Galerie kritiků: Čistá krása
Výstava, která se koná v pražském Paláci Adria do 16. ledna 2005 je částečnou a jistě neúplnou, ale snad svým uskupením zajímavou a neotřelou reflexí fenoménu krásy v dílech současných českých výtvarných umělců: Lenky Klodové, Micla, Františka Matouška, Martina Mainera, Veroniky Bromové, Michala Nesázala, Petra Maliny, Veroniky Drahotové, Jana Pištěka, Jana Knapa, Víta Soukupa a Tomáše Lahody.
Galerie kritiků, Palác Adria (1. patro), Praha 1, 21. 12. 2004 - 16. 1. 2005
Vystavují: Lenka Klodová, Micl, František Matoušek, Martin Mainer, Veronika Bromová, Michal Nesázal, Petr Malina, Veronika Drahotová, Jan Pištěk, Jan Knap, Vít Soukup, Tomáš Lahoda
Koncepce výstavy: Karel Babíček a Simona Vladíková
Výstava je otevřena denně kromě pondělí (11-18 hod.) do 16. 1. 2005
Z tiskové zprávy Simony Vladíkové:
Výstavní projekt představuje tematický výběr malby a fotky. Všichni participující umělci se alespoň částí své tvorby různým způsobem a z různých pozic dotýkají zvoleného tématu krásy.
Na výstavě najdeme díla ve spektru od hlubinného ponoru do ideální kategorie krásy a dobra, jako je tomu v malbách Jana Knapa, nebo poněkud odtažitější, ale stále esteticky vypjaté a čisté poloze u Michala Nesázala, Petra Maliny nebo Micla. S odstupem a humorem reflektovaná a parodovaná krása v malbách Víta Soukupa a figurálních fotkách v prostoru od Lenky Klodové. Krása v nostalgické a primární poloze jako krajina přírodní a mýtická v rozměrné malbě Martina Mainera, i jako krajina městská a intimní v "džínových" obrazech Františka Matouška. Na trochu vzpomínkového rozjímání po kráse nás naladí light boxy Veroniky Drahotové, na klidnou a výrazově subtilnější hladinu se dostaneme v plátnech Jana Pištěka. Tomáš Lahoda se pak pohybuje už na hranici faktické vizualizace krásy a jejího pojmového zobrazení, tedy konceptu, k němuž se přechylují i mýtické zahrady se stafáží na třech nejnovějších fotografiích Veroniky Bromové.
Široké spektrum přístupů a jejich kombinace v rámci světelně kontrastní instalace, obohacené dalšími vizuálními efekty (sklíčka zavěšená v prostoru) dává dohromady živé souvislosti jednotlivých děl. Tato výstava tak je částečnou a jistě neúplnou, ale snad svým uskupením zajímavou a neotřelou reflexí fenoménu krásy v dílech několika intuitivně vybraných současných výtvarných umělců, kteří jí ve svých dílech dávají prostor.