Norské fondy - naděje kulturního dědictví?

Norské fondy - naděje kulturního dědictví?

Světlem na konci tunelu byla pro kulturu ke konci roku 2003 zpráva o tzv. Norských fondech. Od prvních přípravných debat bylo zřejmé, že z Finančních mechanismů Evropského hospodářského prostoru (EHP) a Norska bude možné získat peníze i pro kulturu. Kultura nebyla zohledněna v pilotním programovém období strukturálních fondů a navíc, kultura trpí nedostatečnými finančními prostředky, neboť ministerstvo kultury (MK) poskytuje stále drtivou většinu svého rozpočtu mandatorně, církvím a svým příspěvkovým, tedy národním kulturním organizacím. Na podpůrné, natož pak rozvojové programy, které by systémově řešily chronický nedostatek peněz kulturních organizací mu totiž po mandatorních výdajích nezbývá mnoho. Finanční mechanismus EHP a Norska měl možnost zasáhnout poměrně exklusivně v systémově nedořešené oblasti a MK se otevřela cesta k penězům.

Ministerstvo financí, Centrum pro zahraniční pomoc (MF) bylo velmi otevřené a hned zkraje roku 2004 vydalo výzvu na podání návrhů projektů, pro zjištění co je třeba a možné podporovat. Podle toho se následně začalo připravovat možné čerpání. Tehdy ještě MF formulovalo oblast kultury v širokém prioritním bodě „zachování kulturního dědictví, včetně dopravy a obnovy měst“. Šlo o to, zda-li se podpora kulturního dědictví bude chápat tradičně a nebo se budou hledat sofistikovanější, komplexnější projekty, které by inovativním způsobem oblast kulturního dědictví uchovávaly, případně péči o ně rozvíjely novými metodami. Bylo by pochopitelné rozšířit pojetí ochrany a rozvoje kulturního dědictví, neboť MK již několik let disponuje několika programy pro záchranu architektonického dědictví a památek, jakkoli jsou tyto programy nedostatečně financovány. Přestože se výzva obracela i na nestátní organizace, bylo jasné, že pro přípravu je klíčový aktivní přístup MK, které bude podporu přerozdělovat a těžko by dělalo něco, co samo nechce, respektive, pro co nemá pochopení.

První návrhy MK byly velmi širokého záběru, zahrnovaly ochranu a péči o kulturní dědictví hmotné (bezpečnostní systémy pro objekty, či digitalizaci) i nehmotné (restaurování, záchranu dřevěných konstrukcí a staveb, péči o zahradní umění a také uchování a rozvoj živé kultury, včetně podpory prezentačních projektů a také institucionální podpory kulturních NNO a podpory síťování kulturních organizací. Šíře záběru s odstupem času jasně ukazuje na chybějící kulturní politiku, která by byla ukotvena v dobrých analýzách, na jejímž  základě lze připravovat koncepční akce. Podpora NNO se postupně z jednání vytratila ale oblast kulturního dědictví se stala prioritou číslo jedna. MK, které má tuto oblast v gesci, získalo indikativní rozpočet 6 miliónů Euro. 

Když se v březnu 2005 uskutečnila konference zahajující tzv. norské fondy, vše vypadalo nadějně. Rozpaky nastaly v květnu 2005 po zveřejnění první výzvy. Zaměření prioritních oblastí na úrovni MK obsahovalo sedm specificky profilovaných oblastí, jejichž opodstatnění je nejasné, tak jako komplementarita ke státní podpoře, která je podmínkou čerpání. MK výzvu zaměřilo na: 

1)      Konzervace-restaurování dřevěných konstrukcí;
2)      Preventivní konzervace;
3)      Prezentace kulturního dědictví;
4)      Tradiční techniky a technologie;
5)      Konzervátorsko-restaurátorský materiál;
6)      Systémy ochrany movitého kulturního dědictví;
7)      Nové formy komunikace v muzejním prostředí.

Nutno se zamyslet, MK nabízí Program restaurování movitých památek, proč tento nezahrnuje podporu preventivní konzervace, či konzervátorsko-restaurátorských materiálů? MK také nabízí Integrovaný systém ochrany movitého kulturního dědictví; z norských fondů chce podporovat systémy neintegrované? Prezentace kulturního dědictví je prakticky součástí kulturních služeb a MK disponuje oborově zaměřenými dotačními programy v rámci programu Kulturní aktivity. Co brání tomu, aby podporoval např. i nové formy komunikace v muzejním prostředí?

Tento srpen navštívil seminář konaný u příležitosti druhé výzvy k podání projektů zástupce bruselské kanceláře, která Finanční mechanismus EHP a Norska administruje. Informoval plný sál, že více než rok po první výzvě je v ČR podepsána jediná smlouva, přičemž na kontaktní místa bylo předloženo 165 projektů, které byly posuzovány. MF sice výsledky posouzení a projekty zaslalo do Bruselu ale proč se nemohou rozhodnout tam? Že by MF nezajistilo potřebnou administrativu a dokumentaci? Nebo poslali projekty, které nesplňují cíle Norských fondů? A nebo v Bruselu nechápou jak naše projekty těchto cílů dosahují? Uvidíme co řekne Národní kontrolní úřad, jehož kontrola má být započata v říjnu tohoto roku.

Zdá se, že cesta z tunelu ke světlu, bude ještě dlouhá. Norské fondy sice byly příležitostí posílit nestátní kulturní sektor ale to se zjevně nevyužilo. Dokonce spolufinancování projektů je v rozpočtu MK pro rok 2007 navrženo pouze pro příspěvkové organizace MK. Je to špatně o to víc, že navzdory postupnému rušení a odstátňování kulturních organizací, které bylo živelně nastartováno po roce 89, je dosud podpora nestátní kultury, a také kulturního dědictví, málo systémová, fragilní a někdy jen  „zachraňovací“ než, aby soustředěně přispívala k jejímu posilování a rozvoji. Situace se sice začala měnit v souvislosti se zřízením krajů ale ani tam kultura není žádnou prioritou. Přesto by státní správa měla mít možnost podporovat kulturní organizace, které kulturní dědictví nejen ochraňují ale i vytváří a to zejména projekty nadregionálního významu, pomáhat jejich zastřešování a příspívat k rozvoji různorodé infrastruktury. To by se mělo dít o to víc, když potenciál a schopnost kulturních organizací a institucí dosáhnout na nové typy podpor, jakož i schopnost aktivně přispívat ke společenskému a hospodářskému rozvoji celé země, je dosud velmi slabý.

Marta Smolíková
ředitelka ProCulture/Otevřená společnost o.p.s.

Psáno pro časopis Grantis

Související rubrika zde

2. výzva má termín 26. října 2006