Fringe Festival Edinburgh 2009 přinesl vysoké ocenění DOT504

Představení „100 Wounded Tears“ autorů Jozefa Fručka a Lindy Kapetaney, představené na letošním ročníku festivalu tak navázalo na neobyčejný úspěch projektu „Holdin’ Fast“ stejných autorů, prezentovaném na Fringe festivalu v loňském roce. Představení od začátku vyvolávalo po loňském úspěchu velkou zvědavost a očekávání u diváků i odborné veřejnosti. Další kritiky se očekávají v nejbližších dnech v britském tisku a na internetu.

Názor kritiky:
Deep breath. Fingers crossed. Could they do it again? Last year, DOT504 from the Czech Republic breenged on-stage at Zoo Southside with Holdin' Fast, a heat-seeking missile of a dance-theatre piece that took no prisoners - but did send a purring pussycat (in the guise of a cleverly knowing sex kitten) onto the surprised laps of gentlemen in the audience. Guess what? The current offering, 100 Wounded Tears (*****) doesn't just match the quirky invention and the physical drive and finesse of that piece:  it surpasses it, delving more deeply than Holdin' Fast into the dark and brutal reaches of what we do to one another and ourselves ... in the name of love, country or honour. Subtitled "14 Images of Lost Despair", it's a mosaic of incidents featuring seven characters who could well have strayed out of a Brecht play or a performance by the legendary Kantor. There are little rituals that suggest a community in the aftermath of a disaster. One woman is apparently trying to bury the past, one spoonful of earth at a time. But there are grievances, grudges, lusts and disappointed dreams festering under the surface of the gorgeous, exuberant outbursts of folkloric camaraderie and DOT504 don't shy away from shows of rape, humiliation and reprisals. Despite the visceral bleakness, 100 Wounded Tears is defiant in asserting not just our hunger for life, but our need to laugh and move on. Emblematic imagery - with earth, bread, ash-white dust and nakedness all used with potent, poetic effect - and the sheer gutsy attack of the dance simply reinforce last year's impression: this is a company worth watching, but be quick, their run ends on August 15.
The Herald, Mary Brennan, August 11 2009

Další kritiky:
http://www.fringeguru.com/editorial/reviews-09/100-wounded-tears.html
http://hairline.org.uk/2009/08/12/100-wounded-tears/

O představení:
Novým, dramaturgicky ucelenějším projektem „100 Wounded Tears“ soubor navazuje na loňské úspěšné představení „Holdin’ Fast“ autorů Jozefa Fručka a Lindy Kapetaney, je však bohatší o výrazněji divadelnější rozměr, kde jsou si nyní herecká i taneční složka rovnocenné. Ke spolupráci byl proto přizván slovenský herec a zpěvák Csongor Kassai (filmy Musíme si pomáhat, Čert ví proč), který dává představení nezaměnitelný charakter. Projekt umocňuje syrová rocková hudba Michala Kaščáka, zakladatele legendární undergroundové skupiny Bez ladu a skladu. Vizuální stránku doplňují kostýmy a scéna Simony Rybákové a světelný design Dana Tesaře.

Příběh je kulminací někdy surového, někdy chaoticky humorného zobrazování příběhů, v nichž 7 postav hledá 10.000 ztracených snů a 1 důvod ke smysluplné existenci. Vytahují z našich útrob ďábla a předvádějí jej v jeho plné rafinovanosti. Zbabělost chudáka, ponížení královny, ublížení kočičce. Drsné představení o skutečném světě za rohem, kam nemáme odvahu se podívat.

14 obrazů ztraceného zoufalství
Příběh o sedmi postavách, zrozených ze čtrnácti obrazů.
O čtrnácti rukou, zbavujících se šestašedesáti kil nešťastného masa a o bělosti dvěstěšesti kostí.
O čtrnácti směšných obrazech hledajících deset tisíc ztracených snů a o jednom smysluplném důvodu k existenci.
O čtrnácti zuřivých tužbách milovat sedmdesát prstů, zakrývajících dvě něžná prsa v dvou stech sedmdesáti šesti lžících hlíny.
O čtyřech stech patnácti zmatených slovech ve dvaasedmdesáti minutách, o dvou litrech vody ve dvou hrníčcích a v jednom velmi, velmi hlubokém talíři.
O čtyřiceti kusech dřeva, čtyřech lžících a osmi stoličkách, o dvou kladivech a třiatřiceti zatlučených hřebících.
O sedmi cibulích, rozetřených do šestasedmdesáti polibků a o devětadvaceti úderech hole.
A samozřejmě také o třiceti pokřivených zubech a jednom smilném jazyku nad hlavou mrtvého albatrosa v nekonečně měkké krajině.

100 WOUNDED TEARS
Režie a choreografie: Jozef Fruček & Linda Kapetanea (RootlessRoot Company)
Účinkují: DOT504 Dance Company – Helena Arenbergerová, Michaela Ottová, Lenka Vágnerová, Pavel Mašek, Tomáš Nepšinský, Jaroslav Ondruš a Csongor Kassai jako zvláštní host
Hudba a texty písní: Michal Kaščák
Kostýmy: Simona Rybáková
Světelný design: Daniel Tesař
Fotografie: © Petr Otta
Premiéra: 22. a 23. 2., Divadlo PONEC, Praha