Česká taneční platforma 2004 - 10. ročník festivalu české taneční tvorby a pohybového divadlo

pátek, 14. května 20.00 / divadlo Ponec

Karine Ponties: Moi pas savoir / Já nevědět - PREMIÉRA!!
Petra Hauerová: Noční můra - PREMIÉRA!!

Český tanec už je pár let nepochybnou součástí Evropské unie, to dokazuje i tento večer složený ze dvou nových děl, která jsou součástí projektu Trans Danse Europe rozvíjeného již od r.2000. První ze dvou premiér je výsledkem intenzivní společné práce čtyřech českých tanečníků a choreografky Karine Ponties při měsíčním pobytu v Bruselu. Zobrazuje vnitřní svět čtyř mužů, jejich samotu, náladu a vzájemné setkávání. Nové sólové představení Petry Hauerové je založeno na prolínání tance s výraznými výtvarnými prvky a využití současných technologií (laser, snímače zvuku, videoanimace). Choreografie si zahrává s významem slova „můra“: můra – žena, noční můra – sen, můra – hmyz. Tvůrčí tým měl kromě Prahy opět možnost pracovat čtrnáct dní v Bruselu. Projekt Trans Danse Europe sdružuje organizátory z oblasti současného tance z Belgie, Polska, České republiky, Finska, Francie, Dánska, Islandu a Slovinska. Společný večer bude znovu uveden v rámci festivalu Tanec Praha 21. a 22. června 2004 v divadle Ponec a poté se obě choreografie vydají na evropské turné po partnerských městech. Projekt byl podpořen grantem programu EU Culture 2000.

sobota, 15. května 17.00 / divadlo Ponec

Lenka Dřímalová: Tangování
Tančí: Andrea Lamešová, Petr Opavský, Veronika Knytlová, Juraj Korec
Živý hudební doprovod: Vlastimil Šmída, Jakub Kupčík
Choreografie: Lenka Dřímalová
Režie a scénář: Tomáš Volkmer
Hudba: Vlastimil Šmída
Kostýmy: Karel Bank

…Argentýna…dým cigár táhne do hlubin baru a mizí jako životy jepic…kelnerovi spadne obočí pod pás…v mžiku stojatý luft proříznou kopyta tanečnice…pohled plný proklatě rudé krve…a co!…jsme tady!…a vy?

K tomuto projektu inspirovala choreografku dlouholetá spolupráce s hudebníkem Vlastimilem Šmídem a jeho schopnost improvizace. V choreografii zkoumá možnosti propojování figur a kroků tanga se současnými tanečními technikami.

Lenka Dřímalová
Absolventka pedagogiky a choreografie HAMU. Vytváří choreografie pro baletní, muzikálová, činoherní i operní představení. V minulosti spolupracovala např. s Petrem Léblem (B. Smetana: Braniboři v Čechách – ND v Praze), Januszem Klimszou (S. Mrozek: Láska na Krymu – ND moravskoslezské Ostrava) a Jurajem Deákem (F.G.Lorca: Krvavá svatba – ND moravskoslezské Ostrava, Prosper Mérimé: Carmen – Divadlo na Fidlovačce, 2003). Od roku 1997 působí jako pedagog tanečního oddělení Janáčkovy konzervatoře v Ostravě. Vede Taneční divadlo ZÓNA v Ostravě.

Linda Stránská: Lehce křehké
Choreografie, koncept, scéna: Linda Stránská
Tančí: Radek Mačák
Hudba: koláž : anonym: písně z papuánského pralesa, Kopano, Ervín Schulhoff: Hot Jazz Sonata
Kostýmy: Lucie loosová

Zamyšlení nad všedním dnem jistého nevšedního muže. Pojednání s pokusem humorného nadhledu a trefných sond do niter jich samých. Premiéra 23. květen 2003 v divadle Ponec.

Motto: Jsou tací jací by chtěli být, nebo tací jaké bychom je chtěly mít? Jsou tací jací jsou…

Linda Stránská
Absolventka brněnské DIFA JAMU obor Muzikálové herectví. Nyní studuje choreografii na HAMU a je v hereckém angažmá v Hudebním divadle Karlín a spolupracuje s divadlem Semafor. V rámci studií vytvořila např. choreografie „Alone“, „Tanec je hra, proč ho tak nebrat“, „Petr a Lucie“, „I Feel Prejty“, „Peer Gynt“, „Aeroplán“. Jako asistentka choreografa činoherních představení působila v Národním divadle v Praze (představení „Komik“ a „Sekretářky“), je autorkou choreografie v představení „Kancelář“ v divadle Járy Cimrmana (konzervatoř Praha DIK).

Petra Brabcová: Světlo a prach
Choreografie: Petra Brabcová
Tančí: Jan Malík, Palo Kršiak a Petra Brabcová
Hudba: Michael Gordon, David Lang, Julia Wolfe
Svítí: Tomáš Morávek

Zrod, poslání, konání - výdrž, naplnění, skon.Všichni, kdo jsme se ocitli tváří tvář životu, si neseme určité poslání. Nechť dojde k jeho naplnění !

Paprsek světla, který zhmotňuje a rozpohybovává postavy je nositelem života. Tanečníci, krok po kroku, rozkrývají prostor okolo sebe, usilovně se dostávají přes vzniklé překážky a společnou silou plní své poslání. Dny jsou sečteny. Za ubývajícího světla dohasíná v tělech energie. Zbývá jen prach !

Petra Brabcová
Petra Brabcová ( 1982 ) , absolventka Konzervatoře Duncan Centre ( 2003 ) , se v rámci studia zúčastnila studijního pobytu na Turku Polytechnic Arts Academy ve Finsku . V současnosti vyučuje pohybovou výchovu , věnuje se interpretační činnosti a spolupracuje s Petrem a Matějem Formanovými na opeře Philipa Glasse Kráska a Zvíře.

sobota, 15. května 20.00 / divadlo Ponec

Ioana Mona Popovici: Requiem for a Dog
Příběh o lidech, kteří sami sebe trestají naprostou izolací, útěkem od každodenních společenských mechanismů. Oběti zmateného a frenetického světa, jednoduše odmítají svazující systém. Žijí podle svých vlastních zákonů a pravidel, vytvářejí si umělé prostředí a umělý ráj, který jim dává šílenou iluzi života. Jejich existence se zmítá mezi magickou atmosférou, která neexistuje a obecných chaosem, paradoxními událostmi a zvrácenými zkušenostmi.

Choreografie: Ioana Mona Popovici.
Tančí: Anna Caunerová, Tereza Indráková, Eliška Kasparová, Jaro Viňarský, Anton Coucheiro Failde.
Hudba: Sorin Romanescu.
Kostýmy: Pavla Popelová.
Scéna: Lenka Popelová.
Světla: Vl. Burian.

Ioana Mona Popovici pochází z Rumunska, kde studovala choreografii na střední umělecké škole George Enescu a v letech 1994 - 98 na divadelní fakultě v Bukurešti. V letech 1992-98 byla členkou the Orion Contemporary Dance Company a spolupracoval i s jinými bukurešťskými divadly jako choreografka či autorka jevištního pohybu. Její první samostatná choreografie „Walk in the circle“ (1996) získala cenu za nejlepší debut. Úspěšné byly i její další choreografie „From Nowhere to Everywhere“ (1997), „The Outlaws“ (1999) „Buy a Soup, Get One For Free (2001)“, „Dech, Stín, Nic...“ (2002). Jako tanečnice spolupracovala např. se Sarah Bild, Karine Ponties, Vavou Stefanescu, Charlesem Linehanem, Petrem Tycem.

sobota, 15. května 21.30 / NoD Roxy, Dlouhá 33, Praha 1

Serge Ambert: Cestou s ní
Taneční představení, které osciluje mezi humorem a hlubším prožitkem lidského bytí, mezi konkrétním beckettovským divadelním světem a abstrakcí choreografických linek a geometrie. Základem práce na představení bylo hledání autentického lidského pocitu a způsobu jeho zprostředkování. A především zde byla potřeba mluvit o člověku, o jeho dvojí podstatě a žízni po komunikaci, která překoná i lživá slova.

Choreografie: Serge Ambert.
Zvuková nahrávka: AltiM.
Light design: Patric Debarbat, David Havel.
Kostýmy: Mariana Jamníková.
Technika: David Havel, Štěpán Látal.
Tančí: Alena Dittrichová, Dagmar Jiřičková, Andrea Miltnerová, Zita Pavlištová, Jana Pospíšilová, Sophie Ripoche, Zuzana Smugalová, Zdena Svíteková.

Serge Ambert je francouzský tanečník a choreograf, který byl členem baletu Opery v Lyonu, tančil s Andy Degroatem a od roku 1993 spolupracuje se souborem Christine Bastin. Od konce 80. let tvoří vlastní choreografie. „Představení pramení z počátečního hledání, dotykových improvizací, a poté jak z pohybů vzešlých z těchto improvizací, tak i z rukopisu, který je vlastní Christine Bastin a jenž je založen na pocitech a volnosti pohybu“, charakterizuje choreografii své inscenace Serge Ambert.

neděle, 16. května 13.00 / Terezín – prostor Kavalír IV, Žižkovy kasárna

Martin Dvořák: Gabriel Lion 2004 - PREMIÉRA!!
Tanečně – divadelní projekt podle hry Viktora E. Frankla, který propojuje několik divadelních forem - čtený přednes a současný tanec za doprovodu reprodukované hudby (elektronická, Arvo Pärt, Antonín Dvořák). Viktor E. Frankl byl rakouský neurolog, psychiatr a psychoterapeut, během 2. světové války mu zemřeli v koncentračním táboře otec i matka, manželka, bratr s manželkou. Své tragické zážitky zachycuje v knihách „Psycholog prožívá koncentrační tábor“, „… a přesto říci životu ano“. V rámci oficiálního programu Terezínské Tryzny. Vstup zdarma.

Motto: „Chceme lidem předvést obraz z pekla a dokázat jim, že člověk dokonce i v pekle může zůstat člověkem. Asi tak, jako jsme i my tady v nebi (nebo jak to tam dole nazývají) zůstali lidmi, nebo ne? …Koncentrační tábor. Sluneční planeta. Země.“

Choreografie a režie: Martin Dvořák.
Světla a zvuk: WD Lux.
Kostýmy: Věra Šatochinová, Zuzana Jonášová.
Účinkují: Kristýna Balajová, Adéla Blažková, Klára Davidová, Jakub Hronek, Štěpán Končelík, Tomáš Kuťák, Lucie Kvietková, Karolína Mrhalová, Anna Nováková, Alena Pajasová, Mirka Prokešová, Míša Přečková, Klára Skořepová, Filip Sychra.

Martin Dvořák (1979) vystudoval Taneční konzervatoř v Brně. Do roku 1997 účinkoval v patnácti operních a baletních inscenacích Národního divadla v Brně. První profesionální angažmá získal v Laterně magice, následovaly tři sezóny v Pražském komorním baletu/Baletu Praha. V roce 2000 byl nominován na cenu Thalie za roli Svědomí v baletu Hirošima L. Vaculíka. Od roku 2001 byl dvě sezóny tanečníkem Volksoper Wien/TanzTheaterWien (Rakousko). Od srpna 2003 je členem Ballettu Bern (Švýcarsko).

neděle, 16. května 20.00 / divadlo Ponec

Veronika Knytlová/ Tereza Ondrová/ Helena Arenbergerová: Kruh II
“Většina z nás si přeje, aby příští den byl lepší předešlého. Pak přijde ráno a další den. Další šance. A my se s každým novým dnem halíme do starých šatů, starých zvyklostí, opakujeme své staré chyby a tvrdíme své stále stejné pravdy. Až by se mohlo zdát, že se pohybujeme jen v kruzích na místě. Naším skutečným pohybem je však spirála stoupající jednou zvolna, jindy strmě vzhůru až vysoko do nekonečného vesmíru.“

Choreografie Kruh II mladých českých tanečnic Veroniky Knytlové, Terezy Ondrové a Heleny Arenbergerové je založena na nezvyklém propojení tance, světla a hudby. Zvuková nahrávka je přenášena díky osciloskopu (přístroj pro vizualizaci zvuku) videoprojektorem přímo na scénu. Samotná melodie tak vytváří na plátně obrazce, které jsou zdrojem jevištního světla. Tento postup dává choreografkám téměř neomezené možnosti při výběru tvaru, barvy či pohybu světla.

Choreografie a tančí: Veronika Knytlová, Tereza Ondrová, Helena Arenbergerová.
Hudba: David Vrbík.
Světla: Pavel Kotlík.

Martin Vraný: Jak hlavou zdi neprorážet
Autor: Martin Vraný
Choreografický koncept: Martin Vraný
Choreografie: Lucie Klosová, Petr Opavský, Martin Vraný
Tančí: Lucie Klosová a Petr Opavský

Choreograf a tanečník Martin Vraný se ve svém novém projektu Jak hlavou zdi neprorážet zamýšlí nad vlivem společenských pravidel a zažitých stereotypů na lidské chování ve společnosti. Ke spolupráci přizval zkušené tanečníky Petra Opavského a Lucii Klosovou, kteří se podíleli i na choreografii představení. Premiéra 29. února 2004 v divadle Ponec.

Martin Vraný
Absolvent Taneční konzervatoře Brno. Vystupoval v taneční skupině Ruie Horty, ve Volksoper Wien, bratislavském Divadle tance. Obdržel speciální cenu poroty v soutěži Concours de la danse de Paris. Vyučoval na Taneční konzervatoři Brno, v Tanečním centru Univerzity Karlovy, v Bratislavském Divadle tance a v taneční skupině Ruie Horty. V současné době působí v Centro choreográfico de Montemor. Jako choreograf zkoumá maximální vývoj pohybu a jeho „civilnost“ (Tam za rohem).

Nir De Volff: Dolly in Prague
Choreografie, text: Nir De Volff
Tančí: Kateřina Hajná, Tereza Indráková, Věra Ondrašíková, Tereza Ondrová, Vladimír Burian, Petr Ježek, Honza Malík, Tomáš Pospíšil.

Izraelský choreograf Nir De Volff vytvořil sérii několika představení pod názvem Dolly, které spojuje nejen společný titul, ale i koncept práce: propojení lidí různých profesí (fotbalistů, techniků aj.) s tanečníky. Dolly představuje mikrokosmické příběhy osobního já, sny a surrealistické situace, ke kterým se snažíme o to víc přiblížit, o co víc se pokoušíme našemu já vzdálit.

Nir De Volff
Vystudoval v Izraeli na Bat Dor School a v roce 1955 získal ocenění nejlepšího tanečníka roku státu Izrael. Po ukončení studia spolupracoval se soubory a choreografy jako Pina Bausch, Joseph Tmim, Noa Dar Dance Company, Les Ballets C de la B, Jan Pusch, Angela Guerreiro apod. Od roku 1997 působí i jako choreograf, vytvořil například choreografie „Sayonara Mon Amour“ a „Perek“ (Kibbutz Dance Ensemble, Izrael), „Hybrid’s Origin“ (Oerol Festival, Nizozemí), „Panorama“, „The Bright Side“, „Soft“ (Euro Dance Festival, Nizozemí), „V.I.Dream“ (Dock11 Berlin, Německo). Od roku 2003 trvale žije v Berlíně.

pondělí, 17. května 18.00 / divadlo Ponec

Dora Hoštová: Útlé nožky černé vrány
Choreografie: Dora Hoštová
Tančí: Dora Hoštová, Petra Brabcová
Hudební doprovod: Miloš Vacík

Dora Hoštová ve své nové choreografii spolupracuje s multiinstrumentalistou Milošem Vacíkem. Abstraktní obrazy vytvářené vzájemným živým propojováním hudby a pohybu jsou inspirovány soupeřením čtyř přírodních živlů: země, ohně, vody a vzduchu. Premiéra 8. března 2004 v Duncan Centre.

Dora Hoštová
Absolvovala konzervatoř Duncan centre( 2001). V rámci studia se zúčastnila studijního pobytu na Rotterdam Dance Academy v Holandsku. Zúčastnila se mezinárodních festivalů v Jordánsku, Francii a Portugalsku. V současnosti se věnuje vlastní tvorbě (S lesem za zády, Napsat knihu o ledovci, Kruh II), interpretační činnosti a působí také jako pedagog na konzervatoři Duncan Centre.

Kristýna Celbová: Místnost H
Nejnovější dílo tanečnice a choreografky Kristýny Celbové, která za předcházející choreografii „Agáta 19...“ získala prestižní Cenu Sazky 2003. Choreografie se volně inspiruje skutečnými osudy třech žen, jejichž životy výrazně ovlivnila tragická událost. Všechny tři poznamenal nějaký konkrétní zážitek, nehoda nebo trvale neúnosná situace plynoucí z násilí, ponižování, osamělosti. Postupně se uzavírají samy do sebe, nejsou schopny normálního kontaktu s lidmi, nejsou schopny komunikace.

Choreografie: Kristýna Celbová. Tančí: Jana Hudečková, Veronika Kaciánová, Michaela Komárková.
Světelný design: Pavel Kotlík.
Kostýmy, scéna: Mariana Jamníková.
Hudba: Tomáš Procházka.

Kristýna Celbová (nar. 1980) v roce 2001 vystudovala konzervatoř Duncan Centre, během studia absolvovala stáž na Vysoké umělecké škole v Amsterdamu. Během studia na Duncan Centre se účastnila s choreografiemi „Nevěsty Chárónovy“, „Kolem, kolem a zpět“, „Ženy“ mnoha divadelních a tanečních festivalů (Portugalsko, Jordánsko, Čína a další). V roce 1999 obsadila 2. místo v choreografické soutěži J. Jeřábkové za choreografii „Nevěsty Cháronovy“, za které byla oceněna i v oblasti scénografie v roce 2002 na divadelním festivalu v Káhiře. Od roku 2002 studuje HAMU v Praze, obor choreografie.

pondělí, 17. května 20.30 / Divadlo Archa

Jan Kodet: Lola & Mr. Talk
Představení pro tři tanečníky plné tance, fantazie a humoru.

Choreografie a koncept: Jan Kodet
Tančí: Charlotta Öfverholm, Petr Opavský a Jan Kodet
Světelný design: Dan Tesař
Kostýmy a scéna: Jan Kodet
Hudba: Ivan Acher
Film: Václav Rejholec.

Bizarní a zároveň humorným příběhem stárnoucího páru Loly a Alberta, jejichž vztah po letech společného soužití ovládá nuda. Proto si ve své fantazii vytváří abstraktní postavu Monsieura le Manque (Ten, který chybí), která splňuje Lole a Albertovi jejich skryté touhy a přání. Představení je první společnou spoluprací Jana Kodeta a švédské tanečnice Charlotty Öfverholm. Premiéra 24. února 2004 v Divadle Archa.

Jan Kodet
V minulosti působil v řadě zahraničních divadel, např. Dance Berlin (Leanore Ickstadt- Joseph Tmim), S.O.A.P. Dance Theatre Frankfurt (Rui Horta) nebo Ballet Gulbenkian. Dlouhodobě spolupracoval s portugalským choreografem Ruiem Hortou. Od roku 2002 je asistentem šéfa baletu ND Praha Petra Zusky. V Čechách i zahraničí vytvořil řadu představení např. Danse Macabre, 6x Eva, Evička, No End, Adam + Eva-Náhoda neexistuje, Gates, Cala Estreta, Jade (Gulbenkian Ballet Lisabon), Chrysalis (BDT Bratislava), About Firewomen and an other stories (Hochschule FFM), Raumtraumen (St.Gallen). Vyučuje na tanečních školách v Čechách i zahraničí.

úterý, 18. května 20.00 / divadlo Ponec
středa, 19. května 20.00/ divadlo Ponec

Pierre Nadaud: Bakarabia
Nejnovější tanečního představení francouzského choreografa, tanečníka a performera Pierra Nadaud a souboru Mamacallas company. Pierre Nadaud, jehož předcházející představení „Figures In a Landscape“ a „Čísi lehké tělo“ vyvolala mezi diváky velký ohlas, se tentokrát inspiroval knihou francouzského spisovatele, básníka a malíře Henriho Michauxa „Cesta do velké Bacharabie“. Bacharabie je fiktivní země, jejíž obyvatelé žijí bez historie, politiky či nadřízených a jejich chování je řízeno nějakými jednoduchými principy – např. spěchem či studem. Pro Pierra se stala východiskem otázka: „Co je potřeba ke stvoření lidu?“ Spolu s Henrim Michauxem odpovídá: „Jednoduché city, klamné vnímání, zastaralá pravidla.“

Koncepce: Pierre Nadaud.
Choreografie a tančí: Jana Hudečková, Michaela Komárková, Andrea Miltnerová, Jacques Eloi Génot, Pierre Nadaud, Jaro Viňarský.
Spolupráce: Marie Kinsky, Tomáš Krivošík.
Light design: Jan Beneš – Mc Gadie.
Hudba: Tomas Prochazka.
Kostýmy: Jan Suša.
Za podpory: Nadace HAMU, Institut Français de Prague.

Pierre Nadaud vystudoval filozofii v Lyonu a Paříži. Ve svých studijních pracech se dotýkal problémů potencionality, svobody, osudu a vizuálního umění. Závěrečnou práci (DEA) věnoval dílu francouzského filosofa Gillese Deleuze. Od roku 1999 je studentem katedry nonverbálního a komediálního divadla pražské HAMU, paralelně se vzdělává v současném tanci. Témata jeho filosofických studií i jistý specifický aspekt české scény jej vedly k zájmu o improvizaci jako způsobu choreografické stavby. Je autorem představení: „Figures In a Landscape, každodenní akrobacie podle Francise Bacona“ (3. místo v ceně diváka České taneční platformy 2002) a „Čísi lehké tělo“ - sólové představení s dětskou partnerkou (2. cena v divácké soutěži ČTP 2003). Režíroval mj. představení: „Blumfield – starší mládenec“, operu Marka Keprta uvedenou v rámci projektu „Bušení na železnou oponu“ ve Stavovském divadle v Praze či „Bliss“ scénický komiks Vojty Švejdy. V roce 2003 založil taneční skupinu Mamacallas company.

Vstupenky: V tradičních předprodejích a na pokladnách jednotlivých divadel. Viz divadlo Ponec, NoD Roxy a Divadlo Archa.

Více informací: www.divadloponec.cz