Proculture: výzkumné, informační a vzdělávací centrum pro umění a kulturu
Registrace do mailinglistu pro zasílání e-bulletinu. Odhlásit se můžete zde.
Culture Action Europe

ProCulture je členem Culture Action Europe

 
Logo Rady uměleckých obcí

ProCulture je sekretariátem Rady uměleckých obcí (RUO)

 
Archiv Národní knihovny

ProCulture je součástí Archivu Národní knihovny

 
Facebook
Konference EU
Creative Cities
Koncepce umění
Future City Jobs
Symposium Ostrava
Future City Game
Domů ProCulture Watch
TechSoup

Management institucí, opisování projektů a čekání na spasitele

Minulý týden vyplula jedna další aféra: projekt, na jehož základě byla jmenována ředitelka galerie GASK Jana Šorfová, je opsaný! Zprávu, kterou převzala tištěná média poprvé zveřejnil server Artalk. Původní projekt Moniky Burian Poslání, cíle a řízení Národní galerie v Praze je již měsíce zveřejněn na webových stránkách Uměleckohistorické společnosti. Právě ta dlouhodobě upozorňuje na nutnost obsazovat řídící pozice v českých muzeích a galeriích kvalifikovanými a zkušenými odborníky. Opsaný projekt to u nás není první ani poslední. Důležitější je otázka, jaké jsou mechanismy, které brání tomu, aby na základě opsaného projektu někdo získal titul či místo? Co se stane, když se tak stane? Jak si mají být daňoví poplatníci jisti, že veřejné instituce spravují kompetentní osoby? Představa a praxe řízení muzeí a galerií ze strany zřizovatelů se už delší dobu ukazuje jako nekompatabilní se zájmy odborné veřejnosti a potažmo veřejnosti vůbec. Je zjevně bolavou nohou naší společnosti.

Vše nasvědčuje tomu, že  členové výběrové komise Středočeského kraje, který GASK zřizuje, a další pracovníci na krajském odboru kultury si moc hlavu nelámou s tím, jak najdou toho nejlepšího ředitele/ředitelku. Oni přeci ví. Nezajímají se o odborné instituce zaměřené na problematiku řízení muzeí a galerií, nemají snahu se o současné diskuzi ohledně řízení a galerií dozvědět více, nebo si k tomu přizvat odborníky a ty respektovat, ne je používat jako alibi. Kraj je totiž samospráva. A kdo je víc?

Tak se taky stalo, že minulý, zčista jasna jmenovaný ředitel galerie GASK Jan Třeštík, ani nevěděl, kdože v této zemi vydává povolení k vývozu kulturních památek. Přesto se stal manažerskou hvězdou loňského roku, kdy v Kutné Hoře GASK otevřel veřejnosti své sbírky. Že Třeštík má pro řízení veřejné galerijní instituce kvalifikaci obchodníka s uměním, který na světových aukcích a pro české podnikatele nakupuje a prodává? Střet zájmů? Nezájem.

Představa a praxe řízení muzeí a galerií ze strany zřizovatelů se už delší dobu ukazuje jako nekompatabilní se zájmy odborné veřejnosti a potažmo veřejnosti vůbec. Je zjevně bolavou nohou naší společnosti. Doložit to lze na situaci v Klatovech, které musel opustit Marcel Fischer, na loňské snaze vypudit Dům umění a s ním i Michala Škodu z náměstí v Českých Budějovicích,  na ještě nezapomenutém výběrovém řízení Hlavního města Prahy, která sice upustila od svého plánu, a po protestech nespojila GHMP s muzeem, ale do vedení dosadila Milana Bufku, bývalého konkurzního správce, do té doby galerijním provozem zcela nedotčeného.

Dále zmiňme  situaci v Jihočeské Alšově galerii, kde nekvalifikovaný ředitel Bednář konečně, pod tlakem svých pochybení, rezignoval. A nově Pardubice, kde tento měsíc končí respektovaná kurátorka Simona Vladíková, neb se jí nedařilo prosadit zájem galerie oproti dalším záměrům, jejichž cílem je využívat zámek, kde galerie ale i muzeum sídlí. Východočeská galerie v Pardubicích má být pod správou bývalého člena představenstva Dostihové společnosti a.s., o sloučení galerie s muzeem se už také jednalo.   

K tomu můžeme připočíst váhání ohledně galerie Rudolfinum (Darjanin versus Nedoma), které ministr Riedlbauch nakonec vyřešil vyvedením Galerie Rudolfinum pod jinou instituci zřizovanou ministerstvem - UMPRUM. A v neposlední řadě tu je trapná příchuť z hledání nového generálního ředitele Národní galerie, který by nahradil kritizovaného Milana Knížáka a stal se spasitelem všech, kteří očekávají, že příchodem nového ředitele do NG se věci v této zemi obrátí k lepšímu.

Ačkoliv u nás vyšlo pět a půl knížek o managementu kulturních institucí a managementu umění, a za posledních dvacet let tady nebylo prakticky možné získat pořádné vzdělání k výkonu funkcí pro řízení kulturních institucí, vyjma divadel, má se za to, že způsobilého k této práci (placené z veřejných peněz) pozná kdokoliv. Ba co víc, živá je i představa, že řídit kulturní instituci, odbor umění na městě či kraji tu může každý. 

Není divu, už v dobách ministra Dostála se tu tradovalo, že kulturu může řídit cvičená opice. Pokud to tady někomu připomíná opičárnu, nelze se divit. Jenže za poslední léta je zde již řada zkušeností, ze kterých je třeba se poučit a ne se divit, co všechno je ještě možné.

Marta Smolíková
ProCulture
Otevřená společnost, o.p.s.

Projekt Moniky Burian (datovaný 22.3.2010)
Projekt Jany Šorfové (datovaný 10.1.2011)

Zde je přehled článků z artalku:
http://artalkweb.wordpress.com/2011/04/18/kouzlo-osobnosti-burian-nebo-sorfova/
http://artalkweb.wordpress.com/2011/04/20/artalk-ke-kauze-sorfove/
http://artalkweb.wordpress.com/2011/04/20/sorfova-muze-za-to-kennedy/
http://artalkweb.wordpress.com/2011/04/21/sorfova-burian-co-znamena-konzultovat/
http://artalkweb.wordpress.com/2011/04/21/kennedy-sorfova-u-nas-studoval-jeden-den/
http://artalkweb.wordpress.com/2011/04/22/sorfova-vychazely-jsme-ze-stejnych-materialu/

 

(27.04.2011)
Nezávislá kultura má nového spojence: jlbjlt.net

  © 2003-2024 vydává ProCulture o.s.
   ISSN 1214-8369
 © 2024 Webhosting SmartWEB.CZ |  Optimalizace stránek e4you s.r.o.