Proculture: výzkumné, informační a vzdělávací centrum pro umění a kulturu
Registrace do mailinglistu pro zasílání e-bulletinu. Odhlásit se můžete zde.
Culture Action Europe

ProCulture je členem Culture Action Europe

 
Logo Rady uměleckých obcí

ProCulture je sekretariátem Rady uměleckých obcí (RUO)

 
Archiv Národní knihovny

ProCulture je součástí Archivu Národní knihovny

 
Facebook
Symposium Ostrava
Future City Jobs
Future City Game
Konference EU
Creative Cities
Koncepce umění
Domů ProCulture Watch
TechSoup

Váchal, otec ekologů aneb na Šumavě řádí démon slatě

Obrázek k článku Váchal, otec ekologů aneb na Šumavě řádí démon slatě
V roce 1931 vydal Josef Váchal svůj danajský dar vyžadující mnoho místa k uložení a mnoho síly k přenášení, monumentální knihu vážící na 20 kg, obsahující jedinečných 74 šestnáctibarevných dřevorytů Šumava umírající a romantická. Tato šumavská bible byla o 80 let později v roce 2005 zařazena na druhé místo v anketě o nejvýznamnější dílo českého výtvarného umění 20. století. Z knihy je patrné, že Váchal proputoval Šumavu krok za krokem a ona si ho zcela podmanila. Váchalovu Šumavu můžeme chápat i jako jednu z prvních ekologických výzev, která předběhla svou dobu. Nyní Váchalova slova docházejí naplnění v současném kácení stromů okolo Ptačího potoka, jehož zdůvodněním je chránit Šumavu od kůrovce. Některá stanoviska čelných politických představitelů, včetně lesníka a ministra zahraničí Schwanzerberga, napovídají, že v pozadí šumavského konfliktu mohou stát i čistě ekonomické zájmy, potažmo zájmy o samotné zrušení národního parku Šumava, čímž by se otevřela cesta k naplnění neblahé Váchalovy vize, že tato lesní krása kol mne lidskou chamtivostí jedenkráte vezme za své...
V roce 1931 vydal Josef Váchal, dřevorytec, knihař, řezbář, sazeč, tiskař a spisovatel knihu o rozměrech 64 x 48 cm, vážící asi 20 kg s a obsahující jedinečných 74 barevných dřevorytů, tištěných 16 ti barvami.

Váchal si uvědomoval, že na Šumavě není nic zadarmo, že v tomto drsném kraji se vede neustálý zápas o přežití. V knize vyslovuje obavy před vstupem moderní civilizace, průmyslu a nových zvyků. Vidí, jak se do šumavských hvozdů tlačí neukáznění turisté, ubývá tajemství a přibývá hluku. Váchalovu Šumavu můžeme chápat i jako jednu z prvních ekologických výzev, která předběhla svou dobu. http://muzeum.sumava.net/?p=227

Šumava inspirující a hodnotná

Pro Josefa Váchala se Šumava stala jedinečnou inspirací. Při svých toulkách se bezprostředně pohyboval mimo jiné, tam, kde se dnes rozkládá první zóna národního parku. Šumavu začal objevovat roku 1905 a zejména pak ve 20. a 30. letech, kdy ji z velké části celou prochodil. Váchal putoval nejméně dostupnou centrální částí Šumavy po obou stranách hranice s Německem. Zde nacházel dosud nedotčenou divočinu horských pralesů, rašelinišť a slatin, kterou tolik obdivoval a mohl se nejvíce přiblížit onomu „prapřírodnímu původu živelné podstaty“, která podněcovala jeho tvůrčí představivost.

Jinak voní slať, jinak prales a stráně kolem vod. (Josef Váchal)

Ti, kteří cítí ustavičnou potřebu přijímati do svého těla žár slunečních paprsků a spěchati z míst vlhkem zamořených, nikdy neucítí ničeho a vůní nerozlišují, takovým pouze vlhkost na plíce sedá a shnilinu cítí. A přec, bez nadsázky, i tento svět mokra má své typické vůně. Jasmínem voní celý tok Vydry, je-li aspoň čtvrt míle lidské stavení vzdáleno, Křemelná voní silnou kávou, na pohraničních potocích vyluzuje kapradí a tlení nikdy nesklizené trávy hru pachů jako z lihovarů se linoucí, na horách Spálená a Martina Luthera medovou vůni prhy cítíš a na hoře Ždánovské šeřík. Cestou kol potoka roklanského pronásleduje mne vždy v podmračných vlhkých dnech vůně fialek. Na Luzném měděnku cítím, a jinde jiné čistě subjektivní vůně. Za dnů slunečných čichové požitky jsou suchopárnější: cítíš jen pryskyřici, lesní ozón, borůvčí a dosychající vřes. Kde palouk lesní k jihozápadu obrácen, k slunci, obyčejně pln zmijí v létě, balvany rozpálené kvečeru voní stiraxem, žádná z květin kol kvetoucích nevoní tak sladce a mdle. K dojmům zrakovým velkolepých scenérií krajinářských na Šumavě, a krom sluchových za činnosti živlů, čichové náležejí nikoliv k požitkům nejmenším.


Šumava se pro Váchala stala tématem jednoho z nevýznamnějších děl 20. století knihy Šumavy umírající a romantické, na níž začal Váchal pracovat 19. července 1928 a dokončil ji 3. května 1931. 7. září téhož u pražského knihaře hotov první svázaný exemplář Šumavy. Za něj Váchal zaplatil 700 korun a následovalo svázání dalších výtisků.  Dohromady vzniklo 11 výtisků této knihy, z toho asi tři zůstaly nesvázané. V současnosti víme o šesti dochovaných exemplářích uložených v muzeích a galeriích. Osud zbývajících není znám, Váchal ostatně hledal kupce obtížně: plnou cenu, 15.000 korun, prý dostal jen od knížete Jana Nepomuka ze Schwarzenberga, za dva tisíce korun odprodal jeden exemplář brněnskému sběrateli Arnu Sáňkovi. Dnes by originál stál i několik milionů. http://muzeum.sumava.net/?p=227

Ano, hodnota lidského umu, inspirace, řemesla, představivosti a experimentu vložená do Šumavy umírající a romantické zpodobněná v 74 grafikách, vlastním písmu, tisku na ruční papír z šumavské, prášilské, papírny a vazby dala vzniknout dílu, které bylo výstižně nazváno „šumavskou biblí“, jehož cena postupem času dosáhla velmi vysokých hodnot. Kromě toho autor také vyjádřil obdiv a respekt k přírodnímu bohatství lesa, jež považoval za „nejvelebnější, nejspořádanější a vlastně nejsložitější dílo přírody,“ za místo, v němž člověk může pocítit, že je součástí velkého společenství živých bytostí. Sám se charakterizoval jako uctívač stromů: „Můj Bůh toť vegetace.“  Les byl pro Josefa Váchala také prostorem duše, oním „klidem očarovaným místem“ snění, v němž si člověk může uvědomit věkovitost času s jeho zapomenutými příběhy a mýty.“ Prorokem dnešních dnů se však Váchal stává, když tvrdí, že ...tato lesní krása kol mne lidskou chamtivostí jedenkráte vezme za své......

Naplňují se Váchalova slova o lidské chamtivosti, která dá zaniknout šumavské kráse?


Podle výroků  předsedy TOP 09 Karla Schwarzenberga, kromě jiného vystudovaného lesníka, jsou současné kroky ředitele Národního parku Jana Stráského ovlivněny zájmy regionálních byznysmenů a nikoli znalostmi. (Stráský) Chce pohádkový park s hustými lesy. Je k tomu tlačen i obcemi, které by chtěly národní park zrušit a zřídit tam sjezdovky, usadit tam developery... Stráský byl turistický funkcionář, který nemá znalosti ani lesníků, ani ochránců přírody. Být jím, zamyslel bych se, jestli mám ještě kompetenci to zvládnout," řekl v rozhovoru pro Lidové noviny Schwarzenberg....

Jací byznysmeni a obce mohou tlačit Stráského aneb kdo má barák na Šumavě?

Je zajímavé zabývat se lokalitou, kde k celému kácení dochází. Leží u obce Modrava. Ta má šedesát obyvatel, mezi nimi také podnikatele Bakalu. Díky tomu, že od roku 2007 měl v Modravě trvalé bydliště a postavil si tam i rezidenci, odvedl do místní pokladny v roce 2008 a 2009 podle serveru idnes částky na daních, které se v součtu rovnali téměř půl miliardě korun. Při počtu obyvatel obce je to na hlavu téměř 9 milionů. Bakala má dnes už trvalé bydliště ve Švýcarsku, ale peníze uložené v bance by bylo dobré investovat. Podle serveru idnes... uvažuje obec Modrava o stavbě relaxačního centra, vzdušných lázní, rozhledny, tematických naučných stezek nebo obory s volně žijícími zvířaty. V roce 2010 se Modrava pustila do stavby kongresového a kulturního centra za desítky milionů korun.

Dle článku Lidových novin (18. únor 2010),"Stavebníci tunelují Národní park Šumava, jámy zalévají betonem" pak z parku mizí tisíce tun zeminy, kterou odvážejí stavitelé sídel uprostřed rezervací, což je paradox, vzhledem ke skutečnosti, že turista si z národního parku nesmí odnést byť jen jediný kámen. Kromě toho pak pro Lidové noviny uvedl zástupce správy Národního parku Šumava, že "O pozemky, které leží na Šumavě mimo národní park, ale jsou obklopené stejně nádhernou přírodou, zdaleka takový zájem není," (Pavel Hubený ze správy parku) Naproti tomu, ceny pozemků v národním parku, kde je možné stavět, letí do závratných výšek.

Zdá se, že nejen les, ale i půda na Šumavě je předmětem zájmu těch, jejichž příchod předznamenával ve své dnes milionové knize Josef Váchal téměř před osmdesáti lety. Může být kácení v okolí Ptačího potoka teoreticky cestou, jak připravit pozemky, které by mohly být stavebními?

Nejde jen o les, ale o principy demokratického státu!

V případě šumavského lesa a kácení na Šumavě je daleko závažnější to, na co poukazuje ve své tiskové zprávě ze 4. srpna 2011 Ekologický právní servis, sdružení právníků, kteří chrání veřejný zájem: současné kácení na Šumavě je mimo zákon!  Ať již byly kroky předchozích administrativ a vlád jakékoli, včetně faktu, že odborníci v minulosti nechali po orkánu Kyrill v roce 2007 desítky tisíc popadaných stromů na Šumavě hnít, čímž, jak někteří tvrdí, umožnili líhnutí kůrovce nebo faktu, že na pravidla pro monokulturní lesy (jednodruhové tedy například smrky) neplatí, nejen dle ekologů, ale i odborníků to, co na pralesovité smrčiny prvních zón národního parku. 

Šumavský původní les

V prvních zónách NP nejde o umělý porost, nýbrž o původní les – a kůrovec do něj přirozeně patří. Je součástí přirozených proměn pralesního ekosystému, stejně jako třeba lavina nebo vichřice. Podle mezinárodních pravidel pro národní parky se první zóny mají ponechávat přírodnímu vývoji, včetně působení brouků. Nezasahovat proti kůrovci v těchto územích je samozřejmostí nejen na bavorské straně hranice, ale také v dalších parcích Německa, Rakouska, Polska či dalších zemí. Šumava není žádnou zvláštní výjimkou. V případě, že dojde k vykácení 3000 - 5000 stromů v první zóně národního parku znamená to rozsáhlé holiny a Šumava má dle ekologů dvě volby, totiž tu mezi suchým lesem a zdravým zeleným lesem. Máme na výběr mezi suchými stromy, kde vyrůstá nový mladý porost, a vykácenými holinami. Navíc pak kácení kůrovce nezastaví a ničí lesní ekosystém, tedy společenství ohrožených živočichů, rostlin mikroorganismů... místo, které má nejen vzdělávací a vědeckou, ale také kulturní hodnotu, která může dát vzniknout dalšímu váchalovskému fenoménu, tedy pokud nebude nenávratně zničena váchalovým démonem slatě - viz ilustrační obrázek.
 
Ostatně již Josef Váchal pozoruje na jedné ze svých šumavských poutí popsaných v Šumavě umírající a romantické ...z padlého stromu nově vyrůstající mládež zvrhá příliš dobře a spolehlivě, každou myšlenku o nirváně a zániku..., jeden z dřevorytů nese jméno "Mrtvý les."
 
Návrh trasy poutnické stezky Josefa Váchala Národními parky Šumava a Bavorský les, Jiří Zemánek - z projektu podpořeného grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančníhoního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti. Dále tento projekt podpořil Státní fond životního prostředí ČR.

(11.08.2011) ZDROJ: ProCulture
ProCulture

  © 2003-2024 vydává ProCulture o.s.
   ISSN 1214-8369
 © 2024 Webhosting SmartWEB.CZ |  Optimalizace stránek e4you s.r.o.