Proculture: výzkumné, informační a vzdělávací centrum pro umění a kulturu
Registrace do mailinglistu pro zasílání e-bulletinu. Odhlásit se můžete zde.
Culture Action Europe

ProCulture je členem Culture Action Europe

 
Logo Rady uměleckých obcí

ProCulture je sekretariátem Rady uměleckých obcí (RUO)

 
Archiv Národní knihovny

ProCulture je součástí Archivu Národní knihovny

 
Facebook
Symposium Ostrava
Koncepce umění
Konference EU
Creative Cities
Future City Jobs
Future City Game
Domů ArtsInfoVizuální umění a nová media
TechSoup

Ženy ve službách dějin umění

Kolokvium a diskusní fórum věnované roli a významu žen v českých dějinách umění pořádá Uměleckohistorická společnost (UHS) ve spolupráci s Vysokou školou umělecko-průmyslovou v Praze v úterý dne 18. října 2005 v 16.00 hodin na VŠUP v Praze. V českých a československých dějinách umění již od doby první republiky existovala řada významných historiček umění, jejichž badatelská a umělecko-kritická práce výrazně ovlivnila výklad historie i současnosti výtvarného umění. Přesto se jejich dílu dodnes věnuje daleko méně pozornosti než kolegům-mužům.

Ženy ve "službách" dějin umění

Kolokvium a diskusní fórum věnované roli a významu žen v českých dějinách umění

Pořádá Uměleckohistorická společnost (UHS) ve spolupráci s Vysokou školou umělecko-průmyslovou v Praze v úterý
dne 18. října 2005
v 16.00 hodin na VŠUP
Náměstí Jana Palacha 80, Praha 1, učebna č. 115 (1. patro)

V českých a československých dějinách umění již od doby první republiky existovala řada významných historiček umění, jejichž badatelská a umělecko-kritická práce výrazně ovlivnila výklad historie i současnosti výtvarného umění. Přesto se jejich dílu dodnes věnuje daleko méně pozornosti než kolegům-mužům. Na rozdíl od jiných humanitních a vědeckých oborů se studium dějin umění v Českých zemích již na počátku 20. století s ohledem na podíl žen a mužů profilovalo jako poměrně liberální a tato rovnoprávnost trvá dodnes. Přesto bylo v minulosti uplatnění absolventek tuzemských kateder dějin umění ovlivněno mnoha genderovými předsudky; i dnes v praxi doznívají jejich pozůstatky.
   České dějiny umění se již bezmála patnáct let pokoušejí o sebereflexi, ale dosud se nikdo nezabýval rolí a povahou práce žen v tomto oboru. Snahou kolokvia Ženy ve "službách" dějin umění je obrátit se právě tímto směrem - položit si naléhavé otázky týkající se (ne)přítomnosti či (ne)viditelnosti žen v oboru, zamyslet se nad tím, jak se jejich výkony podílely na formování a vývoji českých dějin umění a jak (pokud vůbec) se jejich přístup k výtvarnému a vizuálnímu umění odlišoval či odlišuje od jejich kolegů-mužů. Kolokvium se chce rovněž soustředit na zhodnocení či analýzu práce nejvýznamnějších představitelek našeho oboru.

Program

Milena Bartlová, Seminář dějin umění FF Masarykovy university Brno
Jaký smysl má ženská otázka v oboru dějin umění?

Mária Orišková, Vysoká škola výtvarných umění v Bratislavě
Naše staršie sestry: Kustódky a kurátorky na Slovensku v prvej polovici 20. storočia

Martina Pachmanová, Vysoká škola umělecko-průmyslová v Praze
K počátkům české ženské umělecké kritiky

Mojmír Horyna, Katedra dějin umění FF UK, Praha
Historička umění prof. Dr. Růžena Vacková

Magda Veselá, Židovské muzeum v Praze
Hana a její muži

Diskuse
-----------------------------------------------

Anotace příspěvků

doc. PhDr. Milena Bartlová. CSc, Seminář dějin umění FF MU
Jaký smysl má ženská otázka v oboru dějin umění?

Příspěvek otevírá zásadní otázku, proč je téma "ženy ve službách dějin umění" hodné historické a teoretické reflexe a proč (a zdali vůbec) ženy "dělají" vědu jinak než muži. Navrhuje zároveň dva hlavní směry, kterými by se výzkum v této oblasti měl v blízké budoucnosti ubírat: 1. zpracování a analýza biografie a bibliografie významných tuzemských historiček umění a 2. historický a sociologický výzkum příčin a povahy nepoměru mezi počtem studentek a výkonných historiček umění na různých profesních a kvalifikačních stupních.


PhDr. Mária Orišková, Ph.D., Vysoká škola výtvarných umění v Bratislavě
Naše staršie sestry: Kustódky a kurátorky na Slovensku v prvej polovici 20. storočia

V rámci genderového/feministického diskurzu na Slovensku sa častejšie ocitneme v oblasti filozofie, literatúry, teórie vedy alebo feministického umenia, ale len ojedinele vo sfére dejepisu umenia. Výskum rodu a rodových vzťahov sa už síce aspoň čiastočne ocitol "v poli vedy" (napr. Tatiana Sedová a kol.: Ženy a veda v SAV, 2003), avšak málokedy, alebo temer vôbec, v oblasti vedy zvanej kunsthistória, akoby ženy-kunsthistoričky nemali potrebu reflektovať svoju vlastnú pozíciu. Otázka účasti žien vo vede ako jednej z najvplyvnejších a z mocenského aspektu najdôležitejších inštitúcií modernej spoločnosti prináša však nové zamyslenia, jednak nad malým počtom žien v dejinách vedy, jednak otáznik nad našou predstavou vedy. Na to, že "obraz vedy" je premenlivý rovnako ako pojem objektivity, považovaný za implicitný vedeckému poznaniu, sa poukazuje v posledných desaťročiach stále viac. Kritické teórie poznania, aj toho umeleckohistorického, tak rozkladajú objektivitu, pravdu aj univerzálne hodnoty a upriamujú pozornosť na spoločenskú konštruovanosť poznania/vedy.
Príspevok je zameraný na ženy, ktoré vykonávali kunsthistorickú profesiu v čase konštituovania humanitnej disciplíny dejín umenia na Slovensku, teda v 20.,30., a 40.rokoch 20.storočia, avšak málokedy boli označované za vedkyne. Ich doménou bola "drobná" múzejná práca: starostlivosť o zbierku, prípadne terénny výskum, klasifikácia a katalogizácia predmetov a ich verejná prezentácia v rámci stálych expozícií alebo dočasných výstav a tiež práca s divákom. Táto "služba v múzeu", často prehliadaná alebo podceňovaná "vysokou" vedou, však v súčasnosti získala úplne nový status a "vizuálna argumentácia" prostredníctvom výstavných techník a stratégií sa ukázala ako mimoriadne vplyvná a podnetná a to aj smerom ku konštituovaniu vedeckého poznania.


Mgr. Martina Pachmanová, Ph.D., Vysoká škola umělecko-průmyslová v Praze
K počátkům české ženské umělecké kritiky

Zatímco se postupně zpřístupňují informace o umělkyních, které v minulosti zasahovaly do vývoje výtvarného umění (včetně designu, užitého umění či architektury), dosud se věnovalo jen málo pozornosti ženám, které se prosadily jako historičky umění, kurátorky a umělecké kritičky. Tento nepoměr platí nejen v tuzemsku, ale také v západní uměnovědě. Ačkoli v poslední době roste zájem o historiografii a metodologii dějin umění a pozornost odborníků se soustředí jak na umělecké dílo, tak na způsoby jeho výkladu (vedle autorského subjektu umělce se zdůrazňuje i autorský subjekt interpreta), tento posun měl dosud jen malý dopad na genderově orientovaná bádání. Příspěvek se snaží postihnout obecnější důvody této nevyváženosti. Zároveň chce poukázat na význam, který má výzkum a analýza role žen "ve službách dějin umění" a v příbuzných oblastech pro nové zhodnocení a kritickou reflexi tohoto oboru. Jako doklad neoprávněného přehlížení žen na poli uměnovědy příspěvek uvádí příklad práce českých uměleckých kritiček konce 19. a první poloviny 20. století, zvláště pak těch, které se věnovaly prvním, "průkopnickým" generacím výtvarných umělkyň působícím v českých zemích a na Moravě.


Prof. Mojmír Horyna, Katedra dějin umění FF UK, Praha
Historička umění prof. Dr. Růžena Vacková

Příspěvek rozebírá význam a povahu práce přední české historičky umění Růženy Vackové. Zvláštní pozornost věnuje návaznosti její teoretické práce na myšlenky Vojtěcha Birnbauma, jejímu postavení mezi Birnbaumovými žáky a její metodě analyzování architektury, kterou se začínajícími historiky umění (i studenty jiných humanitních oborů) cvičila po svém návratu z vězení na počátku 70. let.


Mgr. Magda Veselá, Židovské muzeum v Praze
Hana a její muži

Hana Volavková je odborné veřejnosti známá jako historička umění, pro širokou laickou veřejnost však její jméno zůstává spjato především s Židovským muzeem v Praze. Volavková byla autorkou ideového námětu památníku obětem holocaustu v Pinkasově synagoze, napsala zásadní knihu Příběh Židovského muzea v Praze objevila kolekce dětských kreseb z Terezína a neúnavně se zasazovala za jejich propagaci coby morálního imperativu pro budoucí generace. Do dějin se zapsala především jako ředitelka Židovského muzea, které vedla po druhé světové válce až do roku 1958. Její odborná práce přesto dodnes nebyla komplexně zhodnocena. Příspěvek (parafrázující název amerického filmu Woodyho Allena) zkoumá vliv, který měli na Volavkové životní osudy a zčásti i na její odbornou činnost muži, jež ji na její cestě provázeli (Vojtěch, Josef, Zdeněk ad.), a také to, jak se s nimi ona sama vypořádávala.

Kontakt: Martina Pachmanová, VŠUP
prorektorka pro mezinárodní spolupráci a vnější vztahy
e-mail: pachmanova@vsup.cz

(26.09.2005) ZDROJ: VSUP
ProCulture

  © 2003-2024 vydává ProCulture o.s.
   ISSN 1214-8369
 © 2024 Webhosting SmartWEB.CZ |  Optimalizace stránek e4you s.r.o.