Proculture: výzkumné, informační a vzdělávací centrum pro umění a kulturu
Registrace do mailinglistu pro zasílání e-bulletinu. Odhlásit se můžete zde.
Culture Action Europe

ProCulture je členem Culture Action Europe

 
Logo Rady uměleckých obcí

ProCulture je sekretariátem Rady uměleckých obcí (RUO)

 
Archiv Národní knihovny

ProCulture je součástí Archivu Národní knihovny

 
Facebook
Symposium Ostrava
Creative Cities
Koncepce umění
Future City Jobs
Konference EU
Future City Game
TechSoup

Nositel Turnerovy ceny Martin Creed vystavuje v budějovickém Domě umění

Dům umění v Českých Budějovicích  představí od 17. května do 17. června 2012 britského umělce Martina Creeda, nositele prestižní britské ceny Turner Prize pro umělce do 50 let. Jedná se o jeho první samostatnou výstavu v České republice.  Creed je teprve druhým nositelem Turner Prize, kterého bude mít české publikum možnost vidět.  Čísla a základní matematické operace sčítání a odčítání jsou jádrem Creedovy tvorby. Užívá různé materiály a kombinuje je tak, že stále něco přidává nebo odebírá, a tak dává vzniknout překvapivě  složitým obrazům. O svém díle v jednom z rozhovorů autor říká:  Můj svět je polévka z pocitů a věcí namíchaných dohromady. Práce je způsob, jak se snažit zvládat věci, oddělit tuto polévku a utéct, jak se dostat zevnitř ven. Projekt, připravený a vybraný speciálně  pro prostory českobudějovického Domu umění vznikl ve spolupráci s Hauser & Wirth Gallery London.
Setkáváme se tak s dílem autora s nesmírně širokým rozpětím zájmu i aktivit. Základem tvorby nejsou ani tak ideje / jak sám uvádí/, ale především pocity a emoce. Přirozenost, každodennost s předměty, slovy a zvuky z běžného života, prezentovány řadou médií. Creed se dotýká všech možných uměleckých směrů, zvláště pak je spojován s tendencemi minimalismu a konceptuálního umění, avšak na otázku, kam by sám sebe zařadil -  odpovídá, nikam.

Díla Martina Creeda jsou přímá a přesvědčivá. Používá velmi prostý materiál, často hotový seriově vyráběný, který nově definuje a staví do nových, objektových situací.
Paleta jeho uměleckých prostředků zahrnuje dřevěné trámy, železo, balóny, kousky zmačkaného papíru, nábytek, rostliny, hřebíky, světlo a zvuk, stejně jako hudbu, baleríny i profesionální běžce…Tím dává vzniknout celé škále žánrů od skulptur a instalací, kreseb, maleb, videí, baletu až po hudební performance.

Právě hudba je velice důležitým médiem autorovy tvorby. Paralelně s výtvarným uměním vystupuje v roli jak hudebního skladatele, tak muzikanta. Již v roce 1994 založil band Owada, jehož repertoár má stejně široký záběr, jako výtvarná forma a lze jej charakterizovat jako „něco“, mezi Steve Reich a Ramonnes. Právě pro hudbu typické rysy, jako skladba, struktura, rytmus, opakování, stupňování…., lze vystopovat také v jeho komplexní tvorbě.
Místo názvů je každému dílu přiřazeno číslo a koncové číslování je zároveň rovnítkem mezi různými díly a pohybem vpřed. Creedova díla někdy užívají pohyb doslovně, jako například v práci číslo 850, kde halami Tate galerie proběhl každých 30 vteřin profesionální atlet. Obvykle je to však režim zvyšování a stupňování, kdy si umělec pohrává s proporcemi objektů tvořících stigmata, jako například navršení židlí, řad kaktusů nebo celých zástupů metronomů, které mají všechny jiný rytmus.

Čísla a základní matematické operace sčítání a odčítání jsou jádrem Creedovy tvorby. Užívá různé materiály a kombinuje je tak, že stále něco přidává nebo odebírá, a tak dává vzniknout překvapivě složitým obrazům. Jako například v díle 227, The Lights Going On and Off (Rozsvěcování a zhasínání světel), za které obdržel zmiňovanou Turnerovu cenu. Jedná se o prázdný bílý prostor, kde se světla zcela náhle rozsvěcují a zhasínají.
Protiklad světla a tmy je příkladem zvláštního „binárního kódu“ umění, které Creed vytváří – protiklad přítomnosti a nepřítomnosti, zvuku a ticha, světla a tmy. Důraz je kladen na proces, jako takový. Divák získává dojem uměleckého díla, které se mu rodí přímo před očima. Také proto Creeda tolik přitahuje hudba, která je podle něho nejlepším prostředkem, kterým lze vyjádřit zrození uměleckého díla v režimu reálného času.

V jednom z rozhovorů autor uvádí: „ Můj svět je polévka z pocitů a věcí namíchaných dohromady. Práce je způsob, jak se snažit zvládat věci, oddělit tuto polévku a utéct, jak se dostat zevnitř ven.“ Umění je pro něho vždycky pozadím pro lidi - barvy a tvary, které lidé oživí tím, že je používají.


Martin Creed se narodil v anglickém Wakefieldu v roce 1968, vyrůstal v Glasgow a dnes žije a pracuje v Londýně a italském Alicudi. Má za sebou nespočet výstav v nejprestižnějších galeriích a muzeích po celém světě. Řadu realizací v architektuře a institucích, jako například v Londýnské knihovně. V současné době se podílí na vybrané sérii speciálních plakátů pro Olympijské hry v Londýně a pro tuto příležitost také připravuje speciální projekt, kdy budou po celé Británii na úvod olympiády / po dobu 3 minut / rozezněny v co nejsilnější hlasitosti a rychlosti je možné, všechny zvony.

Dílo Martina Creeda je velkolepé a jemné, hravé a strohé, ironické i poetické. Jedno z děl, která jsou jeho ikonou a tvoří jej neonový nápis, že „Všechno bude zase fajn“, oslovuje optimismus, a přitom je ironickou poznámkou na dnešní společnost hnanou konzumem.

Také lidské tělo je pro Martina Creeda zdrojem základních materiálů. Dosvědčuje to například ve své video instalaci „Shit Film“, kde ukazuje ženu, která vykonává tělesnou potřebu na prázdném pozadí a poté odchází. Autor o tomto díle říká: „ Snažíte se dělat svou práci, vytvořit věci, které vás živí. Skoro každý den, ať se vám to líbí nebo ne, produkujete exkrementy. Vycházejí z části vašeho těla, kterou nevidíte. Je to první sochařský výtvor. Lejno existuje, a to nelze ignorovat. Práce znamená smířit se s tím, co z vás vychází, a postavit se k tomu čelem“. Tento postoj zároveň odhaluje další moment  Creedovy tvorby, kterou je do jisté míry provokace. Nejedná se však o „povrchní“ formu provokace ve smyslu touhy šokovat, nýbrž k  uchopení umění a vlastní zkušenosti, kdy autora „ vše provokuje“, myšlenky, chutě, pocity, čich a nic nelze oddělit.

Ač je dílo Martina Creeda velice přesvědčivým, osobitým a jasně rozpoznatelným, šíře jeho záběru a síla sdělení přiměla ředitele Nadace Nicola Trussardi, Massimiliano Gioniho k charakteristice, že v práci Creeda mohou znít odkazy ke jménům-  Carl Andre, Sammuel Beckett, John Cage, Johnny Cash, Devo, Donald Judd, Bobby Fischer, Sol Le Witt, Piero Manzoni, Bruce Naumann, Sex Pistols, Frank Stella, Talking Heads, Andy Warhol, Lawrence Weiner, Ludwig Wittgenstein.

Projekt, připravený a vybraný speciálně  pro prostory českobudějovického Domu umění vznikl ve spolupráci s Hauser & Wirth Gallery London. Nabízí průřez tvorbou Martina Creeda a představuje díla, která se snaží jak potvrdit očekávání, tak je uvést ve zmatek. Nejlepší pozvánkou tak mohou být vlastní slova autora: „ Snažte se dělat to, co chcete dělat, snažte se být svobodní a snažte se nedělat to, co chtějí druzí, abyste dělali. Pokud to dokážete, je to úžasné.



                                    
Nezávislá kultura má nového spojence: jlbjlt.net

  © 2003-2019 vydává ProCulture o.s.
   ISSN 1214-8369
 © 2019 Webhosting SmartWEB.CZ |  Optimalizace stránek e4you s.r.o.