Proculture: výzkumné, informační a vzdělávací centrum pro umění a kulturu
Registrace do mailinglistu pro zasílání e-bulletinu. Odhlásit se můžete zde.
Culture Action Europe

ProCulture je členem Culture Action Europe

 
Logo Rady uměleckých obcí

ProCulture je sekretariátem Rady uměleckých obcí (RUO)

 
Archiv Národní knihovny

ProCulture je součástí Archivu Národní knihovny

 
Facebook
Koncepce umění
Future City Jobs
Creative Cities
Konference EU
Future City Game
Symposium Ostrava
Domů ArtsInfoVizuální umění a nová media
TechSoup

Výroční cena časopisu Pars za nejvýraznější výtvarný počin 2005

Obrázek k článku Výroční cena časopisu Pars za nejvýraznější výtvarný počin 2005

Již počtvrté historikové umění, kritiky, ředitelé muzeí a galerií hodnotili nejvýznamnější počiny na naší výtvarné scéně uplynulého roku. Ze 100 oslovených se sešlo 63 hlasovacích lístků.

Cenu, kterou získá malíř Jan Merta bude předána na slavnostní akci, kterou Galerie Klatovy / Klenová každoročně pořádá v Kině Šumava v Klatovech, v sobotu 18. února v 17.00. Součástí programu bude koncert Ester Kočičkové a Lubomíra Nohavici. Zároveň zde bude mít premiéru 8. číslo časopisu PARS, kde budou zveřejněny kompletní výsledky ceny.

Do vymezení ceny spadají i zahraniční umělci, kteří působí u nás, a Češi, žijící v exilu, pokud se sem v průběhu roku vrátili výstavou, realizací či knižní monografií. A jak to tedy letos dopadlo? Zde Vám přinášíme seznam prvních deseti ocenění:

1. Jan Merta - Retrospektivní výstava v Moravské galerii v Brně a ve Východočeské galerii v Pardubicích; kurátor Marek Pokorný
2. Zdeněk Sýkora - Výstava v Museum der Moderne v Salzburgu, spojená s prestižní Böcklinovou cenou; dvojice nástěnných maleb v nové budově Centra letového provozu v Jenči; Centre Pompidou v Paříži zakoupilo obraz Linie č. 24 – Poslední soud a zařadilo jej do nové stálé expozice „Big Bang“
3. Alena Kučerová - Monografie z pera Marie Klimešové (vydavatel Galerie Pecka); výstavy v Galerii moderního umění v Hradci Králové, VS Sokolská v Ostravě a v Galerii Pecka
4. Stanislav Diviš - Retrospektivy v Galerii Klatovy / Klenová a ve Východočeské galerii v Pardubicích (kurátor Martin Dostál)
5. Karel Malich - Retrospektiva v GHMP (Městská knihovna; kurátor Karel Srp), reprízovaná v Muzeu umění v Olomouci
6. Kateřina Šedá - Výstava finalistů Ceny J. Chalupeckého (GHMP, Městská knihovna); účast na výstavě START POINT 2005, přehlídka nejlepších diplomových prací (Galerie Klatovy / Klenová – sýpka Klenová) a bienále Zvon (GHMP); držitelka ESSL AWARD a Ceny J. Chalupeckého.
7. Dalibor Chatrný - Výstava „Dalibor Chatrný a prostor“ v Domě umění v Brně (kurátor Radek Horáček), kde realizoval 30 let starý koncept.
8. Miloslav Chlupáč - Výběrová retrospektiva na Pražském hradě (Belveder); kurátoři Marcel Fišer a Martin Souček
9. Milena Dopisová - Sixtysomething – výstava v Galerii Jiří Švestka
10. Otto Placht - Šimambej – malířská performance a následná výstava v pražské Nové síni

Cena bude Janu Mertovi předána na slavnostní akci, kterou Galerie Klatovy / Klenová každoročně pořádá v Kině Šumava v Klatovech, v sobotu 18. února v 17.00. Součástí programu bude koncert Ester Kočičkové a Lubomíra Nohavici. Zároveň zde bude mít premiéru 8. číslo časopisu PARS, kde budou zveřejněny kompletní výsledky ceny.

Dosavadní držitelé ceny: 2004 František Skála * 2003 Kamera Skura * 2002 Jiří Sopko

Letošní ročník ankety odráží fakt, že rok 2005 byla poměrně skoupý na velké retrospektivní výstavy. Zatímco loni anketě dominovaly dvě velké přehlídky Františka Skály a Karla Malicha (ta mu přinášela body i v tomto ročníku, neboť přesahovala do roku 2005), letos byl snad jedinou výstavou tohoto druhu výběr z díla Miloslava Chlupáče v Belvederu. Belveder však stojí trochu stranou hlavních tras českých kunsthistoriků a autorovi přinesl „pouze“ 8. místo. A tak se otevřel prostor pro Brno a český venkov. Jak se ukazuje, putující retrospektivy mohou nahradit i nejprestižnější prostor v Praze. Dokládá to vítěz letošní ankety Jan Merta (výstavy v Moravské galerii v Brně a Východočeské galerii v Pardubicích) či čtvrtý Stanislav Diviš (Galerie Klatovy / Klenová a opět Pardubice). Něco podobného platí i o třetí Aleně Kučerové (Výstavní síň Sokolská v Ostravě, Galerie moderního umění Hradec Králové), v tomto případě ovšem proběhla i menší výstava v Praze (Galerie Pecka) a zejména vyšla reprezentativní monografie, která sama o sobě byla velkou událostí. K úspěšným retrospektivám v regionech můžeme ještě přičíst výstavu Jitky Svobodové (14. až 15 místo) v Roudnici nad Labem.

Ponecháme-li stranou retrospektivy, nejvýznamnější autorským projektem roku byla realizace staršího konceptu Dalibora Chatrného, který kdysi připravil na míru brněnského Domu umění. Po zásluze si odnesl sedmé místo. Stejnou pozornost přitáhla malířská performance Otty Plachta v Nové síni. Z tradičně skvělé dramaturgie Galerie Jiří Švestka zabodovala Milena Dopitová, kdežto další výstavy Jiřího Černického či Kryštofa Kintery zůstaly poněkud vzadu. Z druhé desítky stojí za zaznamenání ještě Lubomír Typlt na Staroměstské radnici (výstava Filipa Kudrnáče ze stejného cyklu téměř nebodovala) a projekt Petra Nikla pro Expo v Japonsku. V obou případech potvrzuje vysoké umístění dobrý dojem, který tyto prezentace zanechaly.

Jak si – z pohledu této ankety – vedlo české umění v zahraničí? Z české kotliny byly zaznamenány především úspěchy Zdeňka Sýkory, který letos skončil těsně druhý. Právě on vykázal z žijících klasiků asi největší vzestup akcií na mezinárodním trhu. V souvislosti se Sýkorou je třeba ještě zmínit, že poprvé v historii ankety zasáhlo do pořadí na prvních místech také dílo realizované pro veřejný prostor - dvojice nástěnných maleb podle jeho obrazů v budově Řízení letového provozu v Jenči u Prahy, které jmenovala velká část volitelů. Druhý z těch několika málo průniků českého umění do mezinárodního kontextu - výstava outsidera Miroslava Tichého v curyšském Kunsthausu – se na české scéně setkal spíše s lhostejností (18. – 20. místo). Anketa tak potvrdila to, co už předtím v průběhu roku zaznělo v kauze Tichý v několika textech v různých novinách a časopisech: historie české fotografie se přepisovat nebude. Uvidíme, co na to řeknou samotné dějiny.

Jako tradičně se v anketě výrazně projevila Chalupeckého cena. Svědčí to o tom, že jde o ostře sledovanou událost výtvarného života. A opět i letos – jako dosud vždy ve čtyřleté historii ankety – souhlasilo širší hlasování s rozhodnutím poroty, tentokrát zcela jednoznačně. Laureátka ceny Kateřina Šedá skončila šestá, další tři finalisté se seřadili na od jedenáctého do třináctého místa. Největšími podniky, které se letos v Čechách uskutečnily, byla dvě navzájem si konkurující bienále. Anketa ale ukázala, že v těchto megaakcích se individualita prosadí jen ztěžka. Je příznačné, že David Černý, jehož Saddam Husajn plovoucí v akváriu se stal nejčastěji reprodukovaným dílem z Karlína, skončil až na 25.-27. místě, a to ještě zčásti díky své realizované zastávce v Liberci. Ze souborných výstav se do hlasování nezapsala ani výstava čtyř malířů v Městské knihovně A na co myslíš ty…, ani bienále U zvonu - Jana Mertu hlasující jmenovali výhradně v souvislosti s jeho retrospektivou, a to samé platí i o finalistech Chalupeckého ceny, kteří vystavovali i u Zvonu.

Z hlediska geografického opět letos dominuje Praha, respektive autoři, kteří se na Prahu orientují, mají zde své galerie, nebo zde pracují, i když často žijí jinde. Čestnou výjimkou je Dalibor Chatrný, nejvýznamnější představitel brněnské výtvarné scény (další z Brňáků byl až Milan Houser na 22.-24. místě). Ostrava, Ústí nad Labem či Olomouc se stejně jako loni neprosadily.


Jan Merta (*1952) měl dlouho v českém prostředí ambivalentní pozici autora, za kterým stojí významní kurátoři, vystavuje v zahraničí (zastupuje jej kolínská Galerie Johnen + Schöttle), ale širší veřejnost o něm moc neví a velká muzea jeho práci poněkud opomíjejí. V Čechách sice měl celou řadu výstav v Praze i na českém venkově, ale téměř vždy to byly menší výstavní síně s dobrou pověstí jako např. galerie ve Šternberku, Dům umění v Českých Budějovicích, VS Sokolská v Ostravě, v Praze pak Nová síň či Špálova galerie (v době, kdy tu dobrou pověst ještě měly). Na první opravdu velké výstavy si musel počkat až do doby, kdy dva z výše zmíněných kurátorů stanuli v čele významných muzejních institucí (Marek Pokorný v Moravské galerii v Brně, Martin Dostál ve Východočeské galerii v Pardubicích). Pro jeho první retrospektivu, která představila dvacet let práce, vybral kurátor Marek Pokorný především velké formáty, výstavu doprovázel obsáhlý katalog a dokonce i film, v němž Mertovo myšlení interpretuje Zbyněk Baladrán, výtvarník o tři generace mladší. „Tiché a soustředěné kvality Mertovy tvorby jako by zároveň vytvářely určitou bariéru, která brání v hlasitém uznání její výjimečnosti,“ napsal Marek Pokorný. Úspěch v anketě Osobnost roku pro něj může být satisfakcí a dokladem toho, že výstava splnila to, co si předsevzal: uvedla Mertu v širší známost, představila ho jako vysokou kvalitu, „souměřitelnou s vrcholnými projevy českého umění dvacátého století“ a respektovanou i v mezinárodním kontextu.

(08.02.2006)
Nezávislá kultura má nového spojence: jlbjlt.net

  © 2003-2024 vydává ProCulture o.s.
   ISSN 1214-8369
 © 2024 Webhosting SmartWEB.CZ |  Optimalizace stránek e4you s.r.o.