Ostravská banda Concert Tour 2006 - vystoupení v Ostravě

Ostravské centrum nové hudby pořádá ve spolupráci s Janáčkovou filharmonií Ostrava, OKD, a.s. a Statutárním městem Ostrava v úterý 31. října v 19:00 v Domě kultury města Ostravy koncert mezinárodního komorního orchestru Ostravská banda. Na koncertě zazní pod vedením dirigenta Petra Kotíka  stěžejní díla soudobé hudby i skladby mladých evropských skladatelů.

Na programu jsou kompozice Concert for Piano and Orchestra Johna Cage, Palimpsest Iannise Xenakise a Memoire Erosion Tristana Muraila.  V České republice poprvé zazní Oh, my admired C minor Martina Smolky a světové premiéry Interrupted Lines Lubice Salamon-Čekovské a Elinonde  Michala Pawelka.

Mezinárodní komorní orchestr Ostravská banda byl založen v srpnu 2005 jako rezidenční orchestr Ostravských dnů – Institutu a Festivalu nové hudby. Ostravská banda je složena z mladých hudebníků z České republiky, Německa, Slovenska a dalších evropských zemí včetně hráčů z USA. Hráči se cíleně věnují interpretaci nové hudby. Kmenovými dirigenty Ostravské bandy jsou Zsolt Nagy a Petr Kotík.

Koncert  Ostravské bandy v Ostravě je v pořadí druhým vystoupením  v rámci evropského turné Ostravská banda Concert Tour 2006. Další koncerty se konají 25. října v Polském Těšíně, 3. listopadu v Bratislavě a 7. listopadu v Paříži. Součástí turné jsou rovněž hudební workshopy Ostravské bandy, které spolu s koncerty vznikají ve spolupráci se Slezskou univerzitou v Katowicích, Pařížskou konzervatoří a Hudebním centrem v Bratislavě. Koncertní turné Ostravské bandy bylo podpořeno prestižním grantem Evropské unie Culture 2000.

Osobně se s protagonisty a organizátory koncertu můžete setkat na tiskové konferenci ve čtvrtek 26. října  ve 14:00 v salónku JFO v Domě kultury města Ostravy.

……………………………………………………………………………………………

Tristan Murail se narodil v roce 1947 v Le Havre ve Francii. Předtím než začal komponovat, absolvoval National School of Oriental Languages v předmětu klasické severoafrické arabštiny. Studoval u Oliviera Messiaena, vyhrál v roce 1971 Prix de Rome a strávil dva roky v Římě ve Villa Médicis. Po návratu do Paříže v roce 1973, založil Ensemble Itinéraire, skupinu mladých skladatelů a muzikantů, která je známa svou průkopnickou prací ve výzkumu “vztahů” mezi hraním hudby a elektronikou. V 80. letech začal Murail používat počítačovou techniku a dále pokračoval ve výzkumu tohoto fenoménu, což vedlo ke spolupráci s ICRAM, kde se stal ředitelem programu kompozice v letech 1991-1997. Spolupracoval zde na vývoji softwaru pro skladatele. Murail také přednášel na mnoha školách po celém světě, včetně Darmstadt Ferienkurse, Abbaye de Royaumont a Toho University v Tokiu. V současné době je profesorem kompozice na Columbia University v New Yorku. Murail získal mnoho cen a jeho kompozice jsou hrány v Evropě, Asii, Austrálii a severní a jižní Americe. Z jeho nejnovějších skladeb můžeme zmínit orchestrální skladbu Le Partage des eaux a skladby pro komorní orchestr Bois flotté, L’Esprit des dunes a Serendib, která byla složena na objednávku Ensemble InterContemporain v roce 1991.

Mémoire/Erosion (pro 10 nástrojů) – 1976, je založená na fenoménu “feedback loops”-zpětnovazebních smyček. Sólovým nástrojem je zde lesní roh (jako by hrál do virtuálního mikrofonu) a zbývajících 9 nástrojů (5 smyčců a 4 dřeva) fungují jakoby zpracovávaly tento materiál, který lesní roh hraje. S ansámblem zachází skladatel jako s dvěma magnetofony, které zpracovávají materiál ve smyčkách. Vzdálenost jednoho magnetofonu od druhého determinuje rychlost repetice smyčky. Po formální stránce je kompozice založena na ukázce graduálního přechodu od organizace do chaosu tak, jak se to stane v procesu elektronické hudby, když se pracuje se smyčkami -  velmi často  přitom vzniknou různé jiné zvuky, např. rezonantní frekvence, které se vytvoří z akustiky sálu a stanou se tak částí celkového kusu. V určitém smyslu Mémoire/Erosion pracuje s těmito akustickými ?chybami“.

Concert for Piano and Orchestra (1957-58) používá proporcionální notaci, kde vzdálenost mezi jednotlivými notami na papíře reprezentují časové proporce mezi jednotlivými nástupy. Rychlost, s jakou se tento záznam hraje, je determinovaná  jak jednotlivými hudebníky, tak i dirigentem. Každý orchestrální part je komponován jako samostatné sólo, které je možné kombinovat s jakýmkoliv dalším partem (sólem). Sólový part pro piano existuje jako “kniha“, obsahující 64 rozdílných kompozic, každá z nich je notována na jedné straně (part má tedy 64 stran). Tyto kompozice jsou různé, některé spadají do stejné kategorie, některé však pracují s úplně jinými hudebními aspekty než v předcházejícím materiálu. Sólista má volnost ve výběru co do počtu kompozic (stránek), které si zvolí ke hraní, tak také co do pořadí, jakým tyto stránky provozuje. Například  Joseph Kubera mění pořadí stránek pro každé provedení. Na druhou stranu David Tudor fixoval svůj part a dále ho neměnil. Objednávku pro Concert for Piano and Orchestra  dala Cageovi Elaine de Kooning, manželka známého malíře Willema de Kooniga. Cage napsal skladbu pro koncert, který oslavoval jeho 25. výročí kompoziční práce a který byl uspořádán v newyorkském Town Hall v roce 1958. Sólový part Concertu napsal Cage  pro Davida Tudora. Orchestrální část kompozice se skládá z 13-ti partů, které byly komponovány za pomocí hudebníků, se kterými Cage spolupracoval. Finanční rozpočet na tento  koncert Cageovi  nedovoloval angažovat větší orchestr než třináctičlenný (tento koncert byl financován příspěvky přátel Johna Cage – umělci jako byli např. Jasper Jones, Robert Rauschenberg, Willem de Koonig atd).

Počátky práce Petra Kotíka s Concert for Piano and Orchestra jdou zpět k roku 1964, kdy Kotík participoval na provedení tohoto díla v Praze a Varšavě  pod vedením Johna Cage, s klavíristou Davidem Tudorem. Od té doby Kotík často provozoval Concert for Piano and Orchestra, většinou jako dirigent, ale někdy také jako flétnista. Cage se často těchto produkcí účastnil. (The Orchestra of the S.E.M. Ensemble pod vedením Petra Kotíka, s klavíristou Josephem Kuberou vydali Concert for Piano and Orchestra u Wergo label (Mainz): WER 6216-2 v roce 1992). Od  prvního setkání v roce 1964 pokračoval Petr Kotík ve spolupráci s Johnem Cagem až do jeho smrti v roce 1992, je  tak jediným žijícím hudebníkem, který kontinuálně s Cagem pracoval téměř třicet let.

Řecký skladatel Iannis Xenakis (1922-2001) studoval stavební inženýrství na Athens Polytechnic. V roce 1947 se odstěhoval do Paříže, kde žil až do své smrti. Byl vyškoleným architektem a pracoval v architektonickém týmu Le Corbusiera. Corbusier a Xenakis spolupracovali na designu pavilonu firmy Phillips na bruselském Expu v roce 1958. Xenakisova kompoziční metoda, zvláště u jeho počátečních děl, se zakládá na architektonických formách a designu. Kromě toho užívá Xenakis různé matematické principy, ze kterých vznikají hudební textury, včetně Gaussova rozložení, Markovových řetězců, teorie her nebo teorie pravděpodobnosti.

Palimpsest (1979) byl objednán L’Accedemia Filarmonica Romana a věnován Adrianě Panni. Název se vztahuje k listu pergamenu nebo papíru, na kterém bylo písmo vymazáno a nahrazeno novým písmem. Xenakis zde překrývá několik hudebních vrstev, které nabírají hustoty v průběhu skladby. Užívá větnatosti ?a neopakující se multioktávové škály, kterými tyto vrstvy vznikají.

Michal Pawelek se narodil v roce  1978 v Krakowě. V letech 1997 – 2003 studoval na Hudební akademii v Krakowě (hru na klavír u prof. Wojtase, absolvoval v roce 2002; kompozici u prof Stachowského, absolvoval v roce 2003). V období září – prosinec 2002 studoval  kompozici a elektronickou hudbu na Central Washington University. Je také aktivním hráčem soudobé hudby jako klavírní sólista nebo v ansámblu, kde premiéroval mnoho skladeb. Jeho dílo zahrnuje jak instrumentální tak elektronické skladby. V současné době vyučuje na Hudební akademii v Krakowě.

Pawelek získal 2. cenu na Eight International Competition of Contemporary Chamber Music, Krakow 2004 a  3. cenu na ABAM Composition Competition 2003 in Hamburg. Zúčastnil se seminářů institutu Ostravské dny 2003 a Acanthes 2000/Ircam.

Elinonde byla komponována speciálně pro Ostravskou bandu. Titul byl inspirován názvem obrazu Roberta Matty. Tato inspirace byla obecná, ale nevztahuje se k detailům hudby, která Mattovo plátno nepopisuje. Pawelek dává instrumenty do skupin, které vytváří homogenní a koncentrovaný zvuk. Jediným nezávislým nástrojem je klavír.

Martin Smolka (nar. 1959) vystudoval skladbu na AMU v Praze a soukromě u Marka Kopelenta. V letech 1983-1998 spoluvedl soubor Agon. Jeho skladby se hrály na mnoha místech v Evropě i  Severní Americe. Výběrově píše i pro divadlo a film. Od dvou různých východisek, webernismu a minimal music, došel Smolka k jakési konkrétní sonoristice – hudebně pracoval s nástrojovými zvuky, které připomínaly jevy našeho světa (lodní a vlakové sirény, rachot strojů, zvuky deště a mnohé jiné), přičemž tyto zvukové vzpomínky spoluurčovaly často nostalgický, někdy groteskní výraz jeho hudby (např. skladby Déšť, nějaké okno, střechy, komíny, holubi a tak…, a taky železniční mosty, 1992, Rent a ricercar, 1993/5 aj.) Po roce 1998 následovala změna stylu směrem od sonoristiky k práci s tóny, dokonce s typickými útvary tradiční hudby jako mollový trojzvuk či smyčcová kantiléna, ovšem deformovanými jednak pomocí mikrointervalů, jednak kolážovitou strukturací (např. kvintet Lieder ohne Worte, 1999, nebo Remix, Redream, Reflight pro orchestr, 2000).

Ach, mé milé c moll – jedná se  o další z pokusů vdechnout nový život starým obehraným hudebním součástkám, tentokrát mollovému trojzvuku a mollové melodii.

Představte si tuto skladbu jako návštěvu vetešnictví. Půvabný malý krámek je plný kousků zašlého světa. Hned nade dveřmi visí fragment krásné romantické melodie, jejíž rozklížené tóny už stěží drží pohromadě a každý má jinou barvu. Hned za nimi se tyčí kdysi majestátné patetické akordy, stářím příšerně rozladěné a poněkud kvílející. Prach, přítmí, všelijaké vůně. Uprostřed místnosti visí nablýskaná arpeggia, kousek za nimi rezavějí plechové akordy, celé zprohýbané a trochu nakřáplé. Atd., atd. Vyjdete ven a nevíte, jestli Vás to potěšilo nebo příšerně roztesknilo.

Lubica Salamon-Čekovská se narodila v roce 1978 v Humenném. V roce 1998 absolvovala Vysokou školu múzických umění v oboru teorie hudby. Během studia na vysoké škole studovala také kompozici u profesora Dušana Martinčeka. Dále pokračovala v postgraduálním studiu kompozice na Royal Academy of Music v Londýně u profesora Paula Pattersona. Během tohoto studia obdržela dvě plná stipendia a  rovněž cenu Manson Bequest Prize. V hudebním vzdělávání pokračovala v kompozičních kurzech u Roberta Saxtona, Thomase Adése, Arva Pärta a Harrisona Birtwistlea. K cenám a oceněním patří Cuthbert Nunn Composition Prize of the Royal Academy of Music (1998) za skladbu Fragment a elégia pro sólo bajan, Lewerhulme Award (1999) Elsie Owen Prize (1999) od Royal Academy of Music a Stipendium ISH Královského veličenstva Alžběty (1998-2000). Nedávno jí Slovenský hudební fond udělil Cenu Jana Levoslava Belly. Toto ocenění získala za svůj Klavírní koncert. Několik jejich děl bylo provedeno na významných festivalech současné hudby: Festival Davida Oistracha v Pärnu v Estónsku, Festival Spitalfields v Londýne, Festival Melos Etos v Bratislave, Festival Aspekte v Salzburgu, Pražské jaro a další. Světovou premiéru její skladby Turbulencia pro velký symfonický orchestr vysílalo radio BBC 3.

Interrupted Line napsala Lubica Salamon - Čekovská na objednávku Ostravské bandy. Idea skladby vychází přímo z jejího názvu: to interrupt line – přerušovat melodickou linii, přerušovat hudební proces různými prostředky. Skladba začíná melodickou linkou ve vibrafonu, která následně navazuje “konverzaci” krok za krokem s dalšími nástroji (bass klarinet, hoboj, flétna, trubka, horna, smyčce) – mají podobný melodický a ideový charakter. Ve svých skladbách se vždy snaží  o to, aby z minima hudebního materiálu vytěžila její maximum – monotematismus.

Skladatel,  dirigent a flétnista Petr Kotík (narozen v Praze roku 1942) studoval hudbu v Praze a ve Vídni, žije od roku 1969 ve Spojených státech amerických, kde vede The Orchestra of the S.E.M. Ensemble. S Janáčkovou filharmonií začal spolupracovat v roce 1997, kdy dirigoval závěrečný koncert festivalu ?Hudby výjimečných délek“ pořádaný kanceláří prezidenta ve Španělském sále Pražského hradu. V každém následujícím roce se uskutečnila vystoupení Petra Kotíka s Janáčkovou filharmonií Ostrava, koncerty a nahrávky. Za stěžejní lze považovat koncerty ?Hudba v prostoru“ - kompozice pro 3 orchestry (Pražské jaro 1999, Varšavská jeseň 2000 a MaerzMusik Berlin 2004) a početná vystoupení v Ostravě  na mimořádných koncertech Janáčkovy filharmonie a festivalech Ostravské dny 2001 - 2005. CD nahrávky Janáčkovy filharmonie pod taktovkou Petra Kotíka vydaly firmy Asphodel (San Francisco) – John Cage 103, a Mode Records (New York) – Orchestrální dílo Someie Satoha se sólistou Thomasem Bucknerem. Petr Kotík je zakladatelem a uměleckým ředitelem Institutu a Festivalu Ostravské dny.

Ostravská banda je mezinárodní komorní orchestr zaměřený na novou a experimentální hudbu. Repertoár Ostravské bandy obsahuje stěžejní díla konce 20. století a skladby autorů mladé a střední generace. Hlavními dirigenty Ostravské bandy jsou Petr Kotík (Praha/New York) a Zsolt Nagy (Karlsruhe). Členové Ostravské bandy jsou mladí, špičkoví interpreti. Základní obsazení tvoří 23 hráčů, z toho téměř třetina členů je ze SRN, třetina z ČR a zbývající z dalších zemí včetně USA. . Tato skupina je flexibilní a počet hráčů tak může být redukován  nebo naopak navýšen  podle potřeby každého programu.

Ostravská banda byla založena v roce 2005 jako rezidenční orchestr Ostravských dnů 2005 – Institutu a Festivalu nové hudby (bienále), které pořádá Ostravské centrum nové hudby. Mimořádný úspěch debutu Ostravské bandy na Ostravských dnech 2005 dal podnět k uspořádání koncertů mimo rámec Ostravských dnů. Ostravské bandě byla nabídnuta účast na sérii koncertů a workshopů, které se uskuteční v České a Slovenské republice, Polsku a  Francii.

Další informace:
Ostravské centrum nové hudby
Kristýna Zelinská
e-mail: zelinska@ocnmh.cz 
Tel: 596 203 426, 777 613 184