Zákon o kultuře versus zákon o sportu aneb kultura, fyzkultura a veřejný zájem

Zákon o podpoře kultury (203/2006 Sb.) upravuje jen některé druhy podpory poskytované státem, jehož jménem jedná Ministerstvo kultury (MK), dále práva a povinnosti poskytovatelů a příjemců této podpory.

Přestože i ve sportu se dobře a s úspěchem podniká,  narozdíl od sportování, umělecká tvorba není veřejně prospěšnou činností. Přičemž za "Sport" zákon (115/2001 Sb.) považuje všechny formy tělesné činnosti, které prostřednictvím organizované i neorganizované účasti si kladou za cíl harmonický rozvoj tělesné i psychické kondice, upevňování zdraví a dosahování sportovních výkonů v soutěžích všech úrovní. Sportem se pak rozumí organizovaný a neorganizovaný sport a pohybová rekreace určená širokým vrstvám obyvatelstva.

Za veřejné služby (nikoli veřejně prospěšnou činnost, jakou je podle zákona sport) označuje zákon zpřístupňování umělecké tvorby a kulturního dědictví veřejnosti a služby spočívající v získávání, zpracování, ochraně, uchování a zpřístupňování informací, které slouží k uspokojování kulturních, kulturně výchovných nebo kulturně vzdělávacích potřeb veřejnosti.

Zatímco u sportu se zákon vztahuje k organizovaným skupinám a jednotlivcům, v kultuře se vztahuje k "potřebám veřejnosti". Jak se takové potřeby veřejnosti, nikoli jednotlivce či organizovaných skupin zjišťují, měří či posuzují? Rozhodně hůře než u jednotlivce, či konkrétních organizovaných skupin. 

Nový zákon o kultuře řeší pouze vybranou problematiku a rozhodně podporu umění a kultury v České republice, nikterak nezajišťuje.

Zákon umožňuje MK zřizovat i zrušovat příspěvkové organizace a stanovuje podmínky udělování stipendií absolventům uměleckých škol. Umožňuje dávat státní záruky státním příspěvkovým organizacím, aby nemuseli z peněz státu platit komerční pojišťovny za výstavní zápůjčky, jako tomu je v celé řadě zemí. Osvobozuje od daně dary poskytnuté fyzickým osobám na poskytování veřejných kulturních služeb. Rovněž z ocenění v oblasti kultury podle zvláštních právních předpisů nemusí být nadále státu odváděna daň - vždyťjsou vyplácena státem jako ocenění - ale toto se týká jen několika jednotlivců ročně.

Zákon ruší povinnost MK mít jako odborný poradní orgán vědeckou radu pro státní památkovou péči, a také možnost oceňovat vyjímečnou práci cenou za památkovou péči.

Podle nového zákona nebude náš stát kulturní pomátky pouze zachovávat a ochraňovat ale i zpřístupňovat. O způsobech jak, však zákon nepojednává.

Bohužel v zákoně o podpoře kultury nelze nalézt paralelu se sportovním zákonem, byť by se logicky mohla předpokládat. Respektive v zákoně o kultuře chybí ta zásadní paralela a sice ke sportovním zařízením.  Zákon o kultuře nikterak nezavazuje stát, kraje ani obce. Když už ne k zabezpečení finanční podpory vedoucí k zachování, ochraně či zpřístupňování kulturního dědictví - včetně umění, tak alespoň zákon mohl požadovat vypracovávání a zveřejňování kulturní politiky - tedy deklarování vztahu státu, krajů a obcí ke kultuře.

Kraje a obce jsou samosprávné celky, stát jim nemůže nic přikázat. Ale jak to, že u sportu to bylo možné? Přičemž však je nejasná "masívní regulace", kterou podle prezidenta Václava Klause tento zákon představuje.

Marta Smolíková, ProCulture

Související články na stránkách ProCulture
12. 5.2005 Prezident podepsal zákon o podoře kultury a uvádí ho jako příklad masívní regulace
15. 2. 2006 Rozbor financování NNO z vybraných veřejných rozpočtů v roce 2004
17. 2. 2005 Zpráva o neziskovém sektoru
29.12.2004 Národní systémy státních záruk
16.11.2004 Sportovní organizace jsou nejvíce dotované neziskovky

Zákon o některých druzích podpory kultury a změně některých souvisejících zákonů č. 203/2006 Sb.
Zákon o podpoře sportu č. 115/2001