Diskusní setkání „Jak učit budoucí umělce?: Metody a limity vysokoškolské výuky praxe a teorie vizuálního umění“

Během posledních deseti let se na českých vysokých školách otevřely nové fakulty umění a byla akreditována řada nových studijních uměleckých programů. S tím, jak se mění současná vizuální kultura, se také mění formy, metody a obsah výuky umění a tím aktuálnější – a komplikovanější – je také otázka, jak zprostředkovat budoucím umělcům, designérům či architektům problémy spjaté s dějinami a teorií jejich oborů. Na jedné straně se od budoucích absolventů vysokých uměleckých očekává profesionální zvládnutí řemeslných, technických a technologických základů oboru a samozřejmě také dostatek fantazie a invence. Vysokoškolská výuka by jim však zároveň měla pomoci budovat potřebné intelektuální zázemí – nejde jen o znalost dějin svého oboru, ale také o schopnost vnímat vizuální problémy v širších kulturních, historických a sociálních souvislostech, o kritické myšlení a o schopnost přesvědčivé verbální argumentace. Ačkoli se nadále klade důraz na talent a výtvarné nadání, ty jsou jen jedním z předpokladů kvalitní tvůrčí práce a profesního úspěchu.

Cílem diskusního setkání je poukázat na problémy, které doprovázejí dnešní výuku umělecké praxe a teorie na českých vysokých uměleckých školách. Ústřední otázka diskuse „Jak učit budoucí umělce?“ samozřejmě vyvolává celou řadu dalších otázek: Kdo je umělec? Jaká je jeho role v současném světě? Je práce umělce zcela jiného druhu než práce designéra či architekta a má se proto lišit také výuka studentů uměleckých škol s ohledem na jejich oborové zařazení? Nebo bychom naopak měli – s vědomím stále prostupnějších hranic mezi jednotlivými výtvarnými disciplínami – hledat způsob, jak budoucím tvůrcům zprostředkovat co možná nejkomplexnější pohled na vizuální kulturu jako celek? Jak se liší uměnovědná průprava studentů humanitních oborů (kunsthistorie, kulturologie apod.) a uměleckých oborů? Mají posluchači vysokých uměleckých škol dostatečný zájem o otázky dějin a teorie umění a pokud ne, kde hledat příčiny tohoto nezájmu?

To jsou jen některá témata, která by se během diskuse měla otevřít. K účasti zveme všechny, které tato témata zajímají nebo se jich bezprostředně dotýkají – vysokoškolské pedagogy, historiky umění, umělecké kritiky, ale i studenty. Věříme, že tento pokus o zmapování současného stavu vysokoškolské umělecké výuky a o formulování nových vzdělávacích metod přispěje jak ke zkvalitnění stávajícího systému, tak k lepší a intenzivnější komunikaci mezi tuzemskými vysokými uměleckými školami.