Proculture: výzkumné, informační a vzdělávací centrum pro umění a kulturu
Registrace do mailinglistu pro zasílání e-bulletinu. Odhlásit se můžete zde.
Culture Action Europe

ProCulture je členem Culture Action Europe

 
Logo Rady uměleckých obcí

ProCulture je sekretariátem Rady uměleckých obcí (RUO)

 
Archiv Národní knihovny

ProCulture je součástí Archivu Národní knihovny

 
Facebook
Konference EU
Koncepce umění
Symposium Ostrava
Future City Game
Creative Cities
Future City Jobs
TechSoup

Marta Smolíková: Kulturní neziskové organizace v ČR a podpora umění

Příspěvek k veřejné panelové diskusi, kterou pod názvem "Stát pro umění 21.století" uspořádalo České středisko ITI v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR dne 24.dubna 2003, publikováno v časopise SAD XIV/4.

Marta Smolíková
Kulturní neziskové organizace v ČR a podpora umění 1)

Podpora kultury, respektive umění souvisí především s rozpoznáním a chápáním jeho role ve společnosti. Tuto roli lze chápat samozřejmě pozitivně - jako všeobecně bohulibou, přirozeně prospěšnou, a naivně doufat, že podpora se prosadí díky vlastní, vnitřní kvalitě umění samotného… Ovšem toto obecné, podle mého názoru značně pasivní a u nás bohužel zažité vnímání úlohy umění nestačí. Nedostačuje v dnešním konzumně, technokraticky a ekonomicky orientovaném světě, a zvláště ne v zemi, která v příštím roce vstupuje do Evropské unie, tudíž se v ní s ještě větší mírou budou projevovat dopady globalizace. Přitom může právě umění řadu negativních důsledků této globalizace zmírňovat.

Neziskový, tzv. třetí sektor (vedle sektorů státního/veřejného a soukromého) prodělal během 90.let velmi dynamický rozvoj. To zásadně změnilo a mění prostor kulturního a uměleckého života a dění v Čechách. Přesto úloha nestátních neziskových organizací není v naší zemi přesně a jasně chápána (a to obecně, nejenom v oblasti kulturní), proto není dostatečně využíván ani potenciál tohoto „třetího sektoru“ při utváření nejen našeho kulturního prostředí ale potažmo zdravého rozvoje společnosti vůbec. Právě společnost potřebuje jasné a srozumitelné argumenty, které by umožnily vytvořit zdroje a nástroje k efektivní podpoře kultury. Jedná se o oblast culture policy – na což český jazyk vlastně ani nemá odpovídající výraz, neboť to co je nazýváno kulturní politikou - je překlad zavádějící a navíc negativně chápaný (politics – politické názory; policy – strategie, založená na veřejné debatě a diskurzu o vizi, která se účinně prosazuje). Mělo by jít o takové argumenty, které by vhodně stimulovaly funkčnost potřebných a moderních struktur a jednotlivých organizací, odpovídajících nárokům a praxi dnešní doby. Tyto struktury, respektive organizace by se pak staraly nejen o uchování uměleckých a kulturních hodnot, ale zprostředkovávaly by i jejich aktuální interpretaci a zejména zajišťovaly prostor pro vznik umění a tedy tvorbu umělců samotných (bez toho se totiž naše kultura stane mrtvou a země skanzenem pro jednorázovou návštěvu). Podmínkou samozřejmě je co nejpřesněji porozumět úkolům a možnostem jednotlivých institucí, které vytvářejí platformu pro umění a kulturu.

Nestátní neziskové organizace jsou organizace, které nejsou zřizovány státem ale z potřeby a zájmu občanů či právnických osob. Termín neziskový je bohužel poněkud pejorativně chápán, přesnější je anglický termín non-for-profit organizations, tedy organizace, které nejsou zakládány a provozovány za účelem zisku (rozumějme finančního zisku). Neznamená to, že neziskové organizace jsou prodělečné subjekty (přestože zkušenost a současná realita mnohých by mohla takový argument podpořit). Přívlastek „neziskový“ znamená, že cíle těchto organizací přesahují ekonomické zájmy, nevztahují se ke krátkodobé a přímé finanční návratnosti neboť usilují o vytváření hodnot jiného než přímého finančního charakteru, takových, které se vrací a zhodnocují v delším časovém horizontu než je účetní rok, a jejichž návratnost není vždy vázána přímo na rozpočet konkrétní organizace, ale vrací se podobách, které zejména v naší zemi zasluhují teprve důkladného průzkumu, definice a zhodnocení. V oblasti kulturní můžeme mluvit o uměleckých a kulturních hodnotách, což je zřejmé, nicméně zkušenosti z okolních zemí ukazují a popisují, že umělecké a kulturní hodnoty mají vliv mnohem širší a znalost o tom je nejen v politických kruzích poměrně zažita.

Nestátní neziskové organizace u nás zahrnují tři právní, „institucionální“ formy. Občanská sdružení existují na základě zákona o sdružování občanů platného od května 1990; obecně prospěšné společnosti podle zákona platného od ledna 1996, jenž umožňuje právní formu organizace, která může užívat zisku z vlastní doplňkové činnosti pro svoji hlavní neziskovou činnost a přitom splňuje podmínky pro získávání dotací a grantů (tedy veřejnou prospěšnost, transparentnost a zvláštní účetní režim); nakonec to jsou nadační fondy a nadace. Nový zákon, který jejich činnost reguluje platí od ledna 1998, zajišťuje transparentnost těchto organizací, osvobozuje zisky z nadačního jmění od daňových povinností, ale definuje nadace a nadační fondy jako organizace, které pouze distribuují finanční zdroje. V zahraničí jsou nadace oceňovány zejména pro jejich tzv. operační programy (nejen grantové) jejichž prostřednictvím nadace přinášejí nové metody práce, zavádějí modely inovativních projektů, mohou experimentovat a často jsou odhodlány i riskovat tzv. na vlastní náklady2) . Nadace a nadační fondy kupř. v České republice v současné době nemohou získávat žádné dotace ze státního rozpočtu, což v minulosti často činilo a činí potíže při dofinancování projektů podpořených kupř. Evropskou unií. Ta nadace a nadační fondy ze své podpory nevyjímá, tedy podporuje – jak je to běžné v zemích EU - i jejich projekty, a to právě projekty operační.

Nevládní neziskové organizace v ČR, které začaly vznikat teprve po roce 1989, se stále potýkají s velkým problémem nedostatečně diversifikovaných zdrojů financí pro zajištění své činnosti a vlastní „kapacity“ (tímto termínem převzatým z angličtiny se myslí tvůrčí schopnosti, výkonnost a možnosti organizace; v současné době se i rozbíhají „programy na posílení kapacity neziskových organizacií v ČR“, poněvadž se ale kulturní organizace obecně nevnímají jako součást neziskového sektoru, je pro ně - v konkurenci s organizacemi sociálního, ekologického či komunitního charakteru - obtížné z těchto programů čerpat). Hlavními zdroji financí pro nestátní neziskové organizace jsou stát, nově kraje a fondy EU (v současné době je pro ČR otevřen program Culture 2000 a program Media plus) dále domácí a zahraniční nadace a nadační fondy, které jsou v oblasti umění a kultury zaměřeny velmi specificky, a to především na podporu partikulárních projektů, nezabývají se takřka projekty dlouhodobého charakteru s možným dopadem na trvalé strukturální změny – což se dnes již v jiných oblastech českého neziskového sektoru děje.

Navíc objem státních dotací do neziskového sektoru nestačí vyrovnávat uzavírání „zdrojů“, otevřených od roku 1990 ze zahraničí na transformaci naší společnosti. Tyto dotace směřovaly nebo ještě směřují především do nákupu služeb (nikoli do investic) a podpory institucionálního růstu jednotlivých organizací. Neziskové organizace mají velký problém s institucionálním zajištěním a podporou projektů, které nemusí být a případně nejsou v souladu se současnými zájmy úřadů nebo firem. Zároveň se při přerozdělování dotací naráží na potíž, že malé, zejména místně působící neziskové organizace nedosáhnou na podporu, a to buď z důvodů nesplnění formálních kritérií či kvůli nedostatkům při prokazování projektové historie. Samostatnou kapitolou je nedostatečná kapacita kulturních organizací (a to i státních!) pro získávání, respektive i užití finančních prostředků z programů EU. Tyto výše popsané aspekty se nejspíše teprve – to ale v nejbližší době - negativně projeví, neboť spolupráce na přípravné fázi implementace strukturálních fondů EU je celkově ze strany kulturního sektoru minimální. Strukturální fondy jsou nástrojem regionální politiky EU a jejich úkolem je zajistit srovnatelnou životní úroveň obyvatel všech regionů v rámci členských států, tedy s ohledem na jejich historické, kulturní a geografické odlišnosti snížit rozdíly v hospodářské úrovni regionů. Na základě principu solidarity jsou poskytovány finanční dotace do zaostávajících regionů nebo do regionů s nevyhovující strukturou průmyslu, které jsou tak nuceny se přeorientovat na jiná odvětví. Evropská komise ví, že kulturní dimenze života a rozvoj turismu přispívají k ekonomickému a sociálnímu zatraktivnění regionů. Z těchto fondů může v důsledku tudíž získat podporu i umění, a to především konkurenceschopné, ale především rozvojové a inovativní aktivity. Podle zkušeností z jiných zemí to jsou právě strukturální fondy, které byly nejvýraznějším finančním zdrojem pro kulturu, vedle peněz státních a peněz plynoucích do jednotlivých zemí přímo z Bruselu prostřednictvím specifických programů jako je např. Culture 2000 či Media Plus, které podpořily řadu dlouhodobých projektů. Např. ve Velké Británii prostřednictvím strukturálních fondů plynulo svého času z EU do země až 80% finančních prostředků a pouze 20% prostřednictvím „bruselských“ programů EU.

V souvislosti se zahraničními finančními zdroji a nadacemi, které působí či působily v ČR, je nutné zdůraznit, co již bylo naznačeno, že totiž dochází postupně ke snižování/eliminaci zahraničních finančních zdrojů plynoucích do Čech, což je důsledek soustředění pozornosti zahraničních nadací do jiných částí světa. Toto se týká např. programu pražské kanceláře Pro Helvetia. Z něj byl v Čechách podpořen rozvoj především neetablovaných, nezávislých a inovativních uměleckých aktivit v částce vyšší než 20 milionů korun. Dále je to Nadace Open Society Fund Praha, která usilovala o vybudování struktury nestátních neziskových organizací podporou inovativních a experimentálních uměleckých projektů a jednotlivých aktivit, do nichž vynaložila za deset let svého trvání na umění a kulturu na 150 milionů korun. 3) A vhodné je uvést např. i program holandského Ministerstva zahraničí MATRA, které dlouhodobě spolupracovalo s různými subjekty a asistovalo při transformaci kulturního sektoru v České republice.

Jak známo, v oblasti kultury získávají dotace snáze etablované organizace, zatímco financování inovativních, progresivních aktivit, nebo aktivit, které jsou interdisciplinární, či přesahují do dalších oblastí (např. sociální) vždy představovalo problém. Takové aktivity byly většinou podporovány právě ze zahraničí. K těmto např. patří taneční projekty, které se začínaly prosazovat od počátku 90.let jako něco zcela nového, a mezi nimiž vyrostla řada osobností a dnes již uznávaných akcí/festivalů. Ráda bych uvedla Lenku Flory a soubor Deja Donne, Kristýnu Lhotákovou, Duncan Center, festival Tanec Praha, Čtyři dny v pohybu, ale např. i platformy pro prezentaci umění - Univerzální prostor NoD a Roxy, Divadlo Alfred, brněnská Skleněná louka atd., nebo občanské sdružení Mamapapa, které je zaměřeno na propagaci a zavádění specifických tvůrčích metod v oblasti performing arts. Tyto, na osobní angažovanosti a zájmu postavené aktivity, reprezentují stále častěji naši zemi a její umění v zahraničí, podílejí se na práci dalších i státních institucí (např. Tomáš Žižka, zakladatel sdružení Mamapapa, byl ředitelem expozice „Srdce” letošního Pražského quadriennale), a to nejenom českých, přinášejí řadu námětů a podnětů a jsou schopny odvádět profesionální práci. Přesto jejich finanční realita je nejen plná obrovských rizik, ale často neumožní kvalitní a odpovídající realizaci jejich projektů. Přitom právě na těchto organizacích leží a bude ležet stále více úloha vyhledávat a podporovat talenty a mladé umělce, určovat trendy, přinášet a zprostředkovávat nové přístupy, pracovat s nimi a prosazovat je a především experimentovat – a to jak po stránce umělecké, tak po stránce organizační a managerské – při hledání různých metod, jak umění zprostředkovat publiku. Tedy dělat to, co si zpravidla nemohou dovolit etablované, veřejné instituce, ale naopak to mohou a mají jako ozkoušené a ověřené přejímat. Právě v tom tkví základní přínos nestátních neziskových organizací, pro tyto skutečnosti se vyplatí jejich účinná podpora z veřejných zdrojů, neboť tím podporujeme budoucí kvalitu veřejných institucí.

Za zmínku však stojí jedna z pozitivních akcí, která významně přispěla k rozvoji, respektive kapitalizaci českých nadací a jejíž snahou bylo zmírnit důsledky minulého režimu, který většinu českých nadací zničil a jejich kapitál znehodnotil. Bylo to založení Nadačního investičního fondu (NIF) v roce 1991. Vláda pro tento fond vyčlenila 1% akcií z druhé vlny kupónové privatizace. V roce 2001 byl proces rozdělování těchto prostředků jednotlivým nadacím úspěšně ukončen. Ve dvou kolech byla celkem rozdělena 1 miliarda 333 milionu a další peníze budou rozděleny po prodeji akcií strategických plynárenských a elektrárenských distribučních společností a ČSA, a.s. které vláda prodává z portfolia NIFu - výnosy z prodeje budou převedeny 64 nadacím, které byly podpořeny v rámci II. etapy rozdělování NIFu. Celkem bylo ve dvou kolech podpořeno 73 nadací (z toho 9 kulturních) celkovou sumou 170,5 milionů korun.

Z NIFu byly – a v obou etapách - největšími částkami podpořeny na nadace proměněné tradiční české „fondy”, hudební a literární (oba získaly přes 40 milionů korun, jejich roční výnos se blíží dvěma milionům). Dalších sedm nadací si rozdělilo zhruba stejnou částku. Teoretický výnos NIFu pro všechny české kulturní nadace (počítáme-li 4% z bankovních produktů) může ale činit bohužel pouhých 7.700.000 Kč ročně. Nejedná se tedy o žádnou zásadní sumu, která by v České republice zajistila zdroje pro nestátní neziskový sektor, nicméně jistě přispěje i k vyšší profesionalizaci práce českých nadací. České oborové kulturní nadace - Český literární fond, Český hudební fond, Český fond umění a Nadace české architektury – jsou totiž zatíženy vlastní historií a dědictvím socialistické éry. Na jejich činnosti se projevuje ztráta bývalých příjmů (též 1% ze všech uměleckých honorářů) a majetků (zejména vlastnictví mnohých nemovitostí využívaných fondy jako ateliéry, pracovny, místa pro rekreační a tvůrčí pobyty či prezentace). Ono „dědictví“ ale dnes brzdí i jejich možné efektivní fungování. Jeden z hlavních cílů činnosti těchto nadací by měla být právě identifikace potřeb neziskových organizací a formulování systematické strategie pro vytváření a posilování motivačního a stimulujícího prostředí.

Také stát se snažil. o vytvoření mimorozpočtových zdrojů pro financování kulturních aktivit: jedná se o Státní fond kultury ČR, který svoji historii zahájil v květnu 1994 nešťastným projektem on-line loterie Česká Lotynka a na jehož ná-klady byly použity zisky z prodeje Gramofonových závodů. Projekt skončil nakonec s dluhem 286 milionů (což je částka uvedená v dokumentu MK ČR z roku 1998), konečně však v roce 2002 rozdělil Státní fond kultury v otevřeném grantovém ří-zení celkovou částku 5.475.000 Kč. (Druhý ze státních fondů, který operuje od roku 1997 si vede o mnoho lépe, je to Státní fond ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie, který ročně disponuje částkou 60 milionů korun .4)

Je však třeba konstatovat, že kulturní oblast stojí zcela na okraji tzv. neziskového sektoru jako celku. Ve srovnání s ostatními oblastmi (především sociální a zdravotní) je nezisková oblast kultury značně nerozvinutá a především neintegrovaná. Negativním důsledkem této situace je skutečnost, že kulturní sektor např. nemá svého zástupce v Radě vlády pro nestátní a neziskové organizace (na rozdíl od cestovního ruchu či sportu a dalších oblastí). Dále účast MK ČR na tvorbě strategických dokumentů není dostatečně efektivní, neboť kupř. schválený Národní rozvojový plán pro období let 2004-2006 se zmiňuje o „potřebě zlepšení kultury krajiny, potřebě uchování venkovské kultury, údržbě a obnově kulturně historického dědictví…“ spíše než o možnostech začlenit umění a kulturu a kulturní organizace (neřkuli nestátní a neziskové) do tohoto důležitého dokumentu. Naštěstí v rámci panelových diskuzí nestátních neziskových organizací, které připomínkovaly tzv. Jednotné programové dokumenty, které vláda předkládá Evropské komisi ke schválení, se alespoň podařilo zahrnout kulturní organizace jako možné příjemce podpory ze strukturálních fondů, pozměnit kupř. revitalizační záměry využití tzv. šedých zón nejen pro komerční využití (bussines center apod.) ale i pro kulturní účely. I v tom by měl sehrát pozitivní roli neziskový sektor, a to angažováním se při formulaci strategických dokumentů (nejenom oné potřebné kulturní politiky).

Velkým problémem celé oblasti umění a kultury je fakt, že většina veřejných kulturních organizací dosud neprošla potřebnou transformací (např. divadelní síť) nebo naopak zcela promarnila šance transformace – např. síť výstavních síní, uměleckých ateliérů a dalšího majetku nenávratně ztraceného Nadací Fond výtvarných umění, která centrálně spravovala majetek výtvarné obce. Samozřejmě je třeba vzít na vědomí negativní důsledky nedostatečné etablovanosti profesních a uměleckých sdružení, které by kupř. měly být schopné otevřít širší diskuzi o závažných tématech, jako je implementace autorského zákona, správa kolektivních autorských práv (i zde mohou být finanční zdroje pro umění – Nadace OSA je toho příkladem), či např. se vhodně angažovaly při budování příznivého legislativního a daňového prostředí, definování veřejné prospěšnosti kulturních institucí apod.

Účinná podpora kultury není otázkou nějakého jednotlivého zákona. Tak jako nelze uzákonit zdraví občanů, nemůžeme uzákonit, aby kultura v naší zemi byla. Je to otázka vytváření vhodného motivačního prostředí a zvýšení povědomí, zodpovědnosti jednotlivých organizací vůči veřejnosti a především zvýšení povědomí o roli a úkolech kultury – což se může stát precizní formulací oné kulturní politiky a jejím skutečným prosazováním a naplňováním. Dobře prováděná kulturní politika má za úkol především zabezpečit co největší nezávislost jak z uměleckého hlediska tak z hlediska možností pro nezávislé tvůrčí aktivity, které budou veřejnosti poskytovat zkušenosti, inovace a standardy kvality rozvíjené v naší zemi a v naší kultuře.

Do kulturní politiky je však nutné zahrnout reálné ekonomické synergické efekty, včetně otázky zaměstnanosti, nabí-dek aktivit k využití volného času, celoživotního vzdělávání. Možnosti ekonomického rozvoje jsou založeny právě na krea-tivních individuálních aktivitách, a současné kulturní politiky západních států jsou nazírány jako velmi důležité měřít-ko základní kvality života. To ve svém kontextu souvisí i se sociálními úkoly, které umění a kultura na sebe často bere a jsou to právě zmiňované nestátní neziskové organizace, které si tyto role uvědomují jasněji a jsou schopny je plnit efektivně a navíc levněji, než veřejné etablované organizace.

V posledních letech se v zemích EU stala kulturní politika nástrojem restrukturalizace měst a urbanistických celků i plánování koncepcí měst jako takových5). Je třeba pochopit, že ona kulturní politika nejsou fráze či zajímavé formulace ale strategie zahrnující konkrétní akce (které v důsledku povedou k vytvoření odpovídajících legislativních a ekonomic-kých podmínek) ale především popisující konkrétní výsledky (tedy to, čeho chceme – za pomocí dobrých legislativních a ekonomických podmínek - dosáhnout). Ony výsledky se týkají kvality života (uznávané v rámci společenského konsensu) a životní úrovně konkrétních lidí – tedy nás všech.6) To jsou obrovské výzvy, a v důsledku úkoly, které doufám budou nevy-hnutelné, na které bychom měly být připraveni, a to dobře, tedy profesionálně fungujícími institucemi, státními, veřej-nými, neziskovými, ziskovými, a diverzifikovanými zdroji jejich financování.


1)http://www.sfcd.cpkp.cz/ Jde o verzi příspěvku k veřejné panelové diskusi, kterou pod názvem „Stát pro umění 21.století“ uspořádalo České středisko ITI v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR dne 24.dubna 2003, publikovanou v časopise SAD XIV/4

2) Proto kupř. mohla Nadace OSF Praha mít svoji podporu zaměřenou na aktivity začínajících, bezejmenných umělců, aby s pomocí některých mohla později přispět k vybudování nezávislé umělecké sítě, podporovat spolupráci s neatraktivními zeměmi jako byly v 90.letech země bývalého komunistického bloku, mohla stát u zrodu projektů, stavěných na zelené louce jako byl festival Čtyři dny v pohybu, nebo projektů, o kterých většina na počátku pochybovala, že nenajdou své publikum – jak tomu bylo u filmového festivalu o lidských právech Jeden svět, který dnes iniciuje promítání a diskuze nejen po školách v různých městech ale otevírá své pobočky v zahraničí a těší se velkému zájmu diváků.

3) Jenom v oblasti performing arts to znamenalo podporu okolo 400 projektů jednotlivých umělců a skupin, asistenci při založení neziskových organizací, a to zejména v prvních letech fungování, zprostředkování mezinárodní spolupráce pro umělce i organizace, prezentace českých umělců a skupin v zahraničí, poskytování finančních prostředků pro stáže a studium na uměleckých školách v zahraničí, posílání jednotlivců na specializované zahraniční vzdělávací kurzy. Navíc to bylo i napojení kulturních organizací na internet, školení zástupců kulturních organizací v počítačové gramotnosti a zdatnosti, poskytování prostoru pro publikování na webu a podpora vydávání odborných knih a v neposlední řadě i kulturních a uměleckých časopisů (čímž se už ocitáme nad rámec oněch 400 projektů). Grantové programy pro umění a kulturu Nadace OSF Praha letos prakticky pouze dokončuje – znamená to, že řada organizací i jednotlivců podporu ještě tento rok čerpá, ale nová grantová řízení již vypsána nebyla.

4) Loni tento fond rozdělil 67 milionů a jeho zdroji jsou 1 Kč ze vstupného do kin a půjčovné za filmy natočené v letech 1965-91. Avšak vzhledem k tomu, že současný film je vedle turismu a služeb nejprogresivnějším průmyslem přesahující význam hlavního města, stálo by za námahu spočítat zisky plynoucí z filmu do státního rozpočtu a zvážit další synergické efekty.

5) Touto koncepcí měst se myslí nutná proměna těch měst, která jsou vázána . na již nefungující průmysl, a které zpravidla trpí značnými sociálními problémy. Taková města nejen, že potřebují zahájit náročné programy rekvalifikace větších skupin obyvatel ale také citlivou sociální práci, na které se moderní kulturní instituce často aktivně a úspěšně podílejí.. Vedle toho je kultura v širokém slova smyslu v této proměně zásadní, neboť posiluje komunitu a tedy nedochází k tomu, že v takových oblastech lidé pouze pracují, tedy vydělávají , ale i žijí, tedy také své peníze utrácejí a investují.

6) Na vysvětlenou: „životní úroveň“ je definována v jednotlivých zemích ale je také sledována a vyhodnocována mezinárodními institucemi v rámci mezinárodně uznávaných pravidel. V současné době probíhá diskuse o stávajících kriteriích, která jsou ukotvena především v ekonomické výkonnosti jednotlivých zemí. To nezobrazuje dostatečně takové okolnosti jako je dodržování lidských práv, užívání lev-ných ekologických zdrojů či nešetrné získávání přírodních surovin, či jednoduše matky starající se doma o své děti, osoby starající se o své staré rodiče či nemocné blízké - tedy globální zodpovědnost a kvalitu mezilidských a rodinných vazeb, neboť nejobecnějším kriteriem pro životní úroveň je růst hrubého domácího produktu.


Použitá literatura:
Jiří Muller, Kapitalizace českých nadací, Fórum dárců 2002
Cultural Policy in Europe - European Cultural Policy?, ed.Veronika Ratzenbock, Osterreichische Kulturdokumentations, In-ternationales Archiv fur Kulturanalysen, 1998
Strukturární fondy: viz

ProCulture
výzkumné, informační a vzdělávací centrum
pro umění a kulturu

www.proculture.cz

(21.11.2003)
Nezávislá kultura má nového spojence: jlbjlt.net

  © 2003-2019 vydává ProCulture o.s.
   ISSN 1214-8369
 © 2019 Webhosting SmartWEB.CZ |  Optimalizace stránek e4you s.r.o.