Otevřený dopis ministryni kultury ve věci porušení zásad grantového řízení MK

Otevřený dopis ministryni kultury MKČR, Mgr. Aleně Hanákové,
ve věci porušení zásad grantového řízení ve výtvarné oblasti pro rok 2012

Vážená paní ministryně,

Sdružení výtvarných kritiků a česká sekce AICA zaslaly dne 10. 2. 2012 vedení MKČR a grantovým komisím prostřednictvím Samostatného odboru umění (SOU) urgentní dopis s námitkami k 1. kolu grantového řízení profesionálního výtvarného umění, s žádostí o jejich projednání a přijetí opravných opatření pro 2. kolo řízení. Referát potvrdil příjem tohoto dopisu 13. 2. s ujištěním o jeho předání komisím, jež zasedaly k 2. kolu řízení ve dnech 14. a 15. 2, avšak nepředal ho, takže námitky nebyly projednány. Na žádost členů komise rozeslal SOU dopis mailem až po skončení grantového řízení 17. 2. s komentářem, že „několik obdobných připomínek bylo zasláno již na MK v rámci Ankety k výběrovému dotačnímu řízení v dubnu 2011, a podněty byly vyhodnoceny a zveřejněny na webu MK.“

Sdružení - AICA jako účastníci zmiňované Ankety upozorňují, že námitky ke grantovému řízení nebyly vůbec totožné s obsahem Ankety. Kdyby tomu tak bylo, nebylo by nijak zapotřebí psát další dopis na MK. V hodnocení této Ankety se naopak objevily závěry, jež neměly s návrhy odborné veřejnosti nic společného, naopak znamenají vážné porušení zásad grantové politiky. Bylo dosud železným pravidlem Zásad vlády pro poskytování dotací ze státního rozpočtu (příloha č. 92 usnesení vlády z 1. 2. 2010, v souladu se zákonem č. 218/2000 Sb.), že dotace jsou určeny výhradně nestátním neziskovým organizacím (NNO), a v tomto smyslu MK rovněž vyhlásilo grantové řízení. Hodnocení Ankety však uvedlo, že „dotace nejsou určeny jen pro NNO, ale ucházet se o ně mohou i podnikatelské subjekty“. A dále, že „rozhodujícím kritériem pro poskytnutí státní dotace není právní forma žadatele, ale kvalita projektu a jeho přínos pro obor, neboť projekt musí být neziskový a státní dotace je poskytována na úhradu plánované ztráty“.

Bohužel tento úsudek je mylný. „Neziskové projekty“ podnikatelských subjektů jsou kalkulovány ke zvýšení efektivnosti podnikání, nikoli k jeho ztrátám. K těm nikdy nedochází, protože ztráty jsou plánované tak, aby je dotace vyrovnala, a podnikání může být ještě zvýhodněno odečtem na daních  navýšením nákladů. Grantového řízení se tak úspěšně zhostila řada podnikatelů, někteří pod různými krycími jmény, aby se zakryl i nadměrný počet jejich žádostí, omezovaný pravidly do tří možností (např. 11 žádostí !! Arbor Vitae Societas s.r.o. pod různými ikonami – Nadace Arbor Vitae, Pro Arte či Martin Souček, z nichž čtyři byly fakticky odsouhlaseny). Nadto, pokud se měl udílet veřejný grant podnikatelům, měl být projednán ve speciálním režimu „de minimis“, a nikoli „v jednom pytli“ s prostředky na neziskovou činnost NNO. Pokud totiž MK neodděluje posuzování uměleckých a kulturních aktivit od podnikání v kultuře, tj. nerespektuje odlišnost podmínek podnikání od obecně prospěšné činnosti, destabilizuje vážně svým dotačním řízením celý obor. Nadto peníze, které jsou k dispozici, nebudou nikdy stačit.

V hrubém rozporu s vyhlášením grantového řízení uspěla i řada původně státních, příspěvkových muzeí a galerií, generujících se z oblasti městské
a krajské samosprávy, kam byly tyto instituce převedeny ze správy státu v roce 2002 úpravou Zákona č. 157/2000 Sb. (Pro bližší informaci viz i článek „Muzea nebo živé umění?"– Markéta Horešovská, Artalk. Cz, 1. 3. 2012). Již 10 let trvá nespokojenost těchto „příspěvkovek“ s jejich zřizovateli, což je pochopitelné z hlediska nenaplněných záměrů a cílů, avšak není pochopitelné, že jejich žádosti o státní finance jsou zpětně projednávány na MK „v jednom pytli“ s prostředky na NNO. Jak totiž máme chápat, že grant byl udělen dokonce i jejich zřizovatelům, např. Turistickému centru města Brna či Statutárnímu městu České Budějovice – odbor kultury ?? To snad můžeme i v Praze žádat MK o finance pro odbor kultury a turistického ruchu pražského Magistrátu ??

U veřejných příspěvkových institucí a NNO jde o zcela nesouměřitelný rozsah činností a podmínek existence. U „příspěvkovek“ jsou zaměstnanci a správci sbírek odměňováni z veřejných rozpočtů zřizovatelů městských a krajských samospráv, a sídlí vesměs ve vlastních prostorách, kdežto „neziskovky“, nejčastěji ve formě občanských sdružení, si nemohou dovolit ani stálé zaměstnance, ani vlastní prostory, ani sbírkové deposity. Přitom právě jejich činnost je živnou půdou pro rozvoj výtvarného oboru, a jejich projekty jsou často pro svou inovativnost a mezinárodní význam zlomové. Všichni víme, že k dofinancování veřejných institucí měl dopomoci původně Program podpory prezentace soudobého výtvarného umění v muzeích, galeriích a výstavních síních ( viz Kulturní politika 2001, úkol č. 13, Koncepce účinnější státní podpory 2007 – 2013), jenž ovšem na rozdíl od ostatních oborů se realizoval  poprvé v roce 2008, a také naposled. Rovněž druhý Akviziční program se zaměřením na podporu tvorby sbírek veřejných muzeí a galerií, připravený Odborem muzeí a galerií MK, a dvakrát schválený vládou v roce 2004 a 2006, ukotvený i ve Státní kulturní politice na léta 2009 - 2014, se dosud nerealizuje. Namísto toho MK, s jasným vědomím ekonomické krize i v soukromém sektoru, připomíná „neziskovkám“ živého umění stále nutnost vícezdrojového financování, a při drastickém snižování státního rozpočtu ještě snižuje jejich právoplatné nároky zmatečnými kritérii pro podnikatele a „příspěvkovky“, a to bez ohledu na platná usnesení vlády. Děje se tak především v oboru výtvarného umění, jenž má v porovnání s ostatními obory paradoxně nejnižší rozpočet na granty.

Při zmatení hodnotících měřítek dochází nevyhnutelně i k tomu, že grantové komise se při rozhodování spolehnou na „oblibu“ a „úspěšnost“ žadatelů, a ztrácejí svou objektivitu. Výtvarné komise letos neudělily podporu ani těm subjektům, jež tvoří jejich profesionální základnu, ať už posilováním odborné kvalifikace, či v publicistice,  informatice a formování kulturní politiky. O správný směr kulturní politiky bojujeme již dvacet let po nastolení demokracie, a toužíme po jejím zdokonalení, nikoli po úpadku do marasmu hodnot. Správné chápání vztahu umění a kultury k politice utváří kulturní politiku, a také politickou kulturu, kterou dnes tak často postrádáme.

Vážená paní ministryně, Sdružení - AICA nejsou jedinými institucemi, jež vyjadřují vůči grantovému řízení MK svůj nesouhlas. Kritické hlasy byly publikovány již na výše citovaném Artalku. cz, na portálu výzkumného, informačního a vzdělávacího centra ProCulture o. s., v odborném čtrnáctideníku Ateliér, byly adresovány MK i iniciativou Za Česko kulturní, Radou uměleckých obcí a prostřednictvím Rady vlády pro neziskové organizace. Jsme si všichni vědomi toho, že kritizovaný grantový režim byl zřízen v době působení Vašeho předchůdce, nicméně považujeme jej za neudržitelný, a požadujeme rozhodně jeho přezkoumání. Předpokládáme, že i MK má zájem na zachování již tak podfinancovaných neziskových galerií a médií živého umění, a dovolujeme si vyjádřit důvěru, že neodepře dodatečnou podporu těm subjektům, pro něž je sporné rozhodnutí o dotacích likvidační. Zástupci odborné veřejnosti jsou připraveni ke schůzkám, jež vedou k hledání způsobů jejich záchrany, s návrhy
možných řešení.

za odborné kolegium Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků – české sekce AICA

Vlasta Čiháková Noshiro
(mj. členka Komise ministra kultury pro otázky muzeí a galerií, zřizovaných MKČR)