Změny na Ministerstvu kultury

Více se dočtete v denním tisku, např.:

Hospodářské noviny
Lidové noviny

Z rozhovoru LN, Jany Machalické s Vítězslavem Jandákem 1. prosince 2005

citujeme:

...LN Kulturní iniciativa, která vzešla ze zástupců nezávislého umění, navrhuje systémové řešení a navýšení kapitoly 334 o 300 milionů korun. Co na to říkáte?
Čemu říkáte "nezávislé" umění? To, že nejsou zřizováni státem, kraji nebo městy? Ale i oni jsou závislí na podporách či chcete-li dotacích, právě od státu, krajů či měst. A také od sponzorů a také z dalších zdrojů (evropské fondy apod.).

LN Myslíte si, že vámi slíbené navýšení o sto procent do oblasti živého umění může něco vyřešit? I tak se jedná o částku nižší, než jakou získají dva filmové festivaly - Karlovy Vary a Zlín.
... Opakuji znovu: my musíme zabezpečit především tu oblast "živého umění", kde jsme sami zřizovateli, což jsou Národní divadlo, Státní opera, Česká filharmonie a Pražský filharmonický sbor.

Proč jste zrušil kinematografický odbor na ministerstvu kultury?
Kinematografie měla na ministerstvu kultury výjimečné, nesystémové postavení, tedy samostatný odbor. Jako by pořád ještě platilo to bolševické Leninovo: "Ze všech umění je pro nás nejdůležitější film."

LN Ministerstvo kultury má do vlády připravit návrh kulturní politiky státu. Mohl byste stručně shrnout svou představu nebo základní ideové body?
Zatím nemohu, právě proto, že ten návrh máme připravit a jsme teprve ve stádiu prvních úvah. Základní ideové body se jistě brzy dozvíte z tezí volebního programu ČSSD, které budou brzy zveřejněny a na jejichž přípravě jsme se též logicky podíleli.

Z Tiskových zpráv ministerstva kultury:

22.11.2005, 12:19 Deset let náměstkem ministra (kráceno)

20. listopadu 1995 mne ministr kultury Pavel Tigrid jmenoval svým náměstkem. Poté jsem měl tu čest spolupracovat s ministry kultury Jaromírem Talířem, Martinem Stropnickým, Pavlem Dostálem a aktuálně s Vítězslavem Jandákem.

Na ministerstvo kultury jsem nastoupil v době, kdy pan ministr Tigrid přehodnotil svůj názor na ministerstvo jako „komunistického zmetka“, kterého je třeba zrušit. Myslím, že nejsem daleko od pravdy, když tvrdím, že moje povolání „na vojnu“ bylo jedním z důsledků tohoto názorového obratu. Možná proto pan ministr tak laskavě přijímal mé podněty nejen v oblasti kulturního dědictví, ale i obecného řízení. Tak přijal můj námět publikovat pravidelně výroční zprávu, vypracovat kulturní politiku a pořádat organizované návštěvy ministra kultury do regionů. Nepřijal hned námět uspořádat výstavu výsledků Programu záchrany architektonického dědictví, schválil jej tak pozdě, že výstavu už zahajoval jeho nástupce. Vláda v té době schválila program Integrovaný systém ochrany movitého kulturního dědictví. Pan ministr mne pověřil zastupováním ministerstva při spolupráci na dvou dlouhodobých projektech – „Rudolf II. a Praha“ a „Praha - 2000 – evropské město kultury“.

Za pana ministra Talíře jsme řešili důsledky povodní na Moravě v roce 1997, byly vypracovány návrhy Koncepce účinnější péče o památkový fond v České republice do roku 2005, zákona o sbírkách muzejní povahy, novely zákona o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty, ministerstvo převzalo Galerii umění v Karlových Varech a navrhlo způsob záchrany Památníku Lidice, práce na kulturní politice ale moc nepostoupily. Výstava „Rudolf II. a Praha“ proběhla úspěšně.

Za pana ministra Stropnického schválila vláda Koncepci účinnější péče o památkový fond v České republice do roku 2005, novelu zákona o prodeji, vývozu a dovozu předmětů kulturní hodnoty a byl s tvrdým úsilím vypracován návrh kulturní politiky. Úspěšně proběhla Europalia v Bruselu.

Za pana ministra Pavla Dostála schválila vláda další koncepty – návrh zákona o ochraně sbírek muzejní povahy, zcela nového knihovního zákona, zákona o periodických publikacích, zákona o navracení nezákonně vyvezených kulturních statků, který mimo jiné definuje národní kulturní poklad, a konečně novelu zákona o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty. Byly Parlamentem schváleny stejně jako nový zákon o církvích. Nový památkový zákon vláda sice schválila, Poslanecká sněmovna se jím odmítla zabývat. Vláda vydala nařízení o oceněních v oblasti kultury. Aktualizována byla Kulturní politika a vypracovány  a vládou schváleny byly na ni navazující další oborové koncepce (rozvoj muzejnictví, péče o lidovou kulturu a rozvoj knihoven). Ta poslední navazovala na vládní Informační politiku, jež převzala důležitý soubor užitečných podpůrných programů – Veřejné informační služby knihoven. Rozpracována byla oborová koncepce podpory umění. Úspěšně proběhly velké kulturní festivaly Praha – 2000 - evropské město kultury, oslava Velkého milénia v Římě, Bohemia Magica ve Francii, Střed Evropy okolo roku 1000 a další. Řešily se a z větší části také vyřešily následky ničivých povodní z roku 2002 na kulturním dědictví.

Za své úspěchy považuji:

Konsolidaci resortu kultury a tím snad i systému veřejné podpory kultury ve složité etapě společenských změn projevujících se v kultuře masivním odstátněním a tudíž přesunem zodpovědnosti ze státu na samosprávu, a zvýšenou aktivní participací občanů a jejich sdružení na kultuře. Nedílnou součástí konsolidace jsou vládní dokumenty Kulturní politika a oborové koncepce, nové zákony a dotační programy, ale i to, že ministerstvo již od roku 1996 vydává výroční zprávu a tím je zajištěna zpětná kontrola jeho činnosti veřejností.

Za své neúspěchy považuji:

Je mi líto, že se nepodařilo přispět ke zlepšení vztahů mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi.

Je škoda, že se v rámci reformy veřejné správy nepodařilo lépe vyladit systém péče krajů o kulturu a jejich vztahů k ministerstvu, od vzájemné koordinace kulturních politik a jiných koncepčních materiálů až po zřizování kulturních institucí, kdy krajským městům zůstala zřizovatelská funkce ke kulturním institucím, zejména divadlům, která mají význam a působnost krajskou a vyšší.

Nepodařilo se mi změnit to, že rozhodujícími činiteli je kultura stále chápána jen jako jakýsi zbytečný šperk, zatímco já ji chápu jako důležitý rozvojový faktor.

Co mne čeká:

Národní památkový ústav je odbornou organizací státní památkové péče určenou pro výkon a koordinaci veškeré odborné činnosti v oboru státní památkové péče. Jako na samosprávě nezávislá národní kulturní instituce slouží v roli politicky a konfesně zcela neutrálního odborného poradce ministerstvu a orgánům krajů a pověřených obcí při rozhodování o osudu našeho národního kulturního pokladu tvořeného nemovitým a movitým památkovým fondem. Kvalifikovanými doporučeními a radami pomáhá vlastníkům kulturních památek, investorům, stavebníkům a architektům.

Posláním ústavu je:

zachovat historické prostředí v naší vlasti jako jeden z jejích charakteristických znaků a významný zdroj její ekonomické úspěšnosti,
pomáhat hledat takové adaptace památkového fondu, jež umožní jeho plné využití moderní společností při trvalém udržení jeho hodnot,
rozšiřovat přístup veřejnosti k památkovému fondu,
prohlubovat pochopení dějin občany, napomáhat upevnění národní identity a obdivu ke kulturní rozmanitosti Evropy a světa.
 
Ing. Zdeněk Novák
I. náměstek ministra kultury

25.11.2005, 09:30 Prvním náměstkem ministra kultury bude jmenován akad. arch. František Formánek 
 
 S účinností od 1. prosince 2005 jmenuje ministr kultury Vítězslav Jandák do funkce prvního náměstka akad. arch. Františka Formánka. František Formánek nahradí dosavadního prvního náměstka ing. Zdeňka Nováka, který se ke stejnému datu stane ředitelem Národního památkového ústavu.

František Formánek pracoval do roku 1989 jako architekt, poté studoval politologii

a mezinárodní vztahy. Jako politický analytik se specializoval na veřejnou správu. Působil ve Washingtonu a v Praze, kde založil a vedl politologické periodikum Parlamentní zpravodaj. Organizoval výměny českých a slovenských stážistů v Evropské unii a USA, v devadesátých letech uspořádal desítky seminářů a konferencí na téma vstupu ČR do Evropské unie. Vedl také projekty zahraniční pomoci, např. v Latinské Americe a v poválečné Bosně a Hercegovině.

Nový náměstek ministra kultury není členem žádné politické strany.