Vhrsti: Konec kresleného humoru?

Nelze říci, že by se Česká unie karikaturistů nesnažila. Každoročně organizuje pro školní děti soutěž v kreslení vtipů Netvařte se kysele a malujte vesele. Produkuje spoustu výstav, vydává z nich katalogy. Ale pořád je to spíš boj s větrnými mlýny.

Nedávno se na mě obrátil jistý Jin Woo Choi z korejské soutěže Digital Cartoon Competition SICAF, aby se mi svěřil, jak moc ho mrzí, že se jejich soutěže ještě nikdy nezúčastnil nikdo z Česka. (Účast na mezinárodních soutěžích kresleného humoru, jichž se ročně konají po celém světě desítky, je jednou z mála možností, jak se mohou čeští kreslíři prezentovat.) Snažil jsem se mu vysvětlit, že moderní technologie pronikly do našeho sdružení zatím toliko nesměle u některých členů v podobě pomoci při retušování či kolorování humorných obrázků. O tvorbě ryze digitální – snad s výjimkou svébytných počítačových kreací Vlasty Mlejnkové – nemůže být na našich spolkových setkáních ani řeč.

Přitom mladých lidí, kteří jsou schopní se i s patřičnou invencí zhostit tvorby počítačovými prostředky generovaných obrázků, je v Česku jistě dost. Otázkou tedy vlastně je, proč je ani nenapadne věnovat alespoň část svého talentu kreslenému humoru. A na tu už jsem odpověděl v prvním odstavci.

Vůbec ta nejrajcovnější otázka však zní: Způsobí nezájem mladých talentů o tvorbu cartoons u nás jeho definitivní zánik nebo pro něj naopak přirozeně najdou nějakou novou formu a výtvarný humor vstane z popela jako bájný Fénix?

A je teď, doufám, jasné, že už dávno nemluvím o tom, jestli kreslíř používá pero a papír či elektronické pero a tablet. Mluvím o prostinké touze spontánně pobavit bližní veselou kresbou s vtipnou pointou.

 

Článek je publikován se svolením autora Vhrsti.