MK zahájilo veřejnou diskuzi o o koncepci památkové péče pro 21. století

Stanoviska a doporučení k reformě památkové péče lze rovněž zasílat na e-mailovou adresu pamatky@mkcr.cz. Ministerstvo kultury je bude zpracovávat do podkladů vedoucích ke změnám v památkové péči, ale nebude je zveřejňovat na internetových stránkách. 

Výsledkem otevřené diskuse by měla být zásadní změna systému záchrany a ochrany kulturního bohatství České republiky.

Památková péče pro 21.století
 
 
Ministerstvo kultury České republiky

Tisková zpráva ze dne 22. prosince 2005

Návrh koncepce reformy památkové péče k veřejné diskusi

Proč měnit?

-         nenahraditelné škody na kulturním dědictví

-         legislativa neodpovídající dnešním potřebám

-         průtahy správních řízení a odvolání

-         nekompetentní rozhodování

-         protichůdná stanoviska

-         nízký kredit „památkářů“

-         nedostačující počet, kvalifikace, zkušenosti

a technické a odborné zázemí odborníků v terénu

-         konflikt sloučení odborných činností a správy majetku

-         komplikovaný a nefunkční statut Národního památkového ústavu (NPÚ)

Cíl reformy:

Transformovat v co nejkratší době náš současný systém státní památkové péče v moderní výkonný systém, který snese srovnání s evropskými zvyklostmi. Jeho úkolem je vytvářet podmínky pro racionální a efektivní ochranu našeho kulturního dědictví, které chceme v co nejlepším stavu předat dalším generacím. Příkladná péče o kulturní památky se může stát jedním z účinných nástrojů, které se podílejí na vytváření dobré pověsti České republiky a českého národa ve světě.

Současný systém české památkové péče se opírá o památkový zákon z roku 1987. Systém i zákon byl přejat z doby minulého režimu bez jakékoli reformy, jen s nepatrnými kosmetickými úpravami. Památkový zákon v některých bodech zcela nevyhovuje. Princip dvoukolejnosti (exekutiva a odborné posudky odděleně ve zvláštních zařízeních, která spolu korespondují a vzájemně se často nerespektují) je jediný svého druhu v Evropě. Pochopitelně je nehospodárný, neefektivní a nečitelný pro veřejnost. Zbytečně prodlužuje úřední řízení a celkově zdražuje českou památkovou péči. Místo aby platilo „co nejvíce peněz do památek (na jejich údržbu, opravy, dokumentaci, výzkum, popularizaci)“ se neúměrně mnoho peněz dává do byrokratického systému. Fyzický stav velkého množství našich kulturních památek není dobrý a o značný počet kulturních památek každoročně dokonce přicházíme.

Český systém státní památkové péče nezahrnuje jen samotnou památkovou péči, ale propojuje ji se správou státních hradů a zámků (většinou jde o objekty, konfiskované po roce 1945). V takovém rozsahu nemá propojení správy státního majetku s památkovou péčí v Evropě obdobu a přináší více nedostatků než kladů. Naše hrady a zámky obsahují velké množství uměleckých děl

a sbírkových předmětů. Práce s nimi má muzejní či galerijní povahu(s tou výjimkou, že jde o pevně lokalizované, uzavřené kolekce) a vyžaduje řadu aktivit (provoz, expozice, výstavy, kulturní akce, jež nepatří mezi základní úkoly památkové péče.

Základními úkoly památkové péče v 21. století je přispívat

k POZNÁVÁNÍ památek (jejich evidencí, dokumentací a výzkumem), snažit se o UDRŽENÍ fondu památek (předat je v dobrém stavu dalším generacím; aktuálně nastartovat program na záchranu těch nejohroženějších) a svými poznatky přispívat k praktickému VYUŽITÍ památek (jak ve smyslu kulturního využití, tj. didaktické popularizace, tak ve smyslu jejich funkční náplně, jak je to běžné např. v Anglii).

Ministerstvo kultury ČR chce zahájit přesvědčivou mediální kampaň vysvětlující příčiny a cíle reformy státní památkové péče v ČR. Jde o tiskové zprávy, eventuální „kulaté stoly“ v televizi za přítomnosti nových ředitelů a dalších odborníků. Jednou z povinností nově jmenovaných ředitelů NPÚ by měla být aktivní účast na mediální propagaci reformy v regionech. Ideální by byl dále cyklus pořadů v televizi věnovaný českým památkám a jejich fyzickému stavu (momentálně bohužel často velmi špatnému), aby si veřejnost uvědomila skutečný fyzický stav českého kulturního dědictví.

Úpravou stávajícího zákona se uvolní možnost k převedení řady dosud státních hradů a zámků pod kraje. V přímém držení státu potom zůstane jen tzv. „rodinné stříbro“, tj. nejvýznamnější objekty (např. Karlštejn, Konopiště, Český Krumlov, Hluboká, Kroměříž, Lednice a Valtice atp.) Krajům budou převedeny pouze objekty, nikoli sbírkové předměty tam uložené. Sbírkové předměty zůstanou buď majetkem ČR ve „Správě státních hradů a zámků“, eventuálně celostátních muzeí a galerií, nebo budou převedeny do regionálních muzeí. Částečně je tomu tak již nyní, když např. většinu zámeckých knihoven na státních hradech a zámcích spravuje Národní muzeum. Tímto opatřením se zamezí možnost zástavy či prodeje sbírkových předmětů. Stávající situace, kdy na většině objektů nejsou uloženy či vystaveny pouze tzv. kmenové sbírkové předměty, ale svozy z různých objektů, mluví (přinejmenším do doby, než se v uložení mobiliáře udělá pořádek) pro první možnost. Sbírkové předměty na státních či krajských hradech a zámcích budou podléhat stejnému režimu a zákonům jako sbírkové předměty v muzeích a galeriích. V případě hradních a zámeckých sbírek jde

o uzavřené, historicky časově vymezené kolekce, a proto je třeba okamžitě zrušit nákupy nového mobiliáře (na některých státních hradech a zámcích si kasteláni spletli povolání a vyvíjejí sbírkotvornou činnost, která jim nepřísluší). Na jedné straně se mnohdy dávají vyrábět za velké peníze repliky historického mobiliáře a přitom tisíce sbírkových předmětů nezadržitelně chátrájí v nevhodných, vlhkých depozitářích.

Je třeba sjednotit a zjednodušit nomenklaturu, systematizaci pracovních míst, z generálního ředitelství odstranit činnosti, které tam nepatří. Chápat Národní památkový ústav jako jednu organizaci (zatím jde o jednu organizaci jen podle jména) a systematicky soustředit pracovní místa. Není možné, aby NPÚ zaměstnával desítky úředníků vykonávajících stejnou činnost. Řada pracovních míst je duplicitní, některé činnosti se dělají zbytečně. Výsledkem nové struktury ústavu bude výrazné zmenšení počtu úřednických míst (odhadem desítky zbytečných míst.

Pracoviště v regionech budou odborně plně kompetentní. Systém selektivního přístupu, který umožňuje odborná vyjádření k národním kulturním památkám rozmístěným po celé republice pouze pracovníkům zaměstnaným v Praze, musí být, jakožto nehospodárný, čistě byrokratický prvek, co nejdříve zrušen.

Při restrukturalizaci je třeba dávat pozor na to, aby se nenarušily ty činnosti, které probíhají úspěšně (např. publikační činnost, věda a výzkum atp.).

Zásada by měla znít „krátce a jasně“(minulý návrh nového zákona byl mimo nekompetenci také zbytečně rozsáhlý a nepřehledný). Zákon nesmí zapomenout na spolupráci s občanskými iniciativami a měla by v něm být navržena opatření, která umožní poskytování jasných daňových zvýhodnění pro vlastníky nemovitých kulturních památek při jejich opravách (vzor lze hledat v německé a rakouské legislativě).

Možné varianty

1)  ponechání dnešního stavu, tzv. dvojkolejnosti, kdy orgán státní památkové péče vydává závazné stanovisko po předchozím odborném vyjádření orgánu, a posílení expertního zázemí s cílem kompetentního a méně komplikovaného rozhodování

2)  strategické směřování k odbornému posílení stávajícího orgánu státní památkové péče ( krajské úřady, 205 obcí s přenesenou působností)

3)  strategické směřování k instituci Národního památkového ústavu jako orgánu státní památkové péče, tedy státního památkového úřadu

4)  kombinace těchto variant

Forma veřejné diskuse

-         bezodkladné zřízení specializované webové stránky Ministerstva kultury s tématem reformy památkové péče

-         možnost přihlášení se občanů, odborné veřejnosti, institucí a médií k této diskusi a zasílání všech aktuálních materiálů prostřednictvím e-mailů

-         možnost pořádání pravidelných seminářů k tématu přímo

na Ministerstvu kultury nebo v regionech

Diskuze je přístupná na na adrese: http://www.mkcr.cz/article.php?id=1297