Divadelní studio Farma v jeskyni: Premiéra inscenace SCLAVI /Emigrantova Píseň/

Mezinárodní divadelní studio, zaměřené na tvorbu, vývoj a výzkum lidského výrazu. Definuje se vztahy mezi já - ty, tělo - hlas, kultura - příroda, veřejnost - intimita, výzkum - tvorba. Hledá tělesnou artikulaci toho, co se slovem ani jiným médiem nedá vyjádřit. Inspiraci nachází v nepravidelných terénech hudby, torzech kulturních projevů, lidském dotyku, architektuře prostoru a osobní výpovědi. Existence studia je svázaná s cestou tvorby a hledání režiséra Viliama Dočolomanského. Je vyústěním jeho předcházejících praktických zkušeností. Součástí činnosti Farmy v jeskyni není pouze vytváření inscenací, ale také vedení workshopů, koncerty a základní výzkum vybraných kulturních minorit. Název Farma v jeskyni je doslovným překladem arabského slova "Daimuz", kterým byl pojmenován Lorcův rodinný statek. Studio sa začalo formovat v roce 2001 při přípravách projektu Lorca. 

S C L A V I
(Emigrantova Píseň)

Scénická kompozice, vycházející z expedic divadelního studia do vesnic na východním Slovensku, ze starých rusínských písní, z dopisů emigrantů a příběhu Čapkova Hordubala.

„Stěhování národů z 5.-8. století, to byla sirkárna proti migracím dneška, kdy nikdo už není doma, nikdo ani neví, kde je, kde se nalézá, a pakli to ví, neví proč…“
Ivan Diviš 1. 9. 1990 (Teorie spolehlivosti, s.632)

Skutečná emigrace začíná, když se vrátíš. Chceš najít domov v objetí své ženy, v přítulnosti dcery, v pohledech kamarádů - nikdo tě nepoznává, nikdo od tebe nic nechce, nejsi nikde doma, a nikdo za to nemůže.

„Těžká cesta domů“ se odehrává na pozadí vztahů komunity, která se proměňuje z rodinného kruhu ve společenství gastarbeitrů. Stejně rozštěpený je život člověka, jehož pokusy včlenit se do společenství „tam“ i „tady“ selhávají.
„Bare life“ zde znamená jak život bez zázemí vztahů, tak život bez sociálních práv: život zredukovaný na materiální potřeby. Zoufalé pokusy navázat vztah, vymoci si své místo mezi lidmi třeba i silou, rozvracejí zbytek existujících možností.

Latinské slovo Sclavi označuje zároveň Slovany a otroky. Tvůrci inscenace jsou české, slovenské, polské, ukrajinské a srbské národnosti a pokoušejí se (s příslušnou dávkou sebeironie) si uvědomit své slovanství: propast mezi slavjanofilskými idejemi a dnešní realitou Slovanů v Evropě je výzvou.
Inscenace provokuje sebeidentifikaci kříšením starých rusínských písní a rituálních forem jako rodového dědictví, konfrontovaného se současnou situací.
Dokážeme být svobodní, vymanit se z nesvéprávnosti, vzít na sebe svou odpovědnost? Kdo nás nutí sloužit? Jde o útlak, nebo o výmluvu?

Inscenaci strukturuje cválající tep živé zpívané hudby, která vytváří a proměňuje vnitřní i vnější prostor. Melodický a harmonický tok tvoří vícehlasé vystěhovalecké písně, protínané syrovými fyzickými akcemi.
Tíhu tématu vyvažuje ironie, humor a entusiasmus, s nímž se herci vrhají do představení. Slova se v inscenaci vyskytují nepravidelně a uplatňují se víc ve zvukové než významové kvalitě. Někdy slova rostou z písně nebo vytvářejí kontrapunkt akce. Zaznívají v ukrajinštině, rusínštině, slovenštině, východoslovenském dialektu a češtině a nemusí jim být vždy rozumět. Jsou to především citace z dopisů a promluv anonymních vystěhovalců – často i citace intonační.
Aktéři v jevištním prostoru obsluhují plechový vůz – dobytčák, který, stejně jako oni, marně hledá parkoviště: nenalézá spočinutí.

„Do Ameriky, to se jede jako nic, ale zpátky vám nepomůže nikdo. No, sir. Těžká je cesta domů.“

Rezervace vstupenek na adrese: pokladna@svandovodivadlo.cz
Kompletní kalendář aktivit Farmy v jeskyni najdete na nasich strankach www.infarma.info.