DOC, 50 kB)

Financování kultury (DOC, 50 kB)

Granty (DOC, 50 kB)

Živá kultura v Praze, současné trendy (DOC, 31 kB)

 

 

 

ZE STRANY MAGISTRATU A INSTITUCÍ SPRAVOVANÝCH MĚSTEM ZAZNĚLO:


· Praha není nebyla a nebude jediným donátorem pražské kultury

· Objem financí není nekonečný a bezedný

· Celkový objem prostředků vynaložených na kulturu tvoří pět procent z rozpočtu Prahy. Zahrnuje jedenáct vlastních divadelních scén a osm dalších kulturních institucí jako např. planetárium nebo Městská knihovna či FOK.

Nelze však tvrdit, že knihovna nebo planetárium není kultura. Poměrně velkou část ze svých rozpočtů dávají na kulturu také jednotlivé městské části.

· Současnou částkou se Praha dostala na samou hranici možností, kam až je možné ve stávajícím směru jít. Peněz na granty v příštím ani přespříštím roce více nebude, neboť daňová politika se nezměnila. Jinými slovy: chtějí-li umělci více peněz, musí nám říci, kde je máme sebrat.

· K paušálnímu snižování grantů nedocházelo ani nedochází. Rada posuzuje nové granty s čistým stolem, granty se každým rokem mění.

· Neexistuje univerzální model jak financovat kulturu, existují pouze zkušenosti.

· Praha má suverénně nejhustší divadelní sít v Evropě.

· Systém rozhodování o rozdělování grantů vychází ze zákona a statutu hlavního města Prahy. Grantová komise je stanovena RHMP. Na každou žádost se vypracovávají dva posudky u produkčních center tři. U grantů do dvou set tisíc rozhoduje rada, nad dvě stě tisíc zastupitelstvo


Z projevu primátora Pavla Béma:
- Vedení města je postaveno do nezáviděníhodné situace, kdy obecným požadavkem je vytvářet dostatečně široký a otevřený kulturní prostor. Přitom je nutné respektovat, že kultura je barvitá, mnohotvárná i individuální, leckdy těžko uchopitelná záležitost.

- lze asi jen ztěží najít univerzální model pro spravedlivé financování kultury. O to více bychom se měli dnes bavit o tom, kde jsou naše priority, pro koho chceme v Praze kulturní scénu budovat a v jakém rozsahu?

- Měli bychom se snažit o rovnost příležitostí a šancí v souboji o finanční zdroje.

 

 

 

  

(03.02.2005) ZDROJ: Magistrát hlavního města Prahy a Městská část Prahy 6
ProCulture

  © 2003-2024 vydává ProCulture o.s.
   ISSN 1214-8369
 © 2024 Webhosting SmartWEB.CZ |  Optimalizace stránek e4you s.r.o.